RECENZE Nicolas Lebel, Štvanice. Grandiózní thriller, který neodložíte
19.09.2022
Foto: Se svolením Albatros Media
Popisek: Nicolas Lebel
Nejednou mi při čtení projel hlavou Horáčkův text: „Pták vylekaný slovem / vlhkými křídly máv'. Teď v skrytu lesní rokle / se shromažďuje dav..." Štvanice je neskutečně dokonale vybroušená práce. Od názvů kapitol po jednotlivé otevírání děje, návraty do minulosti bez zaškobrtnutí, až po velkolepé finále, na hony vzdálené americkým slaďákům.
Francouz Lebel dokázal, že tamní kriminálky jsou inteligentní, chytlavé, ale hlavně logické. Dalším, koho doporučím, je Minier, Japrisot, Lemaitre. Evropsky rezonující spisovatelé, velká jména i mozky.
Den komisaře Paula Starského začíná špatně. Jeho žena žádá o rozvod, milovaný pes umírá a v jednom pařížském bytě někdo drží rukojmí. Výsledkem jsou dvě oběti a stopy, které Paula s kolegyní Yvonne Chenovou dovedou k známé bioložce Chloé de Talense. Starski tomu odmítá uvěřit, vždyť právě do Chloé se v mládí bezhlavě zamiloval. Aby prokázal její nevinu, vrhá se do vyšetřování. A vražedná smyčka se brzy začíná stahovat i kolem jeho krku.
Takový ležérní úvod navnadí milovníky žánru, ale obecné publikum nad ním možná mávne rukou. Což by byla veliká chyba. Lebelova Štvanice si koncepčně nezadá s velikány americké prózy. Autor od první chvíle vede čtenáře tam, kam chce. A vždycky skončíte jinde, než si myslíte. Kapitoly se jmenují podle jednotlivých fází lovu. Takže si připomenete halali, honce, pobídky zvířete, pasti, trofeje i krev.
Otázkou zůstává, kdo je v téhle rozehrané partii obětí a kdo lovcem.
V okamžiku, kdy mi začalo docházet, že všechno může být úplně jinak, jsem se začal vracet.
Úvodní kapitola seznámí čtenáře s postavou staršího policisty Cavicciho. Kohosi pronásleduje. Už prvních pár listů dává poznat, že autor umí psát a že píše dobře. Věcnost zachyceného okamžiku je vynikající. Postupně se do popředí dere dívka Chloé. Zabývá se chemií, ostatně jako to dělali její matka a otec. Matka byla zavražděna, otec zahynul při havárii auta, boural na celkem přehledné cestě. Narodila se v Africe, odkud s rodiči utekla po pádu apartheidu.
Obálka z dílny XYZ. Se svolením Albatros Media
Když dotyčnou Chloé de Talense jednoho dne navštíví neznámý muž s velkorysou nabídkou, kterak pomstít smrt a získat věhlas, váhá. Ale jen chvíli.
Mezitím se znovu vracíme k postaršímu kriminalistovi, jehož podle kolegů dohnaly bludy. Cavicci se věnuje údajné skupině pachatelů, jež po světě morduje lidi. Důvody jsou zištné i politické, to alespoň tvrdí. Tam, kde ho Starski a Chenová nalézají, krátce po hlasité hádce, leží ještě jedno tělo. Také má prostřelený spánek. Jenomže výstřely zazněly čtyři. Mrtvoly jsou dvě, nábojnice taky.
Sousedka v domě těsně před smrtí spatřila jistou ženu, nápadně podobnou Chloé.
Hon může začít.
Naprosto špičkovou knihu nepustíte z ruky. V bezchybném a výborném překladu Jiřího Žáka, což je jeho standard, vydalo nakladatelství XYZ (Albatros Media). Štvanice (Le Gibier) zasluhuje 86 procent, je precizní.
P.S. Happyend se nekoná. Mrtví neobživnou. Žádný prequel nebo sequel, žádná #série. Když jsem dočetl, ihned jsem sháněl pokračování. Ani to se nerýsuje. Lebelův závěrečný majstrštyk spočívá v navázání na úvodní kapitolu, při které pozorujeme staršího policistu Cavicciho. Jenom ta jména lovců se vyměnila...
Vložil: Zdeněk Svoboda