RECENZE Klára Wang Tylová, Ostrov duchů. Vsadím se, že si ho přečtete dvakrát
29.03.2022
Foto: Se svolením nakladatelství Paseka
Popisek: Klára Wang Tylová se svou knihou
Útlá knížka s krásnou obálkou (Nikola Janíčková) a velice inteligentní kompozicí. Tolik bych ve zkratce řekl ke skládačce, kterou vydala Paseka v příjemném, brožovaném vydání. Tylová, bývalá redaktorka, později dopisovatelka z Tchajwanu v Lidových novinách, dala do kupy skutečně hezký obraz.
Přiznám ovšem bez mučení, že po prvním přečtení (104 stran) jsem se k němu musel vrátit a vypsat si celou strukturu. Což dělám výjimečně. Samotného mě to zarazilo, protože rozsahem jde spíš o povídkový soubor.
Mladý Tchajwanec Wej našel tu pravou holku. Anebo taky ne. Britská učitelka angličtiny Lucy zase našla byt s nečekaným spolubydlícím. A má z něj strach. Studentka Suwej hledá sílu, jak obstát nejen na vysoké škole. Nepodaří se jí to. Realitní makléř William se žene za úspěchem a bohatstvím, naráží. Indonéská pečovatelka Siti se probírá vzpomínkami na domov na východní Jávě. Youtuber Shade hledá duchy, a to doslova. Šest velmi odlišných hrdinů, šest příběhů o hledání. Spojují se na Tchajwanu, kde duchové jsou často živější než lidé a kde se posmrtný život nebere na lehkou váhu.
Autorka vystudovala žurnalistiku a mezinárodní vztahy v Brně a mezinárodní komunikaci v magisterském programu na univerzitě v Tchajpeji.
O té zemi nevím nic. Nikdy jsem se jí nezabýval. Neznám politiky, sportovce, umělce, kulturní prostředí, neznám národní parky, historii, řeč. Ale pro čtení to potřeba nebylo. Autorka si nelibovala ani tak v reáliích, jako v mozaice vztahů. Sice se o zemi něco dozvíte, třeba odkud a kam se postava vydala, ale vzápětí podobnou větu zapomenete. Přeci jen nejde o Řím nebo Athény. Kniha není určena pro milovníky cestování. Jak je tenká, tak je chytrá.
Obálka Ostrova duchů, Paseka. Foto Zdeněk Svoboda
Po prvním dočtení, zabralo snad dvě hodiny, jsem si říkal, že je to dobré. Protože mám trénovanou paměť, snažil jsem se vybavit hlavní postavy. Vzpomněl jsem si jen na dvě. Zbylé mi splývaly. Naprosto… vyjma jedné události, kde dominoval provaz a lístky na rozloučenou. Tedy jsem šel spát a druhý den si dal knihu znovu. Až po druhém čtení jsem dokázal pochopit inteligenci a princip. Až po druhém čtení mi došlo, že odpověď na závěrečnou scénu, kde tři kluci sedají do auta a lopatu položí do kufru, jsem už četl na straně 22.
Je to promyšlené a dobré
Až u druhé četby jsem pochopil, že paní, o kterou se stará dívka Siti, má co do činění s bytem, ve kterém se mrtvá našla… Mimochodem, kapitola Siti je z hlediska empatie nejsilnější. Drobné náznaky chování pána a služky, paní a služky, byly zachyceny věrohodně a bolely.
Abych vám nepopletl hlavu, řeknu ve stručnosti příběh. Tchaj-wan má dvě klíčová náboženství. Přirozeně buddhismus a taoismus. Především druhé jmenované vychází z hledání, protikladů a klade důraz na rituály. Ty v knize zachyceny nejsou. Ale útržkovitě se s nimi setkáte. Třeba když jeden mladík před natáčením duchů chodí do chrámu. Pro ateistické Česko - Slovensko věc nepředstavitelná, pro ostrovní stát zásadní. O víře jsem mluvil v souvislosti s duchy. Zkrátka a dobře je kniha postavena na mrtvé dívce, která se oběsí v bytě. Tento byt patří rodině, jež se obrátí na makléře, aby ho pronajal. Bohužel pro ni pod cenou, protože takovéto byty prostě netáhnou a lidi se v nich bojí. Majitelka bytu šla tak daleko, že zvažuje žalobu na rodiče oběšené, poněvadž jí zhatili investici… Přesně tato bodnutí ukazují na citlivost přístupu Wang Tylové.
A o tom to celé je.
První část ukáže nesourodý vztah zdravotní sestry a místního budižkničemu. Další je o učitelce angličtiny, která chce mít po letech sdíleného bydlení soukromí. Třetí část je stěžejní: je o uvedené sebevraždě. Čtvrtá o muži, který byt pronajme. Pátá o rodině, jíž byt patří, očima posluhovačky. A poslední se vrací na začátek. Zdravotní sestra chce opustit zmíněného přítele, nemakačenka a naboba, a milovat dobrodružného Shada, který točí filmy o záhadách.
Jazyková vrstva je poměrně shodná. Všechny postavy tak nějak mluví stejně, nevybočují.
Ostrov duchů je logicky poskládaná knížka, kde kompozice přehlušuje děj. Příběhy jsou vždy uzavřeny, dávají smysl a poukazují na princip tao, tedy kontrastu. Život x smrt, naděje x zoufalství, láska x ztráta.
Klára Wang Tylová při psaní a tvorbě přemýšlela, je to vidět.
Chybu jsem našel jen jednu (strana 81).
Vidím to na 75 procent, rozhodně se nejedná o nudné, nezáživné čtení. Vydala Paseka, které děkuji za recenzní výtisk.
Vložil: Zdeněk Svoboda