RECENZE Karen McQuestion, Dítě noci. Čím víc čtete, tím víc se vám líbí
07.09.2022
Foto: Se svolením Karen McQuestion
Popisek: Karen McQuestion
Přiznávám. Autorku, která se sama proslavila na platformě Amazon Kindle a má na kontě přes dvacet bestsellerových titulů, jsem neznal. Ale vůbec jsem neváhal po přečtení anotace. Malinko mi přišlo, že půjde o mišmaš postav a obrazů, i přesto jsem se na román těšil. Už jen kvůli úžasné obálce.
Zprvu mě, což je přiznání číslo dvě, odradila hned první stylistická pasáž. Zdála se mi kostrbatá a četl jsem ten odstavec snad čtyřikrát. Posuďte sami následující slovosled:
„Dnes má Morgan narozeniny. Už tomu byly tři roky, ale pro Wendy měla její dcera stále osmnáct, stejně jako v ten den, kdy se s ní pohádala a opustila rodný dům s batohem, do kterého si sbalila své osobní věci." Neumím to popsat jinak než slovy, že mi tam zkrátka a dobře něco nesedělo.
Každopádně to byla jen miniaturní piha na kráse. Další stránky mizely světelnou rychlostí a pomohla tomu zejména práce s figurami, se dvěma konkrétními postavami.
Jedné chladné lednové noci vyjde Sharon na zahradu, aby mohla sledovat zatmění Měsíce. Místo toho ji ale zaujme něco zvláštního v domě hned za jejím dvorkem. Oknem do kuchyně vidí malou dívenku, jak v noci myje nádobí. Jenomže Flemingovi, kteří tam žijí, žádné dítě v tomhle věku nemají, a i kdyby nakrásně měli, proč by dělalo domácí práce tak pozdě? Sharon by to nejspíš pustila z hlavy, ale pak se k ní nastěhuje opuštěná osmnáctiletá Niki a také si u sousedů všimne něčeho podivného. Když se Sharon obrátí na patřičné úřady a nemá to žádný efekt, pustí se nakonec do pátrání na vlastní pěst.
Anotace zcela přesně odpovídá obsahu.
Obálka knihy se svolením Cosmopolis (VercoDesign, Unna)
Co není zdůrazněno, zůstává takzvaně mezi řádky. Jelikož jde o spisovatelku, prim hrají popisy. Jak mi někdy vadí, tady ne. Především starší dáma Sharon dala celé knize šťávu.
Americké recenze několikrát zvolily formulaci rooting for. Znamená to, že jí fandily. Já taky. Tahle paní je opakem amerického předobrazu seniorek. Je zvědavá jak veverka, nebojí se jít proti dobré pověsti, přemýšlí a kombinuje. Něco mezi slečnou Marplovou a Jessicou Fletcher. Vážně. Oproti těmto zavedeným jménům ovšem upřednostňuje svůj dvůr, zahrádku, dalekohled a kamarádku, mladou Niki. Ženy spolu začnou dočasně bydlet, a přes počáteční ostych se stávají parťačkami.
Všechno se děje na pozadí docela hezky vymyšlené záhady. Jakkoli už jednou zmíněné americké recenze v několika případech uvádí, že šlo o předvídatelný děj, opak je pravdou. Osudy ztracené dívky a tajemné holčičky se spojí až kolem strany 300. Ano, dá se předpokládat, že oba konce provazu něco sešněrovalo, ale že by čtenář odhadoval dopředu, pochybuji.
Druhou nedílnou součástí titulu je psychologie postav. Starší dámu budete mít rádi. Její sousedku Flemingovou ne. U ní se opakovaně (po)zastavíte. Jako byste se řezali do rukou a současně smáli. Flemingová svým vystupováním a projevem představuje (v obecné rovině) zlo. Nechci ho rozvádět, ale děj za zavřenými dveřmi typického domu americké střední třídy budí respekt a pozornost.
Dítě noci je výborně zvládnutá kniha v čistém překladu Marie Polaskové. Sice je tam jedna zbytečná honička, ale v ničem nepřekážela. Autorka navíc musela hovořit s řadou odborníků a terapeutů, protože jinak by závěr nemohl mít podobný glanc.
Jsem hodně potěšen z objevu Karen McQuestion a už se nedivím, že prodala na dva miliony svých knih.
Cosmopolisu děkuji za recenzní výtisk, hodnotím 78 procenty.
Vložil: Zdeněk Svoboda