RECENZE Elżbieta Cherezińska, Hrdá. Historický román s Follettovou obrazotvorností
16.09.2022
Foto: Se svolením Elżbieta Cherezińska
Popisek: Elżbieta Cherezińska
Současná polská spisovatelka Elżbieta Cherezińska (*1972) má zálibu v divadelní vědě a historii. Svědčí o tom i její předešlé, do češtiny přeložené dílo Hra o kosti, které v roce 2017 vydalo Argo. V knize se potkáte s Boleslavem Chrabrým, zavražděným světcem Vojtěchem, i císařem Svaté říše římské Otou III.
A stejně tak v aktuálním díle Hrdá (2022, Kontrast) nakročíte do poslední fáze raného středověku na přelomu desátého století. Jakmile knihu spatříte, vybavíte si Folletta. Nebudete daleko od pravdy. Jde o hutnou četbu plnou detailů a desítek jmen. Výhodou oproti Follettovi je rozsah. Cherezińska je na polovině stopáže. I přesto vystihuje podstatu, snaží se vyprávět přímočaře a do popředí nedává tak výraznou popisnost. Abych dokončil myšlenku, číst Folletta v angličtině je opravdový jazykolam.
Cherezińska, za což nakladateli i jí patří obrovský dík, obohatila titul o mapy a rodokmeny. Kdykoli se ztratíte v Anglii, Švédsku, Norsku, Dánsku nebo Polsku, stačí otočit několik stovek listů a budete hned v obraze. Kvituji také jmenný rejstřík. Je evidentní, že spisovatelka studovala teatrologii a staví na věcných základech a rešerších. V roce 2018 mimochodem převzala z rukou ministra kultury a národního dědictví Piotra Glińského Výroční cenu v kategorii literatura. V Polsku jde o velice známou osobnost, navíc respektovanou.
Svatoslava byla vždycky hrdá. Spolu s bratrem Boleslavem od malička přihlížela panování svého otce, knížete Měška. Měla se stát cennou figurkou v jeho politické hře. Její ambice ale sahaly mnohem výš: chtěla se stát královnou. Cesty osudu jsou však nepředvídatelné. Když šla ke dvoru svého nového manžela, potkala někoho, kdo ovládl její srdce. Dokáže naplnit své ambice a zároveň milovat? Hraje se o hodně – přátelé se mění v nepřátele, láska v nenávist, svátost v prokletí. Hrdá je román o mimořádné ženě, jejíž osudy jsou neoddělitelně spojeny s dějinami Polska, Švédska, Dánska, Norska i Anglie. Vášeň, boj o trůn, krvavé bitvy a překvapivé zvraty, to je revír, po němž se Elżbieta Cherezińska pohybuje s lehkostí a dravostí sokola.
Foto Kontrast / Katie Klimowicz
Román je členěn do tří částí, ve kterých se mísí osudy Evropy i zástupců jednotlivých dvorů. Prim hraje Polsko, zejména Piastovci, knížecí a později královská dynastie našeho severního souseda. Zásadní pro děj je historicky první vládce Měšek (I.) a jeho syn Boleslav Chrabrý. Jelikož knihu psala žena, nenápadně zdůrazňuje i tuto polohu (Přemyslovna Doubravka a její dcera – byť se o tom vedou spory – Svatoslava / Sigrid). Přesah do Čech je výrazný, ač několikrát potlačovaný slovy, že naši vládci ustoupí, popřípadě skočí k protivníkovi.
Boleslav Chrabrý byl koneckonců i český kníže, jehož později nahradil Jaromír z dynastie Přemyslovců.
Nechci ovšem zatěžovat dějepisem, pro román není tolik důležitý. Věty jsou díky autorčině talentu a překladu Anny Šaškové Plasové stručné, jasné, srozumitelné. Popisy jsou důvěryhodné a dialogy věcné. Jediné, nač musím upozornit, je soustavná četba. První den jsem zvládl cirka 130 stran, a to už bylo moc. Postavy se mi začaly plést. Celkem jsem s knihou strávil sedm dnů. Postupem času se vám jména vsáknou do paměti a přestanete přemýšlet, kdo a odkud připlul.
Samozřejmě musím vyzdvihnout bitvy. Jak od Marolda... Celkově nemohu románu Hrdá vytknout vůbec nic.
Dávám 80 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda