RECENZE Elisabeth Giffordová, Doktor z Varšavy. Kolik lidí by se nechalo zplynovat pro ´cizí´ děti?
19.11.2021
Foto: Se svolením Jota
Popisek: Janusz Korczak byl autorem literatury pro děti, pedagog, pediatr a publicista. V předválečné Varšavě vedl sirotčinec, který byl později přesunut do ghetta. Po rozkazu k přesunu dětí do transportu mimo ghetto je odmítl opustit a spolu s nimi byl zavražděn v Treblince. Jeho příběh nebyl nikdy v češtině publikován.
Proč? To byla první věc, která mě napadla, když jsem knihu uviděl. Proč Angličanka Elisabeth Giffordová otevřela tuhle ošklivou kapitolu dějin. Vždyť žije na ostrovech. Vystudovala francouzskou literaturu. Británie ani Francie nezažily takové pogromy, ghetta, nezažily v takové míře represe nacismu, davové transporty a plynování.
Pak jsem začal číst…
A jak u některých knih začínám odzadu, typickým příkladem budiž ODEON, tady jsem to vzal z gruntu. Doktor z Varšavy je ten druh literatury, jenž nepustí. Každou další stránkou vstřebáváte děj (1937 – 1945), a ačkoli víte, že to dopadne blbě, pokračujete.
„Jako mladá maminka a učitelka jsem si přirozeně kladla mnoho úzkostlivých otázek týkajících se toho, jak bych měla o své děti co nejlépe pečovat. S Korczakovými slovy jsem se poprvé setkala na pedagogickém semináři a mou duševní krajinu osvítila jako jasný sluneční paprsek. Korczak obhajoval nikoli nějaký předem určený ideální způsob, jak děti vychovávat, nýbrž vztah vycházející z poznání, kým každé konkrétní dítě opravdu je, z respektu k němu jako jednotlivci, a teprve postupného objevování toho, co potřebuje, na základě takového poznání. Jinak řečeno, Korczakovi šlo o to, jak dítě milovat."
Tolik k odpovědi na úsečnou otázku proč.
Mladí milenci Miša a Zofia těsně před svatbou utekli z Varšavy s vidinou svobodného života. Poté, co byli násilně navráceni do nově budovaného ghetta, připojili se k dr. Januszi Korczakovi a začali pečovat o 200 dětí v sirotčinci, který vedl. Korczak se obětavě snažil udržet práva i toho nejmenšího dítěte v nepředstavitelných podmínkách, a stal se pro tisíce lidí žijících za hradbami majákem naděje. Když se kolem ghetta stahuje smyčka hrůzy, jsou Miša a Zofia rozděleni a nuceni čelit nejhorším obavám každý zvlášť. Jediné, co jim zbývá, je víra, že se jednou znovu setkají.
Janusz Korczak (vlastním jménem Henryk Goldszmit) odmítl opustit své děti a vydal se s nimi na společnou cestu do temnoty, do plynových komor. Až do poslední chvíle sdílel osud svých svěřenců.
Ve varšavském ghettu žilo více než půl milionu lidí, konce války se dožilo méně než jedno procento z nich. Přežili, aby vyprávěli svůj příběh. Miša a Zofia jsou jedni z nich. Kniha Doktor z Varšavy je jejich svědectvím o neskutečné odvaze a síle lidského ducha čelícímu nepředstavitelné katastrofě.
Čím víc bych psal, tím víc bych vás připravil o zážitek. Snad jen faktograficky. Aby se Elisabeth Giffordová dokázala ponořit do útrob varšavského ghetta, aby dokázala alespoň částečně pochopit tamní procesy, snad někdy i radosti, ale častěji zvěrstva, nespravedlnost a zoufalství, přistoupila k textu naprosto správně, vědecky.
Jako cenné prameny jí pomohly dochované vzpomínky Miriam Wattenberg (Mary Berg), (toho) pianisty Władysława Szpilmana, Haliny Birenbaumové nebo jednoho z vůdců varšavského povstání Icchaka Cukiermana. Kdo se o dané období zajímá víc než povrchně, musí přečíst Milou č. 18 Leona Urise (…poniosło w nim śmierć ponad stu bojowców. Tylko niektórzy znani są z imienia i nazwiska.). Krom toho, což cením ještě víc, navštívila Britka kdysi tajný archiv polského ghetta Oneg Shabbat, o který se staral například Emanuel Ringelblum, jehož životní cesta stojí rovněž za samostatné studium.
Věcí, o nichž by se dalo psát v souvislosti s Varšavou, je bezpočet. Od Svatojánské katedrály (Bazylika Archikatedralna w Warszawie p. w. Męczeństwa św. Jana Chrzciciela) přes odbojného Pavla Bronskiho až po tu šílenou Treblinku v Mazovském vojvodství s milionem zavražděných.
Příběh doktora Korczaka je důležitý nejen z hlediska historie, ale taky z hlediska pedagogiky a lidské obětavosti. Krom toho musím zmínit čistý a jazykově vytříbený překlad Tomáše Suchomela a obálku Iva Lorence.
Vydala Jota.
Hodnotnému příspěvku k dějinné interpretaci šoa dávám 87 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda