RECENZE Strhující detektivka autora První republiky. Jan Gardner, Debutantka
30.08.2021
Foto: Jan Gardner / EUROMEDIA
Popisek: Spisovatel Jan Gardner
Marně bádám, kdy mi knížka udělala takovou radost. Svým obalem, zpracováním, stylem, příběhem, a hlavně pointou. Nakladatelství Kalibr proto hned úvodem recenze chválím a gratuluji k brilantnímu textu v podobě Gardnerovy Debutantky. Jde o obohacující zážitek po stránce jazyka i slohu. Nemluvě o obálce.
A tou začnu.
Třicátá léta nejsou v českém literárním pojetí příliš zpracovaná. Respektive neslouží jako látka pro literární tvorbu. Pokud bych se vrátil pár měsíců v čase, ihned si vybavím dva romány, jež jsem tehdy recenzoval. Oba vydala LEDA a upoutaly mě na první pohled. Šlo o Fitzgeraldova Velkého Gatsbyho v překladu Rudolfa Červenky a mého oblíbeného Alexandera Tomského. Stejný motiv zvolil nakladatel u Posledního kapitána, ne tolik známého románu plného lásky a intrik ze zlatých časů Hollywoodu. Druhou knihou jsem mínil Zeldu Fitzgeraldovou, její jediný dokončený román, Věnujte mi valčík. V obou případech spíš než obsah, který je absolutně odlišný od Gardnera, míním obálku. V případě Debutantky se o grafickou práci postaral David Hanzl. Citlivě, minimalisticky, přitom vypovídajícím způsobem.
Nyní k obsahu, tomu nejzásadnějšímu.
Pátek, 4. října 1929. Slavnostní otevření Barrandovských teras je společenskou událostí sezóny. K tanci a poslechu hraje orchestr R. A. Dvorského, bratři Havlové, Václav Mária a Miloš, vítají přátele a prominentní hosty. Bouřlivá dvacátá léta vrcholí a zlatá mládež si je patřičně užívá. Když je však večírek v nejlepším, třeskne na parketu výstřel a na parketu zůstane ležet tělo… Do řešení případu se kromě policie pustí poněkud nevšední dvojice vyšetřovatelů. Emily Vavřincová, jediná dcera bohatého pražského podnikatele, a Edgar Hollander, nový komorník rodiny, kterého Emily vydává za slavného detektiva ze Scotland Yardu. Co na tom, že Edgar neumí ani slovo anglicky – hlavní je, že výsledky Emilyna pátrání bere policie konečně vážně. Stopy vedou až k americké prohibici, na které se rozhodl vydělat i Čech přezdívaný „Gatsby“… Atmosféra první republiky ožívá v příběhu vášně, osudové lásky, velkých snů a kamarádství na život a na smrt.
Jelikož se Debutantka bezesporu stane hitem, je logické, že přijdou další pokračování. K postavám se ovšem teprve dostanu.
Foto Kalibr
Jan Gardner se coby milovník slov a vztahů podepsal pod seriál První republika a jako spoluautor byl uváděn u druhého pokračování Ordinace v růžové zahradě. To první mě vůbec nechytlo, novácký Dallas z Kamenice jsem nesledoval snad nikdy. Tady názorně vidíte, jak je důležité nemít předsudky. Gadnerovu knihu jsem doslova zhltnul za jediný den, jak těžko se od ní odcházelo. Pout lásky, když zůstanu v žargonu láskyplných seriálů, bylo v mém případně moc.
Ať už spojení Havlovy rodiny s Barrandovem, policejní rada (Josef) Vaňásek, předloha postavy rady Vacátka ze seriálu Hříšní lidé města pražského, jedna z nejvýznamnějších tvůrkyň předválečné československé módy a majitelka nejvyhlášenějšího tuzemského módního salonu období třicátých a čtyřicátých let 20. století Hana Podolská nebo potřeštěná Emily Vavřincová. Jestli mi někoho od první chvíle připomínala svým sexappealem i temperamentem, byla to Nataša Gollová. A je jedno, jestli šlo o film Eva tropí hlouposti nebo Podskalského Drahé tety a já. V neposlední řadě zmíním letmý hold mladé dvojici komiků z Osvobozeného divadla...
Gardner měl čuch a až filmovým stylem připravil knihu, do níž se začte prakticky každý. Není vyloženě pro ženy, není vyloženě pro muže, je to detektivka, ovšem má přesah k dedukční logice Poirota. Že pointu pochopím až na poslední stránce, aniž bych chtěl říct, že v poslední větě, by mě ani nenapadlo. Autor si pohrává s náladami a dialogy, chvíli se zaměřuje na scénáristický popis děje, jindy klape prsty do klávesnice, aby z výslechu vymáčkl maximum, potom soustředí pozornost na oblíbenou kratochvíli tehdejší smetánky, na kokain. Nechybí humor, vtip, nadsázka. Osvěžující kombinace.
Nataša Gollová, foto ČT
Střídání děje je ovšem jen zdánlivé. Román o čtyřech částech je napsán lineárně. Zachycuje období několika týdnů a jde v něm především o odhalení viníků tří mordů. Jména a pohlaví obětí uvádět nebudu, jelikož nejdou předjímat a připravil bych vás o zážitek. Mezinárodní punc dává knize spojení s bossem organizovaného zločinu v USA Al Caponem. Až tak trhlé to není, jelikož šlo o období prohibice a přes severní Atlantik se toho vozilo hodně.
Hlavní postava Gatsbyho se zcela podobá americkému vzoru, od něhož odvodila přezdívku. Zbylé rodiny jsou situovány do horní vrstvy pražských obyvatel, přičemž autor zachoval i známé lokace plné secesních vil. Taky dbal na ryze česká příjmení (Petržílkovi, Arbesovi, Vavřincovi, Beneš, Růžička, Motýl), což je milé.
Všestranně dobrý román musím pochválit taky proto, jak moc se na něm podepsala faktografie. I když jde o fabulační děj, reálie jsou dobové. Dvorský, Melody Boys, Pištěk nebo Havel hovoří za vše. Kombinace literatury faktu, byť minimální, s vyloženě beletristickým zpracováním je skvělá. Nejvíc mě ovšem překvapil konec. Nečekaný. A to tak, že mě vůbec nenapadl ani na jedné z předešlých tří stovek stran. Paráda. Už aby bylo pokračování.
85 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda