RECENZE Tim Sullivan, Zubař. Po delší době vyložená perla
01.03.2022
Foto: Se svolením Tim Sullivan
Popisek: Tim Sullivan (vlevo)
Scenárista Tim Sullivan přešel plynule z děje rozděleného do rámečků a scén na pole krásné literatury. Vžil se do postavy hodně netypického detektiva a vytvořil budoucí fenomén. Podivína, který se straní lidí, reaguje úsečně, přitom věcně, neztrácí čas a myslí.
Ale pozor: na recenzním výtisku Kalibru je uvedeno, že zmíněný George Cross je sympatický a taky ten nejlepší od dob Sherlocka Holmese. Jakkoli se může jednat o nadsázku, je to hodně vzdálená realita. Cross totiž není ani sympatický, a určitě při své práci nepoužívá dedukci. Tolik k jediné vadě na kráse téhle neobyčejné a strhující knihy.
Nakladatelství už tady děkuji, že jsem si knihu mohl přečíst dva týdny před oficiálním vydáním.
George Cross je podivín a není snadné s ním vyjít. Ovšem díky své posedlosti logikou, detaily a systémem je současně i skvělý detektiv. Což mu nepřidává na popularitě u kolegů či nadřízených. Každopádně pokud jde o objasněnost případů, drží u místní policie prim.
Když je nalezen zavražděný bezdomovec, Crosse tento případ zaujme. Snad proto, že i on je outsider.
A když se objeví spojitosti mezi mrtvým mužem a starým nevyřešeným případem, upoutá ho ještě víc. A brzy vyjdou najevo podezřelá pochybení a trhliny v původním vyšetřování.
Zubař. Foto Zdeněk Svoboda, KrajskéListy.cz
Vtáhne a nepustí
Zubař je první knihou z nové krimi série, která má snad všechny atributy dobré detektivky: excentrického protagonistu, zajímavou zápletku, spád i špetku humoru.
Já bych k tomu ještě přidal, že se jedná o logicky a věrně seskládaný příběh. Chvíli jsem musel přemýšlet, jak o knize vlastně napsat. Pakliže bych naznačil některou ze skutečností, čtenář by přišel o moment překvapení. O ten pověstný šafrán detektivního žánru. V titulu jsou asi čtyři. Jeden se týká pohledu na dokument, druhý možného pachatele, třetí přímého zvratu a čtvrtý skutečné dedukce.
Autor mě zaujal svým textem od první stránky.
Věty jsou střídmé, děj věcný. Všechno je vztaženo ke starému případu a osobní rovina vyšetřovatelů je zde minimální. I tak stačí. Všimnete si, že Cross moc nemluví, jezdí na kole, v kostele hraje na varhany, vyjde leda se svým otcem a každý papír rovná podle okraje za použití pravítka. To jen k charakteristice. Vedle ní stoj příběh a jeho logické vyústění. Závěr mě odrovnal, protože jsem jej nečekal. Tušil jsem od jistého momentu, že spisovatel zaměřil pozornost na osobu X, nevěděl jsem, jak to souvisí s celkem.
Závěr, jak už bylo řečeno, nadchnul a překvapil.
Perfektní román vydává Kalibr v bezchybném překladu Nadi Špetlákové. Rovných devadesát procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda