RECENZE Martin Müller, Černá rusalka. Prvotina, převrat, depka
31.03.2022
Foto: Se svolením Paseka (stejně jako fotografie v textu)
Popisek: Černá rusalka
Novela Stanislava Berana Kocovina, ta mě napadla jako první už po deseti minutách četby. Deptající, těžké, psychicky náročné. Černá rusalka, prvotina mladého (*1988) scenáristy Martina Müllera, nesedne každému. Lidé se totiž chtějí bavit. Nějací mrtví v Africe, na Ukrajině, to přeci nepřehluší večerní biják, pivo a ustavičné žvanění o ničem a koukání do mobilu. Müller i Paseka, která mu debut vydala, mile překvapili. Trpký tón autorského jazyka prochází celou knihou a ač budu mít dvě kyselejší připomínky, s ohledem na ráz a dikci jde o knihu úctyhodnou a zapamatovatelnou.
První, co mi vyloženě vadilo, byl jazyk při napínavých scénách. Autor mě dostal do pozice, kdy jsem skutečně očekával, co nastane. Odkud a kdo vybafne, kdo a koho praští po hlavě nebo rovnou zamorduje. Nepřeháním. Dovedně vystavěné scény Müllerovi jdou. Popis však častokrát převyšuje dialogy. Na té vlně jsem se vezl až do chvíle, než jedna z postav v absolutně vypjaté situaci použije spisovnou češtinu. To jsem myslel, že mě trefí, a nikoli z popsané situace.
Opravdu bych volil zkomoleniny, citoslovce, úsečné věty, tečky, nesrozumitelný skřek. Když vás chce někdo voddělat, tak, kurva, neřeknete: který ty jsi?
Pošlete ho do prdele, rozbrečíte se, poserete do kalhot. Musím být takto akurátní, protože kritické situace nejde modelovat, předvídat, ovšem spisovný jazyk do nich nepatří. Ten ne.
V knize jsem se s tímto jevem potkal asi třikrát, pokaždé mě rozhodil.
Druhé, co musím autorovi vytknout, je finální akčnost. To však mířím spíš do Paseky, která měla trochu krotit akční film a držet uzdu fantazie. Román se samozřejmě protne přímo ve chvíli, kdy jsou všechny hlavní postavy poblíž, jedna probíhá tmou, zatímco na ni druhá míří...
Není to vyloženě špatně, jen jsem prostě ne(u)věřil a závěr byl v tomto ohledu přitažený za vlasy. Mými pocity se ale rozhodně nenechte odradit.
Černá rusalka je bezvadně zpracovaný příběh, temný, černý, hnusný, zlý. Jeden z protagonistů závěrem, který vysvětlí nápaditý název, hovoří o vytékajícím hnisu. Má pravdu. Jak mě bavily dialogy, zcela je převýšil popis. Autor tak dokonale zvládl bezradnost, tak skvěle se dostal do hlavy dvou negativních postav (Čechovi a Rusovi), že mě až zaskočilo, jestli se nejedná o pseudonym. Ono je snadné bavit, když to trvá deset minut. Ale 320 stran?
Plusy převýšují dva minusy
Román je rozložen do čtyř částí, každá z nich je věnována konkrétní osobě. Neztratíte se ani v místě, ani v čase, ale ani v obličejích. Mužských je o něco víc, ty čtyři ženské jsou skvěle vybarvené. Na hravost pop artu rovnou zapomeňte.
Pochmurná zimní krajina Novohradských hor na počátku 90. let. Ostnaté dráty zmizely a jednotky Rudé armády se chystají k odsunu. Dvěma mužům s temnou minulostí, poručíku pohraniční stráže Šturcovi a majoru sovětské posádky Treťjakovi, končí celoživotní kariéra a začíná tvrdý boj o přežití. Mladému knihovníkovi Tomášovi se naopak otevírá možnost změnit svůj život k lepšímu. Jejich osudy spojuje Černá rusalka, tajemná soška vyrobená v místní sklárně, kde kdysi vznikla skvostná sbírka hyalitového skla hraběte Buquoye, kterou všichni tři muži hledají. Postupně se tak odhaluje příběh, který sahá až do 19. století, a do nějž jsou zapleteni i další obyvatelé vsi Černé Domky a především osudová Rút a záhadná Petra. Na každého tu těžce dopadá rozpad starého světa i dědictví násilím poznamenaného kraje, který zpustnul a stal se zemí nikoho. O člověka se tu snadno pokouší šílenství nebo dokonce může přijít o život. Sugestivně napsaný debut nabízí historický thriller z doby, která radikálně měnila osudy lidí.
Abych to shrnul.
Hlavním nedostatkem knihy je špatně volený jazyk v klíčových scénách a akční vyvrcholení. Pozitiv je řádově víc: obrazotvornost, dokonalé zachycení doby, kterou, doufám, nikdy nezažiju. Jen si na mě vzpomeňte, až doktor (tuším, že Ryšavý) začne v pár větách bilancovat osud své rodiny po 2. světové válce... Pak jsou tu charakteristické postavy, a především kumšt vytvořit, držet a šponovat napětí. Některé pasáže jsem odložil, dal si cigáro, abych se k nim zase vrátil. Knihu jsem díky tomu, jak jsem se těšil na všechny odpovědi, zvládl bez problémů za dva dny.
Autorovi do budoucna fandím, protože schematicky mu to uvažuje skvěle.
Vložil: Zdeněk Svoboda