RECENZE Soudruhům to nestačí! Léta 1948–1956 perem historika Jiřího Pernese
24.04.2022
Foto: Paseka stejně jako fotografie v textu
Popisek: Velké dějiny zemí Koruny české XVII. (1948-1956)
Kolik je to, sedmdesát let? Tak nějak. A sám se ve svých čtyřiceti divím, jak blbě se mi čte o tom, co jsem přitom už četl tolikrát. Snad jen pár notoricky známých jmen, abyste pochopili: Milada Horáková, Vladimír Clementis, Rudolf Slánský, Hubert Ripka, Marie Švermová a logicky Václav Kopecký a Otto Šling, Josef Toufar.
Dlouho bych jmenoval, kdybych chtěl klást důraz na všechny aktéry období let 1948–1956, s nimiž si dal historik Jiří Pernes tak evidentní práci... Úvodem řeknu, že každý, kdo se o toto strašné období našich dějin zajímá, musí považovat v pořadí XVII. svazek edice Velké dějiny zemí koruny české za povinnost. Ač literatura faktu, čte se jako beletrie. Ač na pomezí beletrie, možná bych ji přiřadil k hororu.
Nejen pro abnormální pečlivost a znalost látky, ale především pro konfrontaci, která mohutné dílo Paseky ještě povyšuje. Jedna věc je interpretace postiženého, kupříkladu jednoho z desítek tisíc členů PTP. A druhá věc je rozvedení, striktní citace rozkazu sovětských soudruhů. Pardon, poradců, kterých měl ve finále Gottwald desítky a s nimiž spolupracoval zejména Slánský.
Nepomohlo.
„Českoslovenští komunističtí politikové se předháněli, kdo se častěji dostane na sovětské velvyslanectví, aby tam mohl žalovat a podávat zasvěcené zprávy o tom, co se u nás děje. Právě ta naprostá servilnost nejvyšších československých představitelů vůči Moskvě a ochota uskutečnit jakékoli pokyny sovětských protektorů byla pro toto období charakteristická. A z nich vyplývalo všechno ostatní," uvedl samotný autor.
Cenná je bezesporu edice i její sedmnáctý díl, zájemcům o látku však nabízí otevřené dveře pro studium primárních pramenů. Jako příklad uvedu Archiv Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace v Moskvě. Titul o nechvalně proslulých letech nezamlčuje fakta. Pernes sice přímo nehodnotí, jeho apel na tolikrát užité slovo soudruh jasně naznačuje, jak se s dějinami daného období vypořádal.
„Rusko od prosazování svých velmocenských, imperiálních zájmů nikdy neustoupilo,“ řekl sám historik Pernes. „Nerespektuje mezinárodní smlouvy, dokonce ani své vlastní závazky, je schopno napadnout suverénní státy a dopouštět se i válečných zločinů. Paralela dnešní situace s tím, co se odehrávalo v 50. letech 20. století, je naprosto zřejmá,“ dodává k novému svazku Velkých dějin zemí Koruny české.
Jako filatelista oceňuji i zobrazení některých kusů z emisí ČSR II. Ty sice nejsou tak populární jako ČSR I., ovšem své místo zaujaly dokonale.
Ač nechci být moc osobní, doporučím od interpretované látky odstup. Opakovaně jsem si prošel hrůzou Milady Horákové i Marie Švermové, bezmocí kněží i rolníků. Prostě to bylo šílené období, které v takto zhuštěné podobě působí ještě víc. O geopolitické situaci ani nemluvě.
„Tak hladký průběh převratu v roce 1948 nečekali ani komunisté. Prezident Beneš se nakonec veškerému nátlaku podvolil a většina zákonodárců, včetně členů demokratických stran, nové pořádky posvětila. Akční výbory jako hlavní prostředek „očištění“ společnosti se ukázaly jako nesmírně efektivní, propaganda fungovala, volby na konci května toho roku se podařilo zmanipulovat. Puč příliš nezkomplikovala ani smrt Jana Masaryka, který byl vzdor zakořeněným mýtům ochotný s KSČ spolupracovat a podle některých aktérů dokonce snil o roli hlavy státu. A přece tu bylo něco, co komunisté podcenili: mocenská gravitace Moskvy. Stála za první lží nového režimu, když Klement Gottwald ještě jako předseda vlády veřejně odmítl kolektivizaci zemědělství. Tvrdá sovětská linie razící doktrínu zostřování třídního boje však inspirovala i politické procesy, a zejména militarizaci ekonomiky, jež stáhla Československo v padesátých letech do hluboké hospodářské krize. Jak platilo ještě v osmdesátých letech, také politické uvolnění muselo být inspirováno Kremlem. A tak zlom nastal Stalinovou smrtí, shodou okolností bezprostředně následovanou smrtí Gottwaldovou. Silová konfrontace ustoupila „soupeření idejí“, ekonomická křivka se obrátila a režim se stabilizoval."
Nakladatelství PASEKA děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.
Vložil: Zdeněk Svoboda