RECENZE Vieweghův Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky. Aneb markýz de Sade ze Zbraslavi
29.09.2022
Foto: Se svolením IKAR
Popisek: Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky
Věnuji se každé novince Michala Viewegha s patřičným zaujetím. Líbí se mi, jak se jeho práce za posledních deset let vyvíjí. Od částečné apatie přes postupující naštvanost (v jeho případě nasranost) až po neskutečně světlé momenty.
Těmi se jeho aktuální rukopis sice nehemží, ale zejména ve třech krátkých, prozaických útvarech (z celkem třinácti povídek v souboru) znovu dokázal, že ze svého kumštu vůbec netratil.
Jen ho nesmí tak frekventovaně míchat s životním osudem. Nejlepší, co by jako současný spisovatel mohl udělat, by byla absence výčitek (zlá žena, ten hajzl, bývalý nakladatel…).
Pokud by tu výše zmíněnou naštvanost nepřenášel z mozku do klávesnice a skrze klávesnici na obrazovky, na papír, do tiskárny, ke čtenáři, byl by ještě lepší. Protože každý, kdo ho čte soustavně, nabyde dojmu, že to nebo ono už někde nebo někdy četl.
Když po povídkách sáhnete namátkou, budete se bavit, královsky smát, najdete šedesátníka s ostrým jazykem i velmi specifickým viděním světa. Potud v pořádku. Pakliže ho znáte, bude vám ta samá póza místy vadit.
Soubor třinácti nových povídek nese název po jedné z nich: Průměrně zamilovaný muž. Tomu moc nerozumím. Naprosto nejlepší text je totiž hned první story s názvem Tuzexový kozy. Hrubé, přímočaré, hluboké, inteligentní, trpké i melancholické čtení. Sbírku bych býval pojmenoval těmito dvěma slovy. Starší by zavzpomínali, mladší zapřemýšleli, ti mezi by si ledacos připomněli. Druhá povídka je rovněž bravurní. Cyklista jde domů má hlubší smysl i podtext, a je hrozně dobrá.
|
„Při příchodu Oskar chvíli mluvil s kamarádem Jirkou Peňásem, poté se zastavil u Pavla Janáčka a krátce poklábosil i s několika dalšími známými z literární branže, ale tři čtyři persony českého literárního rybníčku zcela vědomě přehlédl. Také nyní se po stále ještě rozsvíceném hledišti příliš nerozhlíží a poněkud strnule zírá směrem k zatím prázdnému jevišti. Netouží se pohledem střetnout s žádným literárním kritikem ani s některou z těch snaživých holek, které kdysi chodily do jeho kurzů tvůrčího psaní a dneska jsou z nich takzvané ženské autorky, nebo aspoň úřednice Obce spisovatelů. Z té už ostatně Oskara kvůli neplacení příspěvků definitivně vyloučili. Hlavně se ale Oskar nechce pohledem srazit se svým bývalým nakladatelem. S tím hajzlem."
|
Následující část titulu je vyloženě slabší. Připomíná mi spíš deníkové zápisky: autor (Oskar) uklízel výkaly na zahradě, griloval, měl průjem i skvělý sex, užíval si, nadával. V těchto epizodách nenacházím nic závratného.
Třetí řez novinkou IKARu považuju opět za nadprůměr. Jde o vypravěčsky dovedné kusy, psané s odstupem, bez jízlivosti, přitom hezky, vtipně, decentně, logicky. Mluvím třeba o povídce Horkých šestnáct a Slonice v porcelánu.
Posuzovat je samostatně by ovšem nadávalo smysl.
Vieweghův Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky je jednoznačně nadprůměrný titul. Baví, místy štve. Několikrát jsem se skutečně zasmál, což je asi nejvyšší známka ocenění. Nově jsem taky zaznamenal ilustrace Lubomíra Šedivého. Když je uvidíte, bude vám jasné, proč onen bájný de Sade v titulku.
Dávám 76 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda