RECENZE Jo Nesbø, Švábi. Thajsko, tři vraždy a dost bolestný konec
10.09.2021
Foto: Albatros Media
Popisek: Jo Nesbo
Druhý díl série s neortodoxním vyšetřovatelem, kriminalistou Harry Holem, nás přivede do Thajska. Po precizním pohledu do Austrálie, který jsem nazval bedekrem, se v Thajsku ocitneme s podobně silnou lupou. Autor zobrazil místa zcela autenticky, aniž by tak jako v případě Netopýra překážela. Prostředí splývá s dějem, ten s osudy hlavních postav.
Začnu názvem. Drtivá většina románů slavného Nora nemá dvojsmyslný význam. Nemesis je bohyně pomsty, policie je policie, nůž je nůž, pentagram je pentagram, netopýr je symbolem smrti v Austrálii a na Novém Zélandu. Švábi se v knize zmíní prakticky jen jednou. Když je hlavní postavě zle a tohoto odporného členovce si mimoděk všimne. V případě HH2 tak nemůžu konstatovat, že by název znamenal cestu do říše hmyzu. O švábech se všeobecně ví, že mají velkou odolnost vůči podmínkám. A přežijí téměř vše.
To přesně si myslel i zločinec v recenzovaném pokračování.
V jednom bangkockém nevěstinci je nalezen norský velvyslanec. V zádech má nůž a v aktovce pedofilní pornosnímky. V Oslu vypuká na ministerstvu zahraničí panika, neboť velvyslanec měl úzké vazby na norského premiéra. Je bezpodmínečně nutné zabránit politickému skandálu. Brzy se ukazuje, že nejde jen o jednu náhodnou vraždu – za zdmi se cosi hemží a šramotí. Cosi, co nesnese denní světlo.
Jelikož mám Nesba rád, a protože jsem Červenku (HH3) označil za vrchol série, nezbývá než v podobném duchu pokračovat. Švábi jsou brilantní knihou, kde se defilují postavy, charaktery, kde se mísí moc mocných a bezmoc bezmocných. Ostatně už úvod naznačuje, jak to v Thajsku chodí s mladými dívkami. Musí si opatřit manžela a doufat, že je nebude bít, znásilňovat. Řada se proto ocitá ve vykřičených domech, kde nabízí své služby, svá útlá těla. Tak jako Dim. Jenomže ona ten večer spěchá. A bohatý klient spí. Pozve ji prý, až se probere z nepokojných snů. To dívka nevydrží. Jde do patra ošklivého hotelu, otevírá dveře a vidí mrtvolu.
Křik, panika, policie.
Hole přijíždí na místo se dvěma promile v krvi. Strach z létání. Po pár desítkách stran čtenářům dojde, že Thajsko není rozvojová země, že místní sice neumí moc anglicky a každý Evropan je pro ně stejný, ovšem vyšetřovací metody se od těch západních neliší. Mravenčí práce, hledání detailů, kombinatorika a spojování. K tomu výslechy, svědci, alibi. Hole zpočátku bojuje s nedůvěrou oddělení, s překážkami v diplomatických kruzích, až nalézá zásadní střípek v mozaice. Muže, který má doma zvětšeniny snímků dětské pornografie. Nebo ne? Jsou tam děti? Těžko říct. Obrázky jsou zrnité, špatně ´čitelné´.
K jedné vraždě nožem se přidává další a ještě jedna. Hole nebojuje s korupcí, ale s mocenskými kruhy, které se neštítí ničeho. A taky s pachatelem, paradoxně vždy o krok před policií.
Jelikož jsem už napsal, že Švábi obsáhnou tři vraždy na necelých čtyřech stovkách stran, tak musím dopovědět, že mi té jedné oběti bylo hodně líto. Nečekal jsem ji. Celkem mě zaskočilo, že autor sáhne až tak hluboko do (ne)svědomí. Pár kapitol před koncem mi něco říkalo, že vím, kdo to udělal. Netušil jsem ovšem, že to bude pokračovat. Neměl jsem ponětí, kde to celé skončí.
Úžasná kniha ve znovu bezchybném překladu Kateřiny Krištůfkové vychází jako reedice. Na lesku a kráse samozřejmě neztrácí.
85 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda