DVOJRECENZE Syrová Hyena Hany Lundiakové a skvostný román Delphine de Vigan
27.11.2021
Foto: Se svolením ODEON (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Temné čtení pod stromeček! Už dlouho jsme nečetli tak temný, syrový, drsný a extrémní příběh, jako je Hyena od Hany Lundiakové.
Ženský pohled na svět je zajímavý. Je jiný. Stojí na větších detailech. Kde autor zmíní pár sedící na lavičce, tam si autorka všimne oblečení, prstýnku na ruce a poloprázdné lahve vína u nohou. Dvě knihy, které jsem přečetl s neskrývaným nadšením, vydal ODEON a hodí se k nim poznamenat, že jde o ryzí literaturu. Žádný balast, přetvářka. Trefa do černého. Navíc nejsou rozsáhlé a nemají prázdná místa. Hyenu označím za novelu, Děti nade vše Delphine de Vigan za román středního rozsahu.
Hyena Hany Lundiakové se zlověstně pochechtává v stínu svých blízkých. Cení ostré tesáky a vyhlíží další bytost, kterou by mohla ohodnotit a zchladit si na ní žáhu. Hyena se hrbí nad každodenním kalichem hořkosti a slastně nasává to jediné, co ji dokáže opravdu ukojit - alkohol. To vše v přesvědčení, že plnými náručemi rozdává lásku.
City, kterých si nikdo neváží. Hyena trpělivě číhá, aby zardousila i poslední zbytky svých životních příležitostí.
Hyena je magický, naturalistický, barbarský a hluboce (ne)lidský příběh pětapadesátiletého kybernetika Adama, jehož existence je jedna obrovská otevřená rána, přetékající nenaplněnou touhou. Hyena je románové podobenství o rozsévání nenávisti ve jménu hledání lásky.
Jakkoli se EUROMEDIA snažila čtenáře přesvědčit, že Poslední stanice Hamburk Martina Vopěnky (Kalibr, 2021, patřící pod Euromedia Group) je tak trochu Michel Houellebecq, protože je v něm mnoho sexu, mnoho sexu a mnoho sexu… tak bych totožný příměr čekal u Lundiakové. Její text je nečekané ozáření halogenem uprostřed noci.
Prvních třicet stran jsem četl třikrát. Musel jsem se vracet, hledal syžet, motiv. Dokonce chvíli váhal, jestli autorka není autor. Tak brilantně přejít do mužského vypravěčství, co se sexuality týká, se nevidí. Hodnotná je kniha nejen po stránce stylistické a literární, ale především je mocná v pravdivosti. Už začátek, kdy dcera kráčí hlavní postavě před očima z koupelny. I k tomu jsem se musel vrátit. Žil jsem v domnění, že ta slova nemůžou být pravda. Že jsem si vsugeroval nějaký 4D vesmír.
Hyena Hany Lundiakové je síla. Úlet. Broumovská spisovatelka, písničkářka a publicistka, která hrála na akordeon i heligonku v kapelách Rudovous, Tři sestry a na klávesy ve skupině Kaspar von Urbach, je neobyčejná bytost. Její mozek bych si na den dva půjčil. Pro hlubší poznání prozaické tvorby doporučím sbírku povídek Vrhnout (2010) nebo román ´Imago. Ty trubko´, nominovaný na Literu za prózu v rámci cen Magnesia Litera 2015.
Jak pomáhá internet? Jinak, než si myslíte
Děti nade vše Delphine de Vigan, někdejší ředitelky výzkumu a současné slavné francouzské spisovatelky, jsou něco jiného. Byť lineární, velmi neukotvený, přitom pevně spoutaný příběh o ztrátě. Kdybych chtěl být sarkastický, řeknu, že vlak dětství a naděje ujel. A nikdy se nevrátí.
V thrillerově laděném románu nahlédneme do dvou odlišných světů. V prvním kralují hvězdy internetu a mezi nimi hrdinka příběhu Mélanie, kterou vidina slávy a zisku pomalu vzdaluje od jejích nejbližších a reality vůbec. V druhém žije její protiklad Clara, dříč kriminalistického týmu, která je znepokojená zneužíváním dětí v digitálním prostoru. Sledujeme poutavý příběh, v němž hrají roli moderní fenomény doby, sociální sítě, virtuální realita, otisky každého z nás, a s jeho postavami s neklidem zjišťujeme, že se za ně platí vysoká cena. Autorka překvapivě zavede čtenáře i do nedaleké budoucnosti po roce 2030. Jaká asi bude?
Delphine de Vigan se v novince Děti nade vše po dlouhé době zase rozmáchla. Na čtenáře čeká 320 stran poutavého, téměř thrillerového příběhu o vlivu sociálních sítí na mezilidské vztahy a o tom, jak nastavujeme virtuálnímu světu jinou tvář. Vynikající čtení vychází v perfektním překladu Alexandry Pflimpflové.
Zlá.
De Viganová se pustila do fenoménu dnešní doby, od odcizení sebe sama. Přechod na sociální sítě a sdílení všeho je hrozně nebezpečné. Takový je svět Mélanie a takový je svět jejích dvou dětí. Když se asi šestiletá dcera během hry na schovávanou ztratí, nezačíná ani tak hon na pachatele, jako spíš zhutnění virtuální reality. Za jeden večer jsem přečetl dvě třetiny románu, až do vyústění zločinu. Druhý den jsem dorazil závěr. Román je bezchybný, překlad (Alexandra Pflimpflová jako u předešlých děl) i doslov výborný. Obrovskou chybu vidím v absenci známých brandů Instagram a Youtube na obálce…
Spisovatelka kromě skvělého tempa a vykreslení do absurdních detailů nezaváhala ani v protikladech. Mladou policistku, protipól ústřední postavy a celého toho děsivého online světa, vrhla do chřtánu doby a nechala ji topit.
Děti nade vše doporučuju všem.
Hyeně dávám 77 procent, Delphine de Vigan výjimečných 89.
Vložil: Zdeněk Svoboda