RECENZE Karel Tichý, Lovec mafiánů. Hodně jiná autobiografie
25.12.2021
Foto: Hans Štembera
Popisek: Křest knihy Karla Tichého Lovec mafiánů, autor uprostřed
Ta knížka Karla Tichého přináší srovnání s textem Roberta Šlachty (Třicet let pod přísahou, 2020) až samovolně. Četl jsem ji rád. Vyloženě porovnávat ale nechci. Šlachta na své knize pracoval s novinářem Josefem Klímou, obálku postavil na svém portrétu a autobiografickou bych ji nenazval.
Tahle škatulka totiž skutečně náleží Tichému.
Jeho text je chronologický, nestaví nad sebe kauzy a jména. Bilancuje, vzpomíná, fakticky argumentuje. V tomto ohledu bych proto každému, kdo má rád kriminalistiku, tomu, kdo se rád boří v bahně, titul někdejšího operativce jednoznačně doporučil.
Je tu ještě jedno ale.
Říká se mu vyrovnání účtu.
Jak se bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta v mnoha směrech literárně mstil, případně dokládal své kroky a chyby ostatních, Tichý v podobném módu nepokračuje. Svou knihou se prakticky ohlíží za desítkami let ve službě, aniž bych z ní cítil jakoukoli křivdu. Při čtení Šlachtovy Přísahy to říct nemohu.
Syrově autentický příběh ,lovce mafiánů' je místy úsměvný, místy drsný.
Začátky a konce bývají těžké
Zejména při návratech do doby, kdy Tichý bojoval s těmi nejtěžšími kalibry pražského podsvětí.
„Žádná ředěná polívčička, ale pěkně silný vývar, okořeněný pikantními poznatky, napsaný skutečným policistou-operativcem, který stál tváří v tvář nejen Mrázkovi a Krejčířovi, ale i mnoha dalším zločincům," stojí v anotaci.
Obálka recenzované knihy, nakladatelství Olympia. Foto: Zdeněk Svoboda, Krajské Listy
Přes čtvrt století válčil Karel Tichý proti ekonomickým deliktům. V čele operativců prokazatelně zachránil státu miliardy korun, zatímco mnozí nekonali, nebo nechtěli konat. Strčil však hlavu do oprátky, když si stěžoval u nadřízených, že je mu bráněno ve vyšetřování. Odplatou mu bylo pronásledování inspekcí ministra vnitra, likvidace jeho týmu operativců a podlomené zdraví. Následoval hořký konec u policie v podobě vynuceného odchodu do civilu.
Pokud vám jméno Karla Tichého něco říká, vězte, že na základě jeho zkušeností vznikly filmy Příběh kmotra a Gangster Ka.
Lovec mafiánů je striktně lineární vyprávění v ich-formě. Ta se nabízí sama. Odstup od jednotlivých zločinů by totiž nevyzněl autenticky.
„Začal jsem, a tak to bylo také naprosto správné, šlapat chodník. A jako hlídkový policista jsem se uvedl ve velkém stylu! Zlí jazykové by řekli, že jako rodilý Jihočech jsem se za těch pár let v Praze příliš nevyznal, ale já bych se spíš klonil k formulaci, že jsem ještě dobře neznal svůj nový policejní revír..."
Kdo je vlastně kdo?
Citovaná část zasahuje do Tichého začátků na Praze 7, kdy se z místního oddělení přesunul na hospodářskou kriminálku.
Titul je rozdělen do celkem pěti oddílů, přičemž od místy úsměvných částí se ve finále dostává k tomu nejhoršímu. Názvy kapitol napovědí; vyvrcholení kauzy ČEPRO, vražda Jakuba Konečného, problémy, samé problémy...
Co mě vyloženě zaujalo, byl seznam zkratek a bohatý faktografický i fotografický aparát. Čtenář se podívá na dopis exministra vnitra Ivana Langera, na autentické motáky Radovana Krejčíře nebo na rozhodnutí o Tichého povýšení do hodnosti podplukovníka.
Je toho samozřejmě mnohem, mnohem víc.
Lovec mafiánů, jehož křest se uskutečnil v prosinci, je nejen poutavě napsaný, ale sloužit může i jako encyklopedie zločinu a zločinců posledních dekád. Kdo zastával jakou roli, hodnotit nechci. Čtenář si jistě udělá úsudek sám.
Lovce mafiánů vydala Olympia, které děkuji za recenzní výtisk.
Dávám 85 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda