RECENZE Vladimir Sorokin, Doktor Garin. Světový úkaz ruské literatury
10.04.2022
Foto: Wikimedia Commons
Popisek: Vladimir Sorokin
Hlavně doufám, že ne každý Rus bude mít na čele odraz Putinovy politiky a že ne každý bude souzen podle svého původu. Protože pokud by tomu tak bylo, asi by jen málokdo otevřel úchvatnou knihu, ten neskutečný román Vladimira Sorokina v až dokonalém překladu Libora Dvořáka. Závěrem úvodu, pokud se budu držet paradoxů, zmíním poděkování nakladatelství Pistorius a Olšanská za recenzní výtisk.
Doktor Garin je kniha, o které budete přemýšlet, k níž se budete vracet, která vás jazykově naprosto vcucne a jejíž obsah nebude až tak zásadní. To platí o prvních pěti částech, jelikož poslední dvě mají zcela přímý děj, vývoj ústřední postavy a pointu.
Příběh románu je, podobně jako i další Sorokinovy romány, situován do blízké budoucnosti, jejíž realita se liší od té naší. Většina evropských a postsovětských států se rozpadla, na jejich místě vznikla řada malých nástupních státečků, vedoucích spolu neustálé boje, stále významnější roli v celém euroasijském prostoru hrají Číňané a islamisté.
Vedle lidí obývají svět také další bytosti – malí a velcí tvorové, štětinatí mutanti, žijící v lesních bažinách, zombie… A tímto fantaskním, rozvráceným a rozbouřeným světem nechává autor procházet svého hrdinu, humanistického intelektuála a lékaře Garina (jehož čtenář může znát již z dřívějšího románu Vánice).
Sorokinova próza je typická netypičností. Podivně autentické figurky s roztodivnými zvyky a tvary se nacházejí téměř na každé stránce. První část románu mi dala zabrat. Netušil jsem, kde to jsem, nepochopil jsem hravost jazyka, nezvyklou obrazotvornost. Smíchejte Palahniukovo bludiště postav se surrealismem, abyste byli na dohled.
Po postarších hýždích vstupuje Angela
Autor, který vyrůstal na moskevské periferii, v roce 1977 dostudoval Vysokou školu těžby ropy a zemního plynu, ale v oboru nikdy nepracoval, se historicky drží kořenů bezbřehé fantazie. Ta přitom slouží zcela jasným závěrům. Scény, kde se prdí, strkají prsty do řiti, souloží v manéži, nebo kde se kašpárci promění v opačný pól své existence kdesi v chabarovské tramvaji, jsou možná k smíchu, leckdy k pláči, ale primárně naplňují účel.
Sexem je míněno podrobení, nebo naopak profánní rozkoš, tam, kde se máme bavit, jsme znudění, tedy jsme opilí mamonem. Sorokin je v tomto ohledu průzračný, byť ukrytý pod řadu vrstev, k nimž se musíte pročíst.
V tomto případě postačí Den opričníka (snadno dostupná na internetu je divadelní hra) či Třicátá Marinina láska, která je také naprostý úkaz.
Sorokin sice svrhne atomovku na Sanatorium Altajských cedrů a naváže tím styky všech se vším, ale jak jsem uvedl výše, dělá to zdánlivě ledabyle, aby nakonec v posledních dvou částech románu všechno svázal. Ale neoběsil.
Aktuální vydání románu. Obálka Pistorius & Olšanská
Román Doktor Garin snese nepřísnější měřítka, jaká v literatuře existují. Sorokinova nehraná próza je téměř dokonalá a osobně mi připadá jako nejlepší, jakou v současném Rusku můžeme najít.
Když už jsem u Ruska, asi bych se měl vrátit na začátek a přidat tam taky Bělorusko. Až teď mi došlo, že Pistorius & Olšanská vydává taky Alexijevičovou...
Doktor Garin bezezbytku splnil má očekávání, je strhující, překlad nemá chyb a chápu, jak obrovsky těžký musel pro Libora Dvořáka být. Hravost jazyka si nezadá s překlady Anthonyho Burgesse.
Literární skvost hodnotím devadesáti procenty.
Poznámka pod čarou: Román rozhodně není pro začínající čtenáře nebo povrchní znalce prostředí, ti se v něm ztratí už na třiatřicáté straně, kdy Angela po svých postarších hýždích vstupuje do lékařovy ordinace...
Vložil: Zdeněk Svoboda