RECENZE Josef Klíma, Hřebec a Kráska. Jak si investigativec vyrovnává účty
01.05.2022
Foto: Se svolením Luxor
Popisek: Ze křtu Josefa Klímy i Kristýny Trpkové
Baví mě ten přesah. Josef Klíma je excelentní novinář, který vždy pracoval s fakty. Nehodnotím vyznění, nesoudím, zdali někdy balancoval vlevo, nebo vpravo. Posledních pár let ovšem jeho literární tvorbu sleduju pečlivě a na téhle ploše stojí pevně.
Nejprve mě zaujaly prodeje a úspěch knihy Třicet let pod přísahou, kterou dal do kupy s bývalým ředitelem ÚOOZ Robertem Šlachtou. Později, znovu pod Euromedií, šel takříkajíc s kůží na trh. Vymyslel postavu vyšetřovatelky Kláry Radové. Loni v říjnu nakladatelství Kalibr vydalo soubor Jak zabít dvakrát, nyní Hřebce a Krásku. Mějte na paměti, že knihy jsou v obou případech složeny ze dvou epizod, na sobě nezávislých, a spojují je pouze dva faktory: postavy kriminalistů a jejich rodiny.
Zejména tedy rodina zmíněné Radové.
Křest novinky Josefa Klímy se konal před několika dny a krom slavného novináře se zde ukázala Kristýna Trpková se svou Vesnicí. Tu jsem recenzoval a chválil, že se až hory zelenaly. I nyní vím, že právem.
Ke Klímovi mám jedinou výtku. Divím se, že takový bard nedá stopáž tří stovek stran naráz. Pro mě je hrozně nepříjemné, proto třeba nečtu povídky a prakticky se vyhýbám novelám, vědět, že v půlce knihy ten napínavý příběh skončí. Jelikož ale nejsem autor já, ale on, vrátím se k podstatě.
V centru dění je znovu oddělení vražd v čele s jeho šéfem Sloupem a další dva případy, pojmenované Hřebec a Kráska. Je možné, že kontroverzního bohatého muže s minulostí v StB zabil ve stáji hřebec, nebo to byla rafinovaná vražda? A smrt krásné modelky v bazénu také vypadá na první pohled na přirozené příčiny, ale zkušení kriminalisté brzy vidí, že něco nesedí...
První, o něco delší Hřebec, ale i Kráska mají společné prvky. Hned úvodem vidíte, co se stalo. Není to jako v seriálech, že poznáte vraha, vrahy, ale víte, že je něco špatně. Vyšetřování začíná až pak. V obou příbězích hraje svou roli slovenština (u druhého částečně ruština) a vůbec to není na škodu. Řekl bych, že jde o vítané oživení v už tak barvitém jazyku. Obě story pojí kriminálka, soukromí, vztahy a postupně budované napětí. Nemohu si pomoct, ale Kráska mi přišla o něco nápaditější. Měla výbornou pointu. U Hřebce jsem se musel sklonit před důvtipem. Jednak mi Klíma připomněl dávno zapomenutého poslaneckého asistenta L.K., a potom ťuknul na strunu hradních vyznamenání a minulosti oceněných. Hovořím o jistém L.H. Doplňte si případné neznalosti studiem, je to moc zajímavá skládačka.
Obálka Haliny Kaslové Bechyňové. Foto Kalibr
Oba příběhy drží pevně, nenudí, nevadily mi hovory Radové s dcerou a (tuším, že 76letou) matkou, protože směřovaly, hlavně v Krásce, k sekundárnímu motivu vyprávění. Nenašel jsem jedinou chybu či překlep.
Klíma má dar popisovat a mluvit. Dialogy jsou věcné, uvěřitelné. Popisy taky. Nevěřil jsem pouze závěrečné scéně první ,části', kdy o sobě žena mluví jako o klisničce. Nemyslím si, že by se někdo tímto způsobem chtěl shazovat, musel by být extrémně submisivní, což mi k postavě nesedí.
Kriminálky jsou to poctivé a hezké, jen je zhltnete za pár hodin. Docela bych uvítal delší stopáž. Vyplouvá mi z šedé kůry mozkové rozsah Lodě s otroky...
Jinak 78 procent a krom textu opět chválím nádhernou obálku Haliny Kaslové Bechyňové.
Vložil: Zdeněk Svoboda