Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Klasika poprvé česky. Virginia Woolfová, Roky

09.05.2021
RECENZE Klasika poprvé česky. Virginia Woolfová, Roky

Foto: Wikipedia / Harvard Theater Collection, Houghton Library, Harvard University, volné dílo

Popisek: Virginia Woolfová

Když mi na škole profesor ruské a srovnávací literatury Vladimír Svatoň říkal o Virginii Woolfové poprvé, upozorňoval, že k ní musím dozrát. Nejen já. Řada jiných čtenářů si musí najít svou cestu, ale především něco prožít.

Tříštivý přelom 19. a 20. století je z dnešního pohledu něčím neuchopitelným, nepřenositelným, byť sdělitelným.

Svým dílem, opakovaně podporovaným otcem, se Woolfová vymezila současnicím i náladám. Její dobrovolná smrt umocnila tajemno, kterým se obklopovala, aby tu zůstala i dnes: knihami, sochami, budovou vně Londýnské univerzity.

Krom toho byla její práce přeložena do více než padesáti jazyků, přičemž u nás se o to postarala zejména Kateřina Hilská. Zmíním nejznámější romány K majáku, Orlando, rovněž Paní Dallowayová.

Aktuální text, ohromně krásný po jazykové stránce a ohromně složitý po vypravěčské linii, stvořila Zuzana Mayerová pro knihovnu klasiků ODEONu. Dám příklad. Román se věnuje historii rodiny Pargiterů od 80. let 19. století do poloviny 30. let století minulého. Každá kapitola začíná letopisem. Prvním je rok 1880. Stačí otevřít, abyste nasáli ten nádherný jazyk.

Mně ovšem mnohem víc zaujala jeho šíře. Když v originálu čtu, že „...an English spring day, bright enough, but a purple cloud behind the hill might mean rain," ani to se mnou nepohne. Zatímco čeština dává slovům barvu a pocit. „...typicky anglický jarní den, docela jasný, jen fialové mračno za kopcem mohlo věštit déšť." Každý, kdo někdy něco napsal, anebo přečetl alespoň tisícovku knih a má cit pro řeč, vnímá rozlišnost a sílu českého jazyka.

 

Kniha, kterou vyjma několika drobností (byla vysoká, zemřel Edward VII., válka skončila) neprovází autobiografičnost a je poslední vydanou za autorčina života (Hogarth Press, 1937).

O čtyři roky později se Woolfová utopila v mohutné řece Ouse v Sussexu. O sebevraždu se předtím pokusila minimálně dvakrát. Pokud byste pátrali po příčinách její psychické nemoci, zřejmě šlo o bipolární poruchu, první výrazná ataka nastala po smrti matky (1895), další po skonu otce (1904).

První román The Voyage Out (Plavba) vyšel po šestileté práci v roce 1915, následován Nocí a dnem (1919). Zlom přišel u Paní Dallowayové (1925), jež inspirovala amerického spisovatele Michaela Cunninghama k napsání světoznámého románu Hodiny. A právě tento snímek zvedl oponu Woolfové slávy ještě výš.

Mně osobně se sice nejvíc zamlouvá román K Majáku (To the Lighthouse, 1927, inspirovaný rodinným letním domem v Cornwallu), ale ve všech případech jde o modernismus, ještě za života okořeněný filozofií Henriho Bergsona.

Začínajícím čtenářům musím férově přiznat, že jde o navýsost složité čtení. Ostatně jako další reprezentace modernismu: Shaw, Majakovskij, Paz. O Kafkovi, a především Joycovi ani nemluvě. 

´Roky´ navzdory rozsáhlému období nepůsobí jako kronika lidstva: rozsahem a počtem postav. Dialogy jsou krásné, nejkrásnější, slovy Hutky, je ta krajina. Woolfová dokázala vystihnout konkrétní moment líp než současník Antonín Slavíček.

Knihou doporučím výhradně zkušeným čtenářům. Literárním laikům z ní vyraší vráska na čele. I jinde.

Vložil: Zdeněk Svoboda