RECENZE Michal Viewegh, Dula. Odpůrci spisovatele zajásají, příznivci též
01.11.2021
Foto: Se svolením: Luxor
Popisek: Michal Viewegh na křtu Duly
Klub čtenářů Michala Viewegha se před mnoha lety rozdělil. Jedni tvorbu sledují, kvitují, srovnávají. Druzí odsuzují, haní. Důvody obou znepřátelených týmů se ovšem dají pochopit. Viewegh již zřejmě nikdy nevytvoří hutný a košatý román. On sám to musí vědět. Vždyť vydání Báječných let pod psa bylo v roce 1992. Těžko se tomu věří.
Dula, titulní hrdinka stejnojmenného románu, je svým způsobem pečovatelka spisovatele. Stará se o něj poté, co prodělal srdeční kolaps, rozvod a ztrátu řady principiálních tělesných funkcí. Mozek nevyjímaje. Dula navazuje na Biomanželku, což je rovněž přes deset let starý počin. Faktograficky dodám, že letos jde o druhou autorovu knihu. Recenzoval jsem jeho Zrušený rok – Deník 2020, líbil se mi. Dokonce i s odstupem času se k němu vracím. Stejně jako ke spisovatelovu Facebooku, kam denně píše. Jednou postřeh, jindy citace z novin. Někdy je to vtipné, jindy nemístné. Vždycky ale sarkastické a autentické.
Právě autobiografičnost jeho tvorby mě od počátku fascinovala. Jak za ní nebyl zprvu vidět (Výchova dívek v Čechách), respektive jsem se soustředil na celek, nikoli na hlavní postavu tehdy zbraslavského učitele, postupem času se misky vah dostaly proti sobě. Viewegh, ano, je vulgární, ano, opakuje se, ano, je to na jedno brdo, ano, nezasmějete se tolik. Jenomže v životě každého člověka nastane okamžik, kdy dosáhne vrcholu. Řekl bych, že Viewegh to ví, cítí. Sám opakovaně prohlásil, že nebude schopen vytvořit kolos, že si musí opakovat jednoduché každodennosti. Jako mistr Mojmír v Dule. Když zaparkuje na místě pro invalidy na Chodově, vyfotí si plac, aby ho zase našel. Pro neznalé vtipné, pro znalé trýznivé.
Celý děj Duly je opravdu prostý.
Po smrti kamaráda ústřední postavy se vypravuje se svou ´pečovatelkou´ na Maledivy, kde do ní nevědomky vypustí své sperma, aby se o tři měsíce později dozvěděl, že je budoucí otec.
Do toho se prolínají nejen kratší literární formy, například scénář (ochotnický kus) nebo povídky, ale především se mísí jeho současný a minulý život. Co se forem týká, označil bych je až za zbytečné, ačkoli třeba dialogy jeho dcer mi přišly skutečně vyvedené. Právě kombinace vkládaných literárních částí ruší román. Ten je přitom útlý a zvládnete ho za pár hodin.
Dula není nadprůměrná kniha.
Zachycuje to, co jsem četl už mnohokrát a co se mi už vlastně nelíbí. Chybí mi nápady laskavého spisovatele i skutečný román pro muže. Abych zakončil trojlístek parafrází jeho díla, řeknu, že švédské stoly byly tentokrát přebrané. Silným momentem a znakem kumštu byly pasáže vyprávěné ženou.
Pro fanoušky Michala Viewegha půjde o další pohled do jeho ´fascinujícího´ osobního života, pro odpůrce o doklad, že ztrácí soudnost. Sebe nacházím někde mezi tím. Deník se mi líbil úsečností a rozsahem, Dula mě zklamala absencí nápadů a velmi krátkou dobou čtení. Jediné, co jsem nepochopil, byly pravidelné výtky fyzické konstituci ženy, po níž je titul pojmenován.
Dula vychází taky jako audiokniha. Hlas jí propůjčili Martina Hudečková, Jitka Ježková, Libor Hruška nebo Saša Rašilov. Ten mimochodem namluvil již zmíněný Zrušený rok – Deník 2020.
Vydává IKAR ve snadno rozpoznatelné grafické úpravě.
55 procent.
Repro obálky se svolením: Ikar
Vložil: Zdeněk Svoboda