RECENZE Lucie Hušková, Símka. Obyčejný příběh? Jen zdánlivě
04.10.2022
Foto: Zdeněk Svoboda, Krajské listy
Popisek: Recenzovaná Símka
Lucie Hušková (*1987) působila v brněnské redakci MF DNES jako externí redaktorka. S novinařinou začínala v roce 2007 v Českobudějovickém deníku. V Českých Budějovicích se narodila, v Brně vystudovala germanistiku a žurnalistiku. Nyní pracuje na volné noze, věnuje se zejména psanému projevu, je copywriterka.
V roce 2018 založila textové studio COPYBARA a podle oficiálního představení už od mala chtěla být spisovatelkou. Taky jsem našel její fotografii. Vypadá hezky, má dlouhé, hnědé vlasy. Protože bych se měl věnovat spíš recenzi, zbylé pocity nechám stranou.
Její román Símka je pěkný. Je jiný. Připomíná mi přesně ten typ lyriky, který často režíruje Bohdan Sláma, jemuž se věnoval Kachyňa. Zaměřuje se na zdánlivě obyčejné lidi s bohatým nebo výstředním vnitřním světem.
Ústřední postava knihy se jmenuje Simona a geograficky opisuje životní cestu autorky. Dívka se po narození ocitá v jižních Čechách u rodičů svého táty. Ten se sice mezitím na vojně zamiluje a založí paralelní rodinu v Ostravě, ale vztah k dceři si uchová. I když to patří do velikých uvozovek. Jeho přímá řeč je v knize upozaděná a nedostává se mu prostor ani ve chvíli největší tragédie. Konkrétní být nechci.
Nejpodstatnějšími figurami prózy jsou hodně zvláštní matka a velice hodná babička z otcovy strany. Máma je to opravdu podivná. Símka několikrát zmíní, že ji jako dítě neměla ráda. Podpis osudu je v těchto bodech zřetelný. Dívka se narodí nezletilé matce, kterou vzápětí opouští muž a ona se ocitá v malé vísce „u tátových rodičů v Boršově, kousek od Budějc".
Není to četba pro všechny
Ve školce je sama a nevadí jí to. Postupně nachází vztahy, které ovšem díky matce pokaždé ztroskotají. Nevyrovnanost lásky je v daném ohledu nahrazována poutem k matce. Hodně, hodně netradičním. Jakkoli chce Símka zmizet („nevlastní“ sestra, škola, vztah), pokaždé se vrátí.
Nejsem psycholog, ale něco mi v tom nehraje. Každopádně jsem moc rád, že jsem na vlastní kůži nic takového nezažil. A docela věřím, že Hušková taky ne. Myslím, že jde o zdařilou fikci. Respektive bych si to přál.
Román o nacházení a ustavičných ztrátách je lineární, rozdělený na „tehdy" a „teď", obsahuje několik desítek nadepsaných kapitol. Podobně jako v novinařině tvoří jakoby uzavřené celky. Lze je tak i číst. Osobně jsem se totiž k několika vrátil. Šlo hlavně o pasáže smrti a výčitek (vztah s klukem, uražená matka zamčená v ložnici).
Símka je na jednu stranu těžká četba, na stranu druhou z ní čiší jistota. Prózu vydává listen (Euromedia) a zcela jednoznačně si zaslouží čtenářskou pozornost. Dávám 77 procent s upozorněním na krásnou obálku Nikoly Janíčkové.
Vložil: Zdeněk Svoboda