Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE John Donoghue, Šachy se smrtí. Příběh z Osvětimi. Úplně jiný než ty, které znáte

19.06.2021
RECENZE John Donoghue, Šachy se smrtí. Příběh z Osvětimi. Úplně jiný než ty, které znáte

Foto: Pixabay

Popisek: Osvětim

Nepřeberná je studnice příběhů literatury šoa. Zmíním jich účelově jen několik. Nikdo nás nečekal od Helgy Hoškové-Weissové, Josef Müller – Příběh židovského vojáka druhé světové války, Elie Wiesel a jeho Noc, které se budu věnovat v následujících týdnech, Shlomovo svědectví V pekle plynových komor nebo Fotograf z Osvětimi o osudu Wilhelma Brasse. Všechny tituly mají jedno společné. Jde autobiografické či biografické vzpomínky na horor holocaustu a druhé světové. Kniha, kterou mi laskavě poskytlo nakladatelství JOTA, je jiná. Jde o fikci. S realitou má vlastně společných jen několik jmen: Obersturmbannführery Rudolfa Hösse (Waffen-SS) a jeho nástupce Arthura Liebehenschela, nebo třeba Vinzenze Schöttla, velitele tábora Monowitz. Vše ostatní je smyšlené tak prazvláštním způsobem, že mě to nutilo přemýšlet už během četby.

V roce 1962 se na šachovém turnaji v Amsterodamu setkají přeživší z Osvětimi a jeho bývalý kat.

SS Obersturmbanführer Paul Meissner přijíždí do Osvětimi rovnou z bojů na ruské frontě, kde byl těžce zraněn. Není schopen další aktivní služby a jeho prvním administrativním úkolem je zlepšit upadající morálku mezi německými důstojníky v táboře. Organizuje vznik šachového klubu, který se u mužstva těší oblibě díky pokoutním sázkám na výsledky jednotlivých partií. Když se ovšem Meissner dozvídá, že šachy mezi sebou hrají i vězni, upoutají jeho pozornost zvěsti o údajně neporazitelném židovském hodináři Clémentovi. Roku 1962 se Clément při šachovém turnaji setkává s Meissnerem. V Osvětimi byl Clément přinucen hrát proti nacistickým dozorcům: pokud vyhrál, směl jednomu ze spoluvězňů zachránit život. V případě prohry by přišel o ten svůj. Meissner, nyní kněz s tichým vemlouvavým hlasem, byl v Osvětimi oním důstojníkem SS, který Clémentovi přikázal hrát, aby se Němci v souboji s údajně neporazitelným Židem mohli utvrzovat ve své nadřazenosti.

Když jsem si prvně přečetl anotaci, dlouze jsem bádal, jak je možné, že jsem o něčem takovém neslyšel. Nezdálo se mi, že bych tak palčivou událost přehlédl, o to víc, že by Němci dokázali něco takového vůbec zprodukovat, natož navrhnout. Výsledkem bylo sebe-ujištění, že příběh je vymyšlený.

Když jsem potom pátral po autorovi, liverpoolském odborníkovi na duševní zdraví Johnu Donoghueovi, došlo mi, jak to celé myslel. Ten příběh totiž není o autentických prožitcích osvětimského pekla, jinak to prostě nazvat neumím, je to o míře odpuštění a vlastní svobody. Obojí jde ruku v ruce. Jestliže se Lex van Weren (Trumpetista v Osvětimi, CPRESS, 2021) pravidelně vydával do Německa pozorovat tamní obyvatele, nedělal to z plezíru. Snažil se pochopit, co je vedlo k tomu, jak se během války chovali. Řada přeživších Židů ještě desítky let po tom, co měli štěstí vyhnout se plynovým komorám, svorně opakovala, že Němci by nepodala ruku. Že se k lidem chovali hůř, než jak se zvíře chová ke zvířeti. Detaily si jistě každý domyslí.

 

John Donoghue zvolil prolínající se přístup jak k událostem, tak k hlavním postavám. Prim bezesporu hraje koncentrák, ovšem klíčovým je přístup roku 1962. Oba ústřední hrdinové se setkávají, začínají spolu hovořit, postupně se dostávají do mysli druhého. Závěrečnou část nevyzradím.

Musím uznat, že syžet je postaven především na vnitřní síle postav. Děj jako takový hraje vedlejší roli pro obhájení skutků a slov, jež se odehrají právě po válce. Stejně tak jsou vedlejší i kapitoly před začátkem války a těsně po ní. Nyní mluvím o nechronologicky řazeném ději, je na přeskáčku.

Pokud se věnujete literatuře šoa, budete zaskočení. Kniha obsahuje autentické termíny, zobrazuje apely i selekce, ale cosi je v ní jinak. To cosi je především míra odpuštění a literární fantazie. Právě proto si autor vybral pro SSmana Meissnera roli kněze s kolárkem. Zvláštní, hodně zvláštní i soucitný přístup, jenž si nedovolím hodnotit.

Velmi bych chtěl pochválit překlad Heleny Hartlové, všiml jsem si snad jen absence přehlasovaného ö u Schöttla. Jinak jde o moc hezkou češtinu. Stejně báječná je grafika Veroniky Cágové a autorova šachová invence v názvech kapitol. Na to, že jde o debut, moc taktických chyb nenacházím. Donoghue věděl, co sleduje, věděl, kam míří, věděl, jak to rozuzlit. Důležitá byla taky faktografie. Nálety počínaje a okolím Slezska a Brna konče.

Knihu doporučuji a hodnotím 73 procenty.​

Vložil: Zdeněk Svoboda