RECENZE Michael Robotham, Když byla hodná. Úžasná kriminálka po vzoru Larssona
08.05.2022
Foto: Se svolením Goodreads
Popisek: Michael Robotham
Rodilý Australan (*1960) působil dlouhá léta jako novinář. Na knihách je to vidět. Pečlivě piluje příběh a snaží se o propojení osobního života (postav) s dějovým. Popularitu si získal už počátkem 90. let, kdy zabalil psaní článků od Ameriky po Británii a vyzkoušel si formu takzvaného psychologického thrilleru.
V něm je nejvyšší důraz kladen především na vnitřní psychiku postav. S tím bezesporu souvisí taky ich-forma, kterou použil nejen v prvním zářezu série Cyrus Haven (Hodná a zlobivá holka). Já díky KnihCentru četl pokračování cyklu, v titulku uvedený román Když byla hodná.
Je skvělý, strhující, napínavý a jazykově vytříbený. Zejména ústřední postava Cyruse Havena je až dokonale podivná, přitom přívětivá, rozumná, ochotná, logická.
V novém thrilleru Michaela Robothama se vrací forenzní psycholog Cyrus Haven a jeho tajemná pacientka Evie Cormacová. Evie, dívka bez minulosti, neustále jako by utíkala – ale před kým? Jako malou ji našli, jak se ukrývá na místě činu ohavné vraždy. Její schopnost poznat, kdy někdo lže, Cyrusovi v románu pomohla rozlousknout spletitý případ.
Teď Cyrus kousek po kousku odhaluje tajemství Eviiny temné minulosti, přitom ji však vystavuje čím dál většímu nebezpečí. Nakonec dívce nezbyde než se opravdu dát na útěk. Přitom oba přijdou na to, že některá tajemství možná mají zůstat tajemstvími a některé nestvůry je lepší nepojmenovat.
Jako první vám zůstane v hlavě ten popis vraždy. Policistka si s odstupem času, až potom, co ji Cyrus vyhledá, nedobrovolně vybavuje místo činu. Byl tam někdo, měl propálené bubínky, vytrhaná oční víčka, mučili ho. Policie se domnívá, že jde o pedofila. Jak jinak, když je spojený s mužem, který pedofilem byl, jehož dopadli, usvědčili a jehož zákon věznice poslal na onen svět. Pak zjistíte, že celou tu šílenou scénu zřejmě pozorovala mladá dívka, v současnosti utajený svědek, kdosi... Bez rodičů, bez minulosti, konfliktní, problematický. Jediný osobnější přístup k dotyčné má právě Cyrus.
Autorem obálky je Ondřej Vašíček, foto se svolením Moba
Všechny kapitoly jsou uvozeny jmény vypravěčů, což bezvadně pomáhá v orientaci. Během četby se budete soustředit nejen na mord a jeho konotace, ale taky na Evii a Cyruse. Krásně vyznívá detailní péče autora nad postupným rozkrýváním pachatelů. Taková ta situace, kdy máte dílek mozaiky a k němu přidáváte další. Mně osobně podobná detektivní práce hrozně baví a skoro vždycky si ji spojím s Weaverem.
Hutný román jsem četl necelé tři dny. Čím víc budete v něm, tím víc bude bavit. Neříkám, že bych nezkrátil kapitoly Eviina útěku, neříkám, že bych nechal dobrovolně umřít mocného muže jen proto, že se ho někdo na něco zeptá, ale budiž. Jde o autorskou invenci, proti které nic nemám.
Fantastickou detektivku vydala MOBA v překladu Martiny Williams Buchlové. Autorem parádní obálky je Ondřej Vašíček.
Za sebe to vidím na 80 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda