RECENZE Letní shakespearovské slavnosti a Zimní pohádka. Michal Isteník a Alena Mihulová vybočili z nadprůměru
17.08.2021
Foto: AGENTURA SCHOK: Viktor Kronbauer, Jakub Hemala (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Michal Isteník a Alena Mihulová v Zimní pohádce na Pražském hradě
KrajskéListy.cz se vydaly na nejstarší a největší divadelní přehlídku pod širým nebem v Evropě zaměřenou na uvádění děl Williama Shakespeara. Po více než třiceti letech má festival natolik silné renomé, že přitahuje pozornost těch největších hereckých a režisérských es. My v sobotu 14. srpna strávili zhruba tři hodiny na Zimní pohádce, kde vynikala především postava Michala Isteníka v roli Leonta, krále Sicílie.
Je to příběh o zradě, milování a odpuštění. Drama se střídá s komedií, nenávist s láskou a zavržení s odpuštěním. V bravurním překladu Martina Hilského a v nenásilné režii Pavla Kheka se na Pražském hradě odehrály dvě velmi nesourodé půlky této Shakespearovy méně známé hry.
Nejprve průběh večera.
Před vstupem do prostor je každému návštěvníkovi kontrolována bezinfekčnost. Ať už pomocí aplikace nebo všelijakých QR kódů. Druhá kontrola se týká vstupenek. I přes velké množství návštěvníků zabral celý proces jen pár minut. Na nádvoří před jevištěm si od sedmé řady dále každý může nafasovat podsedák a vyrazit. V sobotu večer bylo prakticky plno, prázdných mohlo být tak dvacet míst. Účast byla vysoká, počasí teplé, představení náročné.
Jak už bylo výše uvedeno, dostat se do děje nebylo nic snadného. Od první minuty však Isteníkovo ztvárnění role ukázalo, o jak velkého herce se jedná. Paradoxně je více známý z reklam, které se vedle divadelního projevu jeví jako nutné zlo, a samozřejmě z role Edy v dnes již kultovním seriálu MOST! Isteník má excelentní výslovnost, ani jednou nespletl text, ani jednou se nezasekl a nečekal na nápovědu nebo pomoc od kolegů. Výraz, dikce i procítění jeho postavy bylo velkolepé. Sekundovat mu dokázala pouze Alena Mihulová. Její řeč byla čistá, hlas výrazný, herectví minimalistické.
Matouš Ruml, Cyril Drozda, Jan Řezníček a Veronika Arichteva
Ostatní postavy byly taktéž nadprůměrné a nemůžeme o nich říct nic špatného. Mile překvapila ztřeštěná Veronika Arichteva, která se během druhé půlky hry stačila asi třikrát převléknout. Ani ona neudělala chybu, ačkoli tolikrát zmíněná druhá půlka může být považována spíše za komedii než drama. A to nejen díky hudbě, která je celkově skvělá a podmanivá (David Hlaváč), ale především díky blížícímu se vyústění.
Jestli se někdo vyloženě staral o humor, byla to dvojice Cyril Drozda & Matouš Ruml. Na paty jim v tomto ohledu šlapal Saša Rašilov, i když ten zvládá mnohem náročnější pozice. Velkou nejistotu v projevu jsme cítili zejména u Aleše Bílíka jako Florizela, syna českého krále. Nejednou jsme měli pocit, že zapomněl text, přehodil věty, vypadl z rytmu. Několikrát změnil tón, znejistěl, ačkoli toho si většina diváků podle našeho soudu nevšimla.
Mezi dalšími postavami bude vhodné upozornit na Radima Madeju. Jeho slovní projev i distingovaný pohyb podtrhl Thálii za činohru, o tom není pochyb. Veliká škoda, že se narodil v Karviné a nemá tolik šancí a příležitostí upoutat pozornost na televizních obrazovkách. Hru si pak užívala trojice Jan Řezníček, Marek Pospíchal a krátce i Nathanael Ruml.
Petra Špalková
Na samostatnou kapitolu by vystačil dramatický výkon Petry Špalkové (na snímku nahoře), sicilské královny. Pakliže byla roky schopna uspět v Pygmaliónu G. B. Shawa v Národním divadle, netřeba rozvádět její kvality. Film nevyjímaje. Zejména Isteník a Špalková dali Shakespearovi punc známý z tragédií. V jejich případě se o žádné ztřeštěné poletování po pódiu nejednalo. Vsuvka s mluveným slovem na začátku druhé části představení budiž důkazem našich slov.
Posledním účastníkem byla v roli královniny dámy Emilie Evellyn Pacoláková. Její prostor byl jen velmi minimální a pro děj okrajový. Ani ona se však v jediné replice nezasekla a neměla potíže s ničím.
Celkově byla Zimní pohádka bezchybná. Především shora zmíněná hudba určovala tempo i atmosféru, zvuk jako takový místy slábnul, ale nejde hovořit o ničem žalostném, jak tomu bylo před dvěma a více lety, kdy v zadních řadách na Hradě opravdu nebylo slyšet. A nyní nehovoříme o zadních řadách kdesi na Klárově...
Hra měla svou premiéru v červnu 2019 a od té doby se zlepšuje. Herci jsou jistější, sem tam si dovolí vtip, což je otázka, nakolik to u Shakespeara dělat. V případě sobotního představení máme na mysli především vsuvky Cyrila Drozdy, vskutku nenapodobitelného herce. Nám nevadily, Martinu Hilskému možná ano. Nad jiné stavíme Michala Isteníka a Alenu Mihulovou. Piedestal obsadí ještě Petra Špalková, ač její postava stráví tak půlku děje mimo zorné pole diváka.
Po skončení se stejně rychle, jak přišli, lidé odebrali na tramvaje a k autům. Není divu. Vzhledem k tomu, jak je Praha rozkopaná a uzavřená na stovkách míst, se návraty do postelí opozdily o desítky minut. Shakespeare za to samozřejmě stál. Čímž jen okrajově narážíme na vysoké ceny vstupenek do předních řad; 890–1090 korun. O novinářský vstup jsme nežádali, tak si to jistě můžeme dovolit uvést. Je to moc.
Vložil: Zdeněk Svoboda