Pekárková znovu tnula do lidského neštěstí. Novodobí otrokáři v románu S orlem na zádech
30.08.2022
Foto: Se svolením Iva Pekárková / IKAR
Popisek: S orlem na zádech
Skutečný prožitek je nejsilnější inspirací. Byl, je a bude. Pokud někdo hovoří o lidské bídě, aniž by ji sám prožil, lze mu sotva věřit. Pokud narkomani přinášejí svědectví, působí jinak, než jak ho roky popisoval například Radek John.
V případě Ivy Pekárkové a její dosavadní literární kariéry nacházím prožitek a kontakt se skutečností, který se ne každému zamlouvá. Lidi přirozeně otáčí hlavu před tím, co se jich netýká, nebo s tím nemají osobní zkušenost.
Prozaička, publicistka a překladatelka prošla uprchlickým táborem v Traiskirchenu u Vídně, ocitla se v NYC jako sociální pracovnice mezi etnickými menšinami, dělala taxikářku, barmanku. Těžko bude mít někdo hlubší zkušenosti s tolika pohledy na člověka, jako má ona.
Pekárková svou minulost přenáší do knih. Třicet dva chwanů o době, kdy žila v Thajsku a zabývala se poměry v místních táborech pro utečence. Láska v New Yorku, Láska v Londýně. Děl má několik desítek.
Nyní svým čtenářům nabízí další těžkou váhu. S orlem na zádech (Kalibr, 2022) je o novodobých otrokářích. Nepředstavujte si piráty, plné lodě přikovaných černochů a bič v rukách majitele farmy na jihu USA. Představte si Spojené království. A několik lidí, kteří hledali své štěstí.
Těžká slova
Víte, který králík umí lítat? No přece ten, co má na zádech orla. A víte, kdo vás vytáhne ze zoufalství, bídy a drogové závislosti, poskytne vám střechu nad hlavou a všechno, co v životě potřebujete? No přece novodobý otrokář. Její román přináší zasvěcený a psychologicky propracovaný vhled do jednoho z případů, jaké se v Anglii, a nejen v Anglii, dějí každou chvíli. Šikovní „podnikatelé“ si vyhlédnou oběti mezi sociálně vyloučenými krajany, nastěhují je k sobě domů, najdou jim práci – a jejich výdělek si strkají do kapsy. Mnohé z obětí snad ani nechtějí vědět, že je tady něco v nepořádku. Co si počnou, když jsou jejich otrokáři zatčeni?
Cirka 300stránková kniha rozhodně není pro každého. Ani růžová barva na obálce, mimochodem skvělé promyšlené, neukonejší pocit zmaru a beznaděje. Na straně druhé je nutné nezavírat oči a problémům čelit.
Škoda jen, že s nimi nezmůžeme vůbec nic.
Vložil: Zdeněk Svoboda