RECENZE Michel Houellebecq, Podvolení aneb Jak se z Francie stane islámský stát
04.09.2022
Foto: Se svolením Michel Houellebecq
Popisek: Michel Houellebecq v debatě
Uplynulo sedm let od chvíle, kdy světlo světa spatřil další velice provokativní titul básníka a spisovatele Michela Houellebecqa. Tehdy by podle mého evropské čtenáře nezaujal tolik, jak je tomu dnes. Před lety jen málokdo vnímal aktivity Marine Le Pen a její Front national (Národní fronty). Málokdo si uvědomoval pravou sílu islámu.
Nevím, jak pojmenovat fakt, že v den (7. 1. 2015) vydání došlo k útoku na týdeník Charlie Hebdo, při němž zahynulo dvanáct lidí.
Nic naplat, Houellebecq k tématu přistoupil jako vždy jinak. Po svém. Po ryze osobním, ziskuchtivém a prospěchářském způsobu. Mluvím o postavě, nikoli o autorovi. Že k něčemu podobnému dojde, bylo znalcům jeho díla vcelku jasné.
Podvolení (Soumission / Submission) bylo už šestým románem a v dané éře byl spisovatel věhlasnou postavou světové literatury. Stihnul totiž zbořit mýty a očekávání díky románu Elementární částice z roku 1998. A ještě pořád mu nedošel dech, když si tak vzpomenu na Serotonin (2019). Což mě vede k myšlence, že by bylo zajímavé věnovat se pouze mužským postavám optikou Freuda.
I v Podvolení hraje prim vzdělání, odvolávání se na dávné časy, chuť na opačné pohlaví a mamon. Knihu jsem před lety četl anglicky, ale čeština ji zcela převyšuje. Zase bych se musel opakovat, kterak je náš jazyk bohatý, barvitý, kolik odboček dokáže udělat třeba ze slovesa can.
Velmi provokativní obálka Podvolení. Se svolením ODEON
Příběh románu (248 stran, dva dny četby) se odehrává roku 2022, kdy politické strany ve volbách raději podpoří fiktivního kandidáta strany, zvané Muslimské bratrství, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty Marine Le Penová. Autor uvedl, že „urychluje historii“. Jeho kontroverzní románová fikce vzbudila nebývalou pozornost a kniha se v mnoha zemích stala absolutním bestsellerem: zejména v Německu, Francii a Itálii.
Ústřední postavou je François, docent, později profesor na pařížské univerzitě, jehož činnost se postupně zúží na jednu středu v týdnu, kdy „předává" vědomosti doktorandům. Sice o to moc nestojí a mají blbé otázky, ale něco dělat musí. Už během výuky se těší na indické jídlo, na ženy, kterých poznal bezpočet, jelikož jde o studentky. Život běží v zajetých kolejích, nic zásadního se neděje. Až do momentu možné prezidentské změny. Profesor se z posluchače stává konzumentem a hybatelem. Ze strachu se vytvoří láska, chtíč a jistým způsobem i životní cesta. Je nastíněna v posledních šesti odstavcích, proto ji nechci vyzrazovat.
Houellebecq svým rukopisem bezesporu sledoval dva cíle: debatu a lidské pudy. Obojí přitom vychází z učení proroka Mohameda. Už jsem uvedl, že to udělal po svém, tedy nečekejte žádný líbivý závěr. Čekejte zosobnění sobectví a snahu po (o)vládnutí. Prostředkem je víra, nástrojem islám.
Dávám 85 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda