RECENZE Josef Klíma, Jak zabít dvakrát. Promyšlené příběhy zkušeného investigativce
17.10.2021
Foto: Kalibr (stejně jako snímek obálky v textu)
Popisek: Josef Klíma
Populární žurnalista a spisovatel Josef Klíma přichází se dvěma novými kriminálními příběhy. V centru dění je oddělení vražd a atraktivní vyšetřovatelka Klára Radová. Vydavatelem je Kalibr, o senzační obálku se znovu postarala Halina Kaslová Bechyňová. Té se budu věnovat jako první.
Už předešlý, hutný román Loď s otroky (Kalibr, 2020) vypadal dobře. Tentokrát mě však obálka upoutala už v knihkupectví. Když jsem dočetl první ze dvou dílů, došlo mi, jak hodně nad tím s Josefem Klímou přemýšleli. Obálka je skutečně překrásná, detailní, promyšlená, jiná. Pravidelně chválím grafiku a sazbu ODEONu, tentokrát přidávám i Klímovy novely. Nevím, jak jinak je nazvat.
Knížka je poměrně útlá, krásně a rychle se čte, ovšem úvodní pozornost čtenáře je zaměřena na děj. Vůbec jsem si během prvních sto stran neuvědomil, že nejde o román. Myslel jsem si, že celá kniha je jedna story. Až pak si všiml, že vpravo dole je ´nehoda´. Skočil jsem na konec a zjistil, že tam už ji nahradila ´ruka´. Neříkám, že jsem nebyl na okamžik zklamaný. Když už se do něčeho začtu, tady to šlo samo, nechtěl jsem, aby to skončilo tak rychle. Knížku jsem zvládl za necelé tři hodiny, děj opravdu odsýpal, dialogy byly dobré a výtku mám jedinou. K ní závěrem.
Nejprve vás tedy čeká zmíněná nehoda. Že Klíma umí vtáhnout do událostí, pochopí čtenář za pět minut. Ústřední postava, letmý pohled na vozovku, pár myšlenek, smrt. Stejně jako v Ruce. Stejný přístup. Hlavní postava je ´vidět´ na okamžik, pak umírá. V tomto jsou si texty podobné, stejně tak v ústředních postavách, kde prim hraje především Klára Radová. Zbytek policejního týmu s výjimkou jejího parťáka Petra Hampla a kolegyně Marcely (perfektní přístup autora k postavě), není až tak zdůrazněný. A v novele ani nevynikne. Klíma by se musel oddělení věnovat po vzoru Dominika Dána; dlouhodobě.
Obě novely nesou hlavní příběh, do něhož je vloženo takzvaně sekundární vyšetřování. Dobré, vhodné, napínavé. Zejména klokočí mě potěšilo.
Co mne oslovilo nejvíc, nebyl paradoxně zločin, ale podrobně vykreslený vztah Radové s dcerou. Zejména střípek o podřezání žil byl víc než silný. Na opačné straně stojí časový rozestup. Ačkoli nejsou příběhy konkrétně ohraničeny, tipuji, že vznikaly dost nezávisle. Problém mi dělala dvakrát zmíněná gynekologie.
„Jediný místo, kam chodí bez parťáka? Gynda." Nevím, jak často by to chlap, policista, vůbec řekl. Dle mého soudu minimálně. V knize to zazní dvakrát, mě to praštilo do očí.
Ale to je vážně detail. Chybu jsem našel jednu (str. 39, chybí čárka mezi dvěma slovesy) a viděno celkově, hodně mě oba příběhy bavily, víc jsem se vžil do prvního. Kvůli rozkreslení vztahu s dcerou a delší stopáži.
Bardovi žurnalistiky dávám 80 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda