RECENZE Jonas T. Bengtsson, Ze sídliště. Drsný román z Kodaně. Málokdy na podobnou četbu narazíte
15.09.2021
Foto: Se svolením: Odeon (stejně jako repro obálky v článku)
Popisek: Jonas T. Bengtsson
Po dvou do češtiny přeložených prózách Pohádka (Odeon, 2013) a Dívka jménem Sus (Odeon, 2017) se mi do rukou dostala třetí autorova kniha. Předešlé dvě jsem bohužel nečetl. Slovo bohužel používám proto, že už na první stránce, což je výjimka, mi bylo jasné, o jak kvalitní látku půjde. A taky bylo nadmíru patrné, jakým spisovatelským uměním Bengtsson (*1976) disponuje.
O tom, že román vychází v edici světové knihovny, netřeba dlouze uvažovat. Odeon opět vybral špičkovou beletrii, opět v bezchybném překladu (Jana Ovská) s perfektním doslovem (Radka Stahr, odbornice na dánskou a švédskou literaturu). Tím ovšem ženská role končí.
Danny, hlavní postava vyprávění, je nečekaně propuštěn z vězení, kde si odpykával osmiletý trest za násilnosti a ublížení na zdraví. Přijíždí do Kodaně, aby vyhledal své nejstarší a v podstatě jediné přátele, Malika a Christiana.
Všichni tři pocházejí ze stejného prostředí, vyrůstali na neutěšeném sídlišti, kde bylo násilí a kriminalita na denním pořádku.
S mizerným dětstvím a mládím se však každý dokázal popasovat jinak. Z Dannyho je kriminálník, jehož majetek se vejde do dvou igelitek, Malik excelentně studuje na zubaře a snaží se udržet nad vodou otcovu restauraci a Christian pracuje jako policista na protidrogovém oddělení.
Danny chce nejdřív navštívit Malika, od jeho rodiny se však dozvídá, že před několika týdny zmizel. Během pátrání po něm se pozvolna odkrývá nejen Malikův osud, ale i okolnosti Dannyho odsouzení stejně jako Christianovy finanční problémy. Do centra pozornosti se pozvolna vkrádá zásadní otázka: proč byl vlastně Danny předčasně propuštěn právě teď?
Jak jsem už napsal, knížka se čte naprosto sama. Díky úsečným větám, kapce vulgarit a hrubému popisu prostředí vás děj vcucne a vyplivne tak asi za čtyři, možná pět hodin (288 stran). Nebudete ji chtít odložit, protože s každým dalším listem budete oddělovat zrno od plev a pochopíte, že některé lidské osudy jsou zkrátka a dobře předurčeny. A že je vždycky někdo, kdo tahá za nitky.
Nechci úplně prozrazovat, připravil bych vás o zážitek. Popíšu jen tu míru anticipace okolím.
Malik je tmavé pleti, přesto vyniká ve škole. Jako náhodnou pacientku, o níž by se ročník staral, vybere svou kamarádku. Svou lásku se shnilými zuby. Ta ovšem v minulosti patřila jinému, shodou okolností členovi gangu, jehož šéf je zachycen snad pouze v úvodní kapitole. Jmenuje se Laura, možná že jinak. A hrála v pornu…
To podstatné není a v ději má podobný motiv sekundární účel. Primárním je Malikova rodina. Otcova restaurace, potíže s podnikáním a nula na účtu. Totožně se otcův (v případě druhé postavy tchánův) vliv podepíše u Christiana. Díky špatné investici do ještě horšího domu musí udělat něco, co by nikdy udělat nechtěl. Prostě nemá peníze. Musí. Jinak to nejde. Stejně jeho kolega, který si nebude moct dovolit platit čtvrtý a další pokus umělého oplodnění...
A nad tím vším je rovný chlap Danny, prakticky předem určený k záhubě díky svému osudu.
Kamarádi mají práci, rodiny, on vylézá z kriminálu s igelitkami a mořskou pannou uvnitř. Ta představuje snad jediný prvek reflexe a pozitivity. Neutěšené a syrové prostředí kodaňské severozápadní čtvrti (Nordvestkvarter) je zachyceno tak věrně, že jsem se několikrát raději kouknul z okna. Kniha ždíme, nenabízí alternativy a její závěr bolí.
Ani moc nevím, jak bych zakončil svou recenzi.
Brilantní látka, text, námět i vyvrcholení. Jonas T. Bengtsson nad postavami evidentně dlouho přemýšlel a vybral jim takový osud, jaký si nezaslouží. Absurdní, přitom pravdivé. Negativní vliv rodiny, což je klíčový záměr knihy, přitom použil už dříve.
Věřím, že dokážu zajistit v úvodu zmíněnou Pohádku a Dívku jménem Sus a KrajskéListy.cz tak nabídnou i pohled na ně.
Autor samozřejmě získal řadu cen, jeho knihy jsou přeloženy do dvacítky jazyků a druhý román Submarino (bohužel dosud bez českého překladu) byl v roce 2018 zfilmován Thomasem Vinterbergem.
P.S. obálka navržená Ivanem Brůhou je vůči originálu Fra blokken mnohem lepší.
Vložil: Zdeněk Svoboda