Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Kristýna Trpková, Vesnice. Mladá autorka velkých děl

25.04.2022
RECENZE Kristýna Trpková, Vesnice. Mladá autorka velkých děl

Foto: Se svolením Kristýny Trpkové

Popisek: Autorka při autogramiádě

První věc si člověk vždycky zapamatuje. A je jedno, jestli právě myslím knihy, nebo ne. Každopádně v tuto chvíli skutečně mluvím o prozaičce z východních Čech, konkrétně z Holic, jejíž curriculum vitae se začalo psát v roce 1996.

Když jsme tady na Krajských listech.cz v říjnu 2021 publikovali recenzi její Stvůry, šlo o nadšená slova. Ta kniha je opravdu vynikající i s několikaměsíčním odstupem. Jenomže udržet si tak vysokou laťku... Sergej Bubka by mohl vyprávět. Trpkové se to podařilo. Její Vesnice mě nadchla, zaujala od první do poslední stránky, a dokonce i ten otevřený konec je něco, s čím jsem se dlouho nesetkal.

Ne, že by mě teda nenaštval...

V polích nedaleko obce Lipová u Pardubic jsou objeveny lidské ostatky. S největší pravděpodobností patří jednomu z pohřešovaných dětí, které zde během uplynulých let beze stopy zmizely. Nejenže vše nasvědčuje tomu, že chlapec byl dlouhé roky vězněn někde bez přístupu k dennímu světlu, dokonce se zdá, že i navzdory rozsáhlému pátrání a nejrůznějším hypotézám policistů vesnici nikdy neopustil.

Kriminální komisařka Laura Linhartová a její kolega Adam Beneš znovu otvírají dávno odložený případ a pouštějí se do dalšího napínavého vyšetřování. Je možné, že se pachatel ukrývá mezi zdejšími obyvateli? A existuje naděje, že jsou zbylé dvě děti ještě naživu?

Po formální stránce je román (288 stran) rozdělen do tří na sebe navazujících částí: V polích, Když smrt zaklepe na dveře a Nevrátí se, nevrátí. Děj se odehrává v rozmezí od 13. července po polovinu srpna téhož roku. Je lineární, obsahuje maximálně deset výrazných postav, senzační pointu a velice kvalitně podané vztahy na pracovišti. Což míním trošku v nadsázce. Dominik Dán si v dlouhých dialozích a popisných scénách policistů lebedí. Často právě tyhle vhledy překrývají hlavní děj.

Trpkové se to nestalo. Dvě ústřední postavy, Beneše a Linhartovou, nechává plynout vedle sebe. Takové Švabinského Splynutí duší. Jsou spolu, nejsou, jsou u sebe, nejsou, dotýkají se, nedotýkají. Kdo bude číst, pochopí, zbytečně bych naznačoval. Jak mě často stránky, které se netýkají děje a motivu, nudí, tady se to rozhodně nestalo. Vztah obou policistů je nejen střídmý, ale především odtažitost mužské polovičky je bezvadně nahrazena pohledem do hlubin ženské duše. A nejen tam, o čemž se čtenář taky přesvědčí.

Dost obecného.

Linhartová je pozorná policistka, bazírující na detailech, kterou práce ovlivňuje. Kdo někdy viděl mrtvolu děcka, do smrti na ni nezapomene. Kdo si myslí, že ten pohled časem zmizí, lže. Nic takového se nestane. Právě podobně spletitou a životně složitou situaci autorka, mimochodem násobná maminka, přenesla do svého textu. Všechno začíná úmorným vedrem a dešti. Právě voda odkryje kosterní pozůstatky...

 

Obálka Davida Dvořáka, foto Kalibr

Nebylo co vytknout

Kriminalisté se vydávají hledat pachatele, jenž v uplynulých letech unesl tři prvňáky. Nikdo nikoho podezřelého neviděl, nikdo si ničeho nevšiml. Ve vesnici se všichni znají, drží jakž takž při sobě, nepomlouvají se. Spadeno mají časem na policisty, protože ti nedokážou pomoct. Snad jedinou pihou na kráse v jinak bezchybné knize je slabší odhalení obyvatel Lipové. Cosi se dozvíme, ale je to povrchní. Autorka si dala mnohem víc záležet na hlavním podezřelém, v minulosti usvědčeném pedofilovi. Aniž by šla do detailů, což kvituji, zejména během výslechů popustila uzdu vlastní fantazii a zcela pochopitelně nechala na prvním místě emoce.

Stejně tak chválím vulgarismy, hovorový jazyk, přirozenost scén, od majolky na tričku po sešmajdané boty. Bohatost autorčina jazyka dokládá i plejáda adjektiv a příslovcí.

Knihu jsem měl přečtenou za dva dny, je skvělá, má grády, tempo, končí docela jinak, než bych čekal. Vhodně i citlivě je zpracovaná obálka, o niž se postaral David Dvořák. Zdánlivě připomene Tři veterány, ale s tímto motivem nemá co společného.

I ve své druhé knize mě Kristýna Trpková přesvědčila, že píše především proto, že ji to baví. Má bezvadnou slovní zásobu, umí držet dějovou linii, nezdržuje, je rychlá. Což vzhledem k tomu, jak dlouho hraje na klavír, dává smysl. Přeci jen si někdy zkuste desetkrát po sobě zopakovat durové akordy, aniž byste pletli F, G#, C s C, D#, G...

Trpkovou opakovaně chválím, což ovšem nehraje významnou roli, protože si to skutečně zaslouží.

Vynikající román vydal Kalibr, dávám 89 procent.

Ze společného křtu s novinkou Josefa Klímy Hřebec a Kráska v Luxoru. Foto: Krajské listy

Vložil: Zdeněk Svoboda