RECENZE Úplně jiná Agatha Christie. V tragédii Růže a tis
07.09.2021
Foto: Česká televize
Popisek: Anglická prozaička, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů Agatha Christie
Když už byla excelentní spisovatelka opravdu slavná, světu představila kníratého Hercula Poirota i Smrt na Nilu, rozhodla se otestovat vkus kritiků a čtenářů a celkem šest knih mezi lety 1930–1956 vydala pod pseudonymem. Čtvrtou knihu, pod níž byla podepsaná jako Mary Westmacott, nazvala podle díla T. S. Eliota Růže a tis.
To dílo se mimochodem nejmenovalo Pustina, ale Čtyři kvartety (Four Quartets) a bylo zásadní pro jeho nominaci na Nobelovu cenu za literaturu. O tom ale až jindy.
Růže a tis rozhodně není detektivka. Není to ani stupňované napětí. Je to postupně se odhalující minulost, od níž se mi původně chtělo, a nakonec nechtělo odejít.
Nejdříve negativa. Mám rád Velkou Británii. Mám rád snooker (Ronnie O'Sullivan), šipky (Phil Taylor), soustředěně sbírám známky Commonwealthu.
Ovšem potom, co jsem se na prvních stránkách dočetl o sporu mezi labouristy a konzervativci, nalistoval jsem tiráž, jestli mi něco nepřeskočilo v hlavě. Třeba z toho nenadálého tepla na Praze 4. Ne, všechno bylo v pořádku. Tolik k negativům.
Pokud se prokoušete střídmě pojatým úvodem a upnete pozornost k nejhutnější, střední části románu, budete spokojení. Výsledná tečka naznačující motivy vraždy pak už završí všechna potřebná kritéria tragédie. Ale té pravé, antické. Neřekl bych proto, že se krásná růže a jedovatý tis neliší od autorčiny předešlé tvorby. Řekl bych, že se její standardní práci (románové i povídkové) vymykají.
Nyní pozitiva. Překrásný a košatý jazyk, citlivě vykreslených několik klíčových postav, rozložení na prolog, střed a epilog. Celková kompozice svědčí o kumštu spisovatelky, stejně jako šponované a oddalované vyvrcholení. Že je smutné, jsem nenaznačil, ale vyzradil. To však nevadí, není až tak důležité, kdo umřel, ale proč. Motiv je bohužel nad samotným ohavným skutkem.
Hugh Norreys, jehož nehoda upoutala na invalidní vozík, se ocitá v městečku St Loo, kde právě vrcholí předvolební boj. Střetávají se tu různé společenské vrstvy, nade všemi a vším se však tyčí místní zámek a jeho obyvatelky. Nejmladší z nich, Isabella Charterisová, očekává návrat lorda Ruperta, své lásky z dětství. Svatba by z nich udělala ideální pár. Na scénu místního dění záhy vstupuje John Gabriel, kandidát konzervativců, Rupertův dokonalý protějšek. A životní plány všech se začnou hroutit. Gabrielovým entrée kniha začíná i končí. Divná figura, divný patron, o němž vůbec nevím, co si myslet, nevím ani, kdo mohl být předlohou pro podobně trpkou, zahořklou a nelítostnou postavu.
Růže a tis není žádná růžová knihovna. Je plná skepse, zklamání a ztracených lásek. Za vrchol považuji jak motiv smrti, tak o pár stran předcházející popis jednoho šedivého bytu v jednom špinavém městě. Mistrnost obrazu mi připomněla Temný cypřiš i Smrt lorda Edgwarea.
V bezchybném překladu Jana Čermáka vydal IKAR, jemuž děkuji za recenzní výtisk.
A rada na závěr. Pokud jste například trávili dlouhý pobyt v jeskyni nebo na Sibiři, Agatha Christie vám nic neříká, tak vězte, že je to fantastická královna detektivky. Touto knihou však její práci nehodnoťte...
Vložil: Zdeněk Svoboda