RECENZE Sophie Hannah, Dokonalé děti. Upovídaná, ale kvalitní detektivka
06.04.2022
Foto: Se svolením Ikar
Popisek: Sophie Hannah
Zavřená truhla, Vraždy na Ledňáčkově vrchu a Vraždy s monogramem. Tyto tři knihy jsem přečetl a byl z nich nadšený. Autorka, které rodina Agathy Christie svěřila důvěru a dala souhlas s pokračováním osudů Hercula Poirota, v nich dala vyniknout svému pozorovacímu talentu. Knihy jsou to přímé, jasné, logické, hravé. Dokonalé děti, původní próza britské autorky, jsou ve všech ohledech jiné. Trápila mě především upovídanost postav, která svým způsobem protahovala jinak úžasný nápad.
Beth veze syna na zápas a dobře ví, že její bývalá nejlepší kamarádka bydlí nedaleko fotbalového hřiště. Avšak neviděla ji celých dvanáct let, tak proč by jezdila kolem a riskovala, že v sobě oživí bolestné vzpomínky? Jenže si nemůže pomoct. Zaparkuje před Flořiným domem a přes silnici pozoruje, jak Flora a její děti vystupují z auta. Až na to, že...
Něco je strašně špatně. Flora je pořád stejná, jen vypadá starší, jak by se dalo očekávat. Problém je v dětech. Před dvanácti lety bylo Thomasovi a Emily Braidovým pět a tři roky. Dnes vypadají přesně jako tehdy. Jako by jim bylo stejně. Jsou to bezpochyby oni, ale vůbec se nezměnili. Zdá se, že nevyrostli ani o píď a ani o den nezestárli…
Když jsem četl anotaci a některé čtenářské recenze, trochu mě překvapilo, kolik lidí čekalo sci-fi. Kolik čtenářů v tomto námětu hledalo něco mimozemského. Uznávám, že polovina knihy byla o hledání, druhá o vysvětlení. Právě ta první část mě chvílemi přiváděla k šílenství. Hlavní postava se postupně snaží vypátrat, oč jde. Ví, že její kamarádka je stejně stará, zná jejího manžela, znala jejich děti. Je vážně reálné, aby ty děti nezestárly? Už i já jsem chvílemi váhal, jak to vlastně bude.
Obálka prvního vydání. Zdroj: IKAR, Luxor
Kdyby byla stopáž románu o osmdesát stran kratší, byla by to velkolepá jízda.
Takhle mohu mluvit o dvou nesourodých částech. První nás provází až detektivní prací. Hlavní postava skládá možnosti, přemýšlí, neustále za někým a někam jezdí, vyptává se. Snaží se odhalit racionální vysvětlení toho, co viděla. Tu část jsem v mnoha směrech protrpěl. Kolikrát se totiž stalo, že se Beth opakovala. Kamkoli přišla, vysvětlovala, co ji trápí. Až druhá půlka knihy byla fantastická. Moment, kdy se z obrazotvornosti stává skutečnost a kdy i zaujatý čtenář uzná, že Hannah připravila perfektní porci literární odvahy.
Že to bude tak, jak to bylo, jsem nečekal. Ač jsem přemýšlel a napadaly mě různé scénáře. Za vyústění klobouk dolů.
I přes kritiku upovídanosti jde o skvělou četbu. V překladu Hany Vališové vydal IKAR, jemuž děkuji za recenzní výtisk.
Dávám 70 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda