RECENZE Finská literární senzace Popel a sníh
20.05.2022
Foto: Paseka (stejně jako fotografie v textu)
Popisek: Popel a sníh
Je to o válce, o té druhé světové, ale ne v duchu, jaký naše část Evropy zná. Tedy žádné autentické či mírně zabarvené svědectví Arnošta Lustiga (Dita Saxová) nebo Ladislava Fukse (Spalovač mrtvol). Ačkoli k Fuksovi má blíž. Sblížení fikce a reality pro lidi, kteří nejsou přímými účastníky vyhlazování, je poměrně trefné spojení. Literaturu faktu (zejména Academia) vynechme protentokrát docela.
Petra Rautiainenová ve své knize šněrovala osudy několika postav, až se jí podařilo zabalit velmi křehký dárek. Nejen díky nakladatelství Paseka, předně kvůli překladu Vladimíra Piskoře se úžasný titul dostává na pulty knihkupců. O snadné čtení ale nejde. Ač prosté věty, zapamatovatelné dialogy, brilantní popis krajiny a postupné změny mentality, je to hodně složitá, sbližující se kompozice i směsice různých postav, především charakterů.
Příběh z exotického, takřka mystického prostředí severských pustin, jimiž se na přelomu let 1944 a 1945 přehnala takzvaná laponská válka. Ta zjizvila nádhernou krajinu stovkami zajateckých táborů i duše místních obyvatel.
Novinářka Inkeri Lindqvistová přijíždí v roce 1947 na sever psát reportáž o tom, jak se Laponsko zotavuje po skončení války. Zároveň pátrá po osudu svého manžela, který během bojů někde tady za nevyjasněných okolností v zajateckém lágru zmizel. Jenže ačkoliv má klíče k minulosti blíž, než by si troufla pomyslet, neustále naráží na to, že ti, kteří si nedávné události pamatují, odmítají cokoliv prozradit.
Historický román s detektivními a špionážními prvky, v němž hrdinka čelí nejen mlčení pamětníků, ale i falešným stopám a identitám, se stal finskou literární senzací. Vyhrál Savonskou literární cenu a byl nominován na Cenu deníku Helsingin Sanomat a na ocenění Kniha roku knihkupecké sítě Suomalainen Kirjakauppa.
Pokud knihu rozříznu na dvě souměrné části, k té jedné jsem měl celou dobu blíž.
Bez kontextu je to ještě těžší
Protože se hodně zajímám o literaturu 2. světové války, přirozeně jsem přimknul k dění kolem roku 1944. Události jsou chronologické a postupují od února do září čtyřiačtyřicátého. Děj je zaměřen na tábor v obci Inari ve finském Laponsku. Rozlohou jde o několikatisícové město. Druhá část románu (1947-1950) se váže k Enontekiu rovněž ve finské provincii Laponska, kde se mimochodem narodil spisovatel a malíř Valkeapää.
Válka je zachycena věrně, ač zcela jiným způsobem. Nehledejte nelidské zacházení ani dřeváky v zimě. Nečekejte bití, znásilňování žen psy a další skutky, které se děly od Polska po Francii (Lyon...). Čekejte kluka, vojáka, který je povolán pracovat coby tlumočník v nacistickém zajateckém táboře a jehož osud je spojený se ženou (novinářkou), jež se do uvedených končin tři roky poté vydává. Pátrat po věcech, na které se nikdo neptá, po kterých už nikdo nepátrá…
Čte se to skvěle, je to napínavé, citlivé, pro našince zajímavé.
Co mi absolutně chybělo, byla odborná příprava. Stačil by úvod pro vysvětlení, jak je Finsko členěno, kdy získalo samostatnost, jak to bylo s vytlačováním německých jednotek na konci války, jak to bylo s podporou Ruska v Zimní válce, co je to vlastně ta laponská válka... Bez kontextu si děj neužijete a bude velmi spletitý. Budete číst příběh, ale našlapovat budete po špičkách. Já si tu práci se studiem dal, a ačkoli všechno časem zapomenu, určitě ve mně něco zůstane. Když už žádná jména a roky, Popel a sníh určitě.
86 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda