RECENZE Graham Masterton, Píseň mrtvých. Řezničinu komplikuje výrazné množství postav
12.09.2022
Foto: Se svolením Raport Obieżyświata
Popisek: Graham Masterton
Je to hrozně povedený rukopis, který vám bude chvílemi připomínat film. Vždy do okamžiku, než se na scéně objeví nové jméno. Tady z prudkého přeřazení na pětku se rázem ocitnete na dvojce. Chvíli se zadrhnete a potom zase svištíte. Tolik pocity z devátého pokračování takzvané Katie Maguire series rodáka z hlavního města Skotska.
Masterton (nejde o pseudonym) pochází z Edinburghu a v současnosti žije v jihovýchodní Anglii. Napsal řadu hororových románů, za které získal mnohá literární ocenění, mezi nimiž se tyčí Edgar Award za Charnel House z roku 1978.
Proslavil se především sérií krimi románů s vyšetřovatelkou Katie Maguirovou, jíž se celosvětově prodalo už více než milion výtisků. Autor je hodně populární, respektovaný mezi odborníky i čtenáři.
Ačkoli ho znám, jeho novinka mě opět dostala do kolen. Postav bylo jako máku, a především ve chvílích největšího napětí mi přivodily poměrně nečekané stavy. Zkrátka a dobře jsem chvílemi netušil, koho vlastně vraždí, unáší, zpovídají. A opět jsem se dostal do fáze, kdy mi písmenko Ó, typické pro skotská příjmení, začalo vrtat díru do hlavy. To je ovšem jediná barikáda na cestě k jinak přímočaré a svižné knize, plné krve a upřímných dialogů.
Té krve je fakticky hodně. Několik narážek na Islámský stát bylo taky velice nečekaných. Jakkoli divně to bude znít, byly adekvátní...
Se svolením Host / Zuzana Doňková
Píseň mrtvých sleduje primárně osud seržanta irské Gardy, který měl svědčit ve velkém procesu, vyšetřujícím korupci v policejním sboru. Je nalezen mrtvý, bez hlavy a s flétnou, zaraženou do krku. Jeho vražda posílá všem potenciálním whistleblowerům jasný vzkaz — když nebudete mlčet, skončíte stejně. Kromě vyšetřování tohoto zločinu se komisařka Katie Maguirová snaží dopadnout stále mocnější drogový gang, který vede jeden z nejnebezpečnějších dealerů v Corku. Po počátečních úspěších se však případ zkomplikoval a Katie se ocitá pod ještě větším tlakem. Když se navíc najde bezhlavé tělo dalšího policisty, začne být jasné, že ochránit ohrožené whistleblowery nebude vůbec jednoduché.
Oproti Červené lucerně (#3) je vina a trest jasná od začátku. Drogy jsou v autorově práci také charakteristické. Vzpomenu román Pro svět mrtví (#7). Stejně jako podivná úmrtí: Pohřbení (#6). Jelikož jsem drtivou většinu česky přeložené prózy četl, orientoval jsem se rychle. To hovořím zejména o ději. Je přímočarý.
Komisařka Katie Maguirová se snaží ochránit sbor usvědčením několika zkorumpovaných policistů. Do toho se přidají drogy a poměrně razantní postup tamních bossů. Unesou, koho chtějí, otevřeně vyhrožují, děsí nejen slovy. Maguirová je místy v koncích, jindy má převahu. Masterton se opět ponořil zejména do její hlavy, tedy vyzdvihoval popis oblečení, výšku postav, hustotu vlasů i barvu fasád typických dvojdomků. Mě kniha bavila.
Pokud ale s Mastertonovou prózou někdo začíná devátým dílem série, bude to malér. A bude potřeba pomocný papír pro identifikaci živých i mrtvých.
V překladu Radky Klimičkové vydává HOST.
Dávám 77 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda