RECENZE Jo Nesbø, Netopýr. Třetí vydání prvotiny se nikdy neomrzí
27.08.2021
Foto: Kniha Zlín
Popisek: Jo Nesbo
Norský romanopisec, ekonom, hudebník, makléř a ví bůh co ještě, je fenomén. Díky Knize Zlín se čtenáři mohou přenést o hezkých pár let nazpět. Tak jako já a se mnou celé Krajské Listy.cz. Rozhodli jsme se totiž učinit velmi nezvyklý krok. Připomenout starší tituly ´současnosti´ a věnovat jim náležitou pozornost. Proč? Protože jak jsou oblíbení Chalupáři, existují taky knihy, k nimž se můžete vrátit, aniž by ztratily glanc. Takový je i Netopýr (Flaggermusmannen, 1997), první zářez Harryho Holea.
V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Byla mladá, krásná, život měla před sebou. Vše ukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního ředitelství vysílá do Sydney kriminalistu Harryho Holea. Ten se postupně dostává do prostředí pasáků, drogových dealerů, prostitutek, transvestitů, cirkusáků i boxerů a seznamuje se se světem a s legendami původních Austrálců a jejich prostřednictvím také s netopýrem – symbolem smrti.
Jelikož poměrně dlouho sbírám známky a Austrálii mám skutečně rád, dost mě s odstupem času překvapilo, jak pěkně autor zachytil tamní prostředí. Bylo vidět, že ho krajina okouzlila, že vnímá její historii, zejména co se odkladiště vrahů a zločinců týká, že souzní s původními obyvateli a že se nebojí otvírat poměrně citlivá témata; od homosexuality po drogy. Jenomže ono uběhlo sto stran a mně se najednou zdálo, že čtu hlavně jakýsi bedekr Nového Jižního Walesu a Queenslandu. K tomu přidávám pár desítek městeček, ultra-podivínů následovaných bary, putykami a pofiderními zákoutími míst, která jsem nikdy nenavštívil.
Chyběla mi dravost, akce, chyběla mi proslulá Holleova ostrost, naštvanost, agrese, jeho temná stránka. Z Netopýra, australského symbolu smrti, šla vycítit především tvůrčí snaha po postupném odhalování osobnosti tohoto policisty. Nesbø musel už na začátku série tušit, že se postava bude vyvíjet, že se z nenápadného habána stane démon. Kdo z vás ho nečetl, radím, abyste prvotině dali čas. Jakmile se totiž dostane do popředí samotné vyšetřování, nože a další zbraně, budete doma. Přesně v tu chvíli zapomenete na tasmánského čerta i celou Austrálii a pohltí vás skvělý román.
Mimochodem musím upozornit ještě na citelný přínos dvorní překladatelky Kateřiny Krištůfkové. Pro anglické termíny vyčlenila závěrečný přehled a dbala taky na zachování typicky australského dialektu. To se mi hodně líbilo. A celá kniha jakbysmet. Zprvu jsem sice měl pocit, že to všechno trvá, ale to způsobil fakt, že jsem zapomněl na pořadové číslo. Tedy na číslo 1, kterým celá série začíná. Pak už to šlo všechno ráz na ráz. Řízná akce, parádní výslechy, logické postupy a nacházení detailů, které jsem samozřejmě v rámci australské faktografie přehlédl. Logiku bych chtěl zdůraznit, jelikož právě ona dělá člověka člověkem.
Nenašel jsem jedinou chybu, obálka je pořád stejně hezká a vazba taky. Kvalitní práci odvedli všichni zúčastnění.
Za recenzní titul děkuji společnosti Albatros Media. V pokračování Nesbøa se propříště zaměřím na Nemesis. Knihu (HH IV.) protkanou smrtí blízké osoby a bankovní loupeží…
Vložil: Zdeněk Svoboda