RECENZE Ken Follett, Nikdy. Podobné zobrazení strachu se nevidí
04.03.2022
Foto: Se svolením PaginaDosRTVE
Popisek: Ken Follett (napravo) představuje španělské vydání románu Nikdy
Britský spisovatel (*1949), lamač rekordů a všemožných umístění, se proslavil především románem Uchem jehly. Známá jsou taky rozsáhlá díla Hranice věčnosti, Na věky věků a Večer a jitro. Pilíře země, historickou fresku z Anglie 12. století, nevyjímaje. Aktuální próza je jiná. Ačkoli ji autor vydal v roce 2021 (v originále Never), popisuje hrozbu možného světového konfliktu. Proto jsme se rozhodli, že nevydáme recenzi, ale materiál popisující knihu, aby v těchto dnech upozornila co největší spektrum potenciálních čtenářů.
Pro upřesnění bych dodal, že mohutné dílo čtu asi pět dnů, jsem na straně 422, kde začíná kapitola číslo 23. Kapitol je celkem dvaačtyřicet, což dává dohromady téměř 750 stran. Přiznávám, když jsem knihu poprvé osahal, děsil jsem se jí. Bál jsem se opusu, dlouhých dialogů, zbytečně rozvětvené dějové linie. A teď, když jsem za půlkou, nemůžu říct ani to, že by Follett zpomaloval. Čím víc čtu o jednotlivých osudech, tím víc hltám prostředí, do něhož je autor vsadil.
Nad jiné vyčnívá cíp východní Afriky, oblast Čadu, Libye, blížícího se Egypta.
Se vší upřímností musím uznat, že spisovatel překonal veškeré obavy a současně očekávání. Píše bezvadně, čtivě, libuje si v detailech. Ale až takových, že jsem třeba třikrát četl odstavec o obyčejné okurce v troubě. Ano, řeknete si, co na tom je?
Kouzlo je ukryto v detailech.
V troubě v Čadu, v pracovně americké prezidentky, v táboře, kde se otrocky kutá zlato a pažbami ubíjí ti, kteří doufali v evropský sen, v Číně, kde se po osmé večer spí a tajní neřeší, co bude s Koreou.
Kouzlo je v detailu
Nevím, nakolik autor fabuloval, ale jelikož byl novinář a má obrovskou literární praxi, počítám, že řadu míst navštívil osobně. Není možné vyvěštit tak úzce profilované detaily, jimiž mě odrovnal.
Nejnovější dramatický špionážně-politický thriller z pera mistra vypravěče přináší akční i hluboce lidský příběh ze současnosti, ve kterém se mírově smýšlející představitelé tajných služeb a špičky světových velmocí snaží zabránit katastrofě. Na začátku čelí drobným lokálním konfliktům v saharské poušti či na Korejském poloostrově. Ty však kvůli eskalaci odvet ve stylu „oko za oko, zub za zub“ mohou velice rychle přerůst ve světovou válku, jako se to stalo už v minulosti.
Foto Zdeněk Svoboda, KrajskéListy.cz
A Ken Follett varuje: „Snažme se, aby k tomu nedošlo znovu. Nikdy. Protože se současným arzenálem zbraní by nás už nejspíš nečekala žádná budoucnost..."
Nebudu převádět dva roky stará slova do současnosti.
Kniha, ač nevím, jak se uzavře, je znamenitá. Svědomitá. Ukrývá v sobě nejen děj, ale především vzdává hold jednotlivým místům. Kombinace je to neotřelá, dokonalá, a jak jsem už řekl, čtivá. Na několika stovkách stran jsem nezaznamenal chybku, ač čtu poctivě, a chválím překladatele Libuši a Luboše Trávníčkovi. Duo se osvědčilo už v minulosti.
Jediná kousavá poznámka se týká americké prezidentky Greenové. Abyste seděli v čele americké administrativy, projdete špínou, o níž nehodlám ani snít. A aby tak tvrdá osobnost div nepadla z toho, že dcera kouří marihuanu, mi přijde pošetilé. Chápu, že tím autor zamýšlel lidský aspekt klíčové postavy, ale kdyby to tam nebylo, určitě by se nic nestalo.
Vedle znásilnění, vražd, tajných služeb, utajovaných děr a skrýší je podobná zmínka spíš kontraproduktivní. To už je lepší nimrat se ve vztahu šedesátiletého politika s šestnáctiletou holkou. Tomu bych totiž dokonce i věřil.
Vydává Kalibr.
Chválil jsem ho už tolikrát, že je mi to trapné, ale musím se opakovat. Další trefa.
Tak. A je dočteno
Knihu jsem dočetl 2. března. Vzhledem k dění ve světě musím uznat, že ve mně zůstane ještě pár týdnů.
Co jsem napsal výše, kdy byla rozečtena, souhlasí. Jde o náramnou četbu, dobrodružnou, plnou detailů a zajímavých zápletek. Vyústění odhalovat nebudu.
Výtku mám jednu a rovněž jsem ji výše zmínil. Jde o pohled na Ameriku jako na zcela lidskou entitu. U americké prezidentky se řeší rodina, city, budoucnost. U Číny se řeší strach, vězení, tajné služby. Neříkám, že to tak není, ale přeci jen mohl být podobný kontrast upozaděn.
A ještě jedna, spíše geopolitická vsuvka. Nevěřím, že by se v možném boji mezi Čínou a USA nezapojilo Rusko, Indie, EU. Autorem načrtnutý pohled považuji za mírně odchýlenou realitu. A to především s ohledem na to, jak na Ukrajinu reaguje svět.
Bravurní román hodnotím 85 procenty.
Vložil: Zdeněk Svoboda