Semilská léčitelka předpověděla covid i pád komunismu. Záhady života

Na výjimečnou, velice skromnou a jasnozřivou léčitelku Květoslavu Patočkovou dodnes vzpomínají stovky vděčných pacientů.

Počátkem června 2025 vyšla kniha Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší a my vám nyní představíme jejího hlavního autora, historika semilského muzea PhDr. Tomáše Chvátala. Budeme si spolu povídat o výjimečné, ale zároveň i velice skromné jasnozřivé léčitelce Květoslavě Patočkové (1912-1991), na kterou dodnes vzpomínají desítky, nebo spíše stovky vděčných pacientů zblízka i zdáli. Znali jste ji i vy?

Pane Chvátale, kromě jiného jste i autorem výstavy o Květoslavě Patočkové, která se s obrovským úspěchem konala v roce 2022. Jak jste se o této pozoruhodné ženě dozvěděl poprvé?

V našem městském muzeu jsme se o jejím někdejším působení samozřejmě dozvídali průběžně, občas ji zmínil někdo z pamětníků nebo pacientů. Někdy v roce 2018 za námi pak přišla jedna známá. Napadlo ji, že by bylo skvělé o paní Patočkové udělat výstavu. V té době jsme ale zrovna finišovali jiný velký projekt, který se týkal roku 1968, a tak nám tento návrh jaksi zapadl do šuplíku.

K této smělé myšlence jsme se znovu vrátili o čtyři roky později, když náš pan ředitel zhlédl film Šarlatán o slavném léčiteli Janu Mikoláškovi. Příběh jej zaujal natolik, že ho znovu napadlo důkladně zmapovat život té naší semilské léčitelky a udělat o ní výstavu. Nikdo z nás neměl nejmenší tušení, co tím způsobíme. U široké veřejnosti byl totiž o Květoslavu Patočkovou obrovský zájem.

Máte na mysli návštěvnost výstavy?

Nejen. Když jsme v lednu 2022 podali krátkou výzvu do novin s informací, že hledáme pamětníky, kteří Květoslavu Patočkovou znali, stalo se něco neuvěřitelného. V muzeu nám neustále zvonily telefony od lidí, které paní Patočková kdysi vyléčila. Další posílali dlouhé dopisy a e-maily, mnozí za námi přicházeli i osobně. Abyste rozuměla, obdobné výzvy na dohledání pamětníků jsme v minulosti dělali už několikrát, u jiných témat, a většinou nereagoval nikdo nebo jen jednotlivci. Překvapilo nás proto, kolika lidem semilská léčitelka pomohla a změnila život natolik, že byli ochotni se nám s tím svěřit i po všech těch letech.

Co mohli návštěvníci v rámci expozice v semilském muzeu vidět?

Hodně jsme se snažili představit úryvky ze vzpomínek jednotlivých pacientů, a to bylo také to, co na výstavě asi nejvíc lidí zaujalo. Není totiž nic působivějšího, než konkrétní svědectví. Podařilo se nám také navázat úzkou spolupráci s rodinou i lidmi, kteří k ní měli hodně blízko. A tak jsme nashromáždili celou řadu originálních artefaktů, spojených s paní Patočkovou.

Součástí naší muzejní instalace byla i přesná rekonstrukce místnosti, v níž paní Patočková kdysi léčila. Tak se mohl úplně každý, kdo přišel, vrátit zpátky v čase a nasát tamní atmosféru. Do semilského muzea jen kvůli ní přijížděli lidé z celé republiky, a tak jsme pochopitelně začali přemýšlet i o tom, že by bylo dobré vytisknout nějakou informativní brožuru o jejím životě. Ta se nám ale stejně jako výstava začala hojně rozrůstat, protože návštěvníci nám barvitě vyprávěli i o dalších léčitelích z našeho kraje a blízkého okolí, s nimiž měli zkušenosti.

Celkově se ukázalo, že je to velmi živé téma, které stojí za větší pozornost. Následovala tedy další výstava o léčitelích Jizerských hor, Krkonoš a Českého ráje. Tu nám přišlo líto po několika měsících jen tak zrušit. A tak jsme ji v minulém roce ještě doplnili a v úchvatném areálu Jíloveckých roubenek jsme z ní udělali stálou léčitelskou expozici. Když pojedete do Krkonoš nebo Českého ráje, určitě se u nás zastavte.

Co je to za budovy?

Jde o starou zástavbu města, která pochází již z konce 18. století. Dodnes se zde zachovaly tři ničím neporušené roubenky pojizerského typu, doprovozené mladšími stavbami. Kdysi je obývali drobní řemeslníci, dělníci a domkáři. Roubenky jsou dnes kulturními památkami. V jedné z nich se nachází úvod naší expozice, která pak pokračuje v protilehlém cihlovém stavení, které jsme v uplynulých dvou letech důkladně zrekonstruovali. Mezi těmito budovami se rozkládá bylinkový areál s více než osmdesáti druhy rostlin.

Každý rok tu v neděli kolem 8. června pořádáme Bylinkový festival s množstvím přednášek a tematických prodejců, letos se ho i přes nepřízeň počasí zúčastnilo více než 800 lidí. Také se tam konal křest zbrusu nové knihy Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší, kterou jsem napsal společně s archivářem Ivo Navrátilem. Je zkrátka vidět, že o paní Patočkovou i další léčitele je (i po všech těch letech) mimořádný zájem nejen ze strany pamětníků, ale i návštěvníků, přijíždějících z různých koutů naší země.

Co si přečtu ve vaší knize Léčitelé Pojizeří a Podkrkonoší? Jsou tam zaznamenány příběhy lidí, kteří vám přibližovali své vzpomínky na paní Patočkovou?

Ano a nejen to. S archivářem Ivo Navrátilem jsme pečlivě dohledávali různé archivní dokumenty, které čtenářům pomáhají doplnit bílá místa v celkovém obraze. Důkladně jsme popsali životy léčitelů od 16. století až zhruba po rok 2000, v širokém regionu Jizerských hor, Krkonoš a Českého ráje. Každý z nich zde má svou podrobnou kapitolu, a tak není divu, že se kniha rozrostla na celých 592 stran.

Co se týče paní Patočkové, nashromáždili jsme o ní obrovské množství materiálu. Velkou část tvoří svědectví bývalých pacientů, mnohé informace jsme získali od její rodiny a přátel. Podívali jsme se i do archivů. A v neposlední řadě jsme do naší knihy přidali i rozsáhlou sbírku jejích originálních bylinných a potravinových receptur. Včetně domácí »ázračné čokolády z kakaa, kterou paní Patočková doporučovala mnoha svým pacientům, když potřebovali nabrat sílu.

Zkoušel jste ji ochutnat?

Ještě ne, ale určitě to udělám. Nutno ale dodat, že paní Patočková nikdy nedávala všem svým pacientům, přestože kolikrát měli obdobné zdravotní problémy, totožné rady. Říkávala, že každý člověk je specifický, a to, co pomůže jednomu, nemusí fungovat na druhého. Její originální receptury jsme proto vydali s tímto dovětkem. Čistě pro zajímavost jsme uvedli i některé původní receptury léčitelů ze 17. až 18. století, ovšem tyto návody bychom určitě nedoporučovali komukoliv zkoušet. Recepty totiž obsahují i velmi nechutné magické ingredience včetně zvířecích lejn a kdoví čeho ještě.

Otázkou je, zda tyto „nechutné ingedience“ nebyly jen krycím jménem pro nějaké konkrétní byliny. Vždyť i tzv. čertovo lejno je unikátní koření, které má podle léčitelů blahodárné účinky pro zdraví.

V případě mnoha receptur ze 17. a 18. století, které jsem měl možnost vidět, bych takovou možnost vyloučil. Magické a nechutné ingredience v nich byly natolik rozšířené a pestré, že to lidé zkrátka museli brát doslova. Na druhou stranu je to zcela pochopitelné. Lékaři nebyli prostým lidem k dispozici, a tak byli ochotni vyzkoušet úplně všechno. Naděje umírá poslední.

V čem byla paní Patočková tak výjimečná, že jste se rozhodli jí věnovat tolik pozornosti a nakonec i trvalou expozici?

Důvodů je víc. Kromě toho, že byla ve své době velice slavná a žila v Semilech, můžeme bez nadsázky říci, že patřila mezi nejvýznamnější české léčitele 20. století. Co se jejího věhlasu týče, mohli bychom ji bez okolků zařadit mezi takové legendy, jako byl páter Ferda, Božena Kamenická a Josef Prouza. Okruh pacientů, kteří za ní přijížděli, byl poměrně široký. Úspěšně léčila i tehdejší celebrity. Obraceli se na ni i herci a zpěváci, například Josef Kemr nebo Hana Zagorová, a možná vás překvapí, že pomáhala i kosmonautovi Vladimíru Remkovi.

Především ale pomáhala obyčejným lidem a za své služby si nikdy neúčtovala žádné peníze. Neměla stanovenou žádnou taxu. Pokud jí někdo chtěl něco přispět, mohl, ale bylo to jen na jeho uvážení. Brala to tak, že její schopnost léčení je dar od Boha a peníze by neměly být to hlavní. Pokud vím, někde v domě byla mimo její zorné pole umístěna nenápadná mistička, a kdo chtěl, tak tam něco přidal. Vyjadřovala se v tom smyslu, že kdyby začala lidi léčit pro peníze, svůj dar by ztratila.

Opravdu měla nadpřirozené schopnosti?

Velmi četní pamětníci tvrdí, že ano. Prý byla i jasnozřivá, i bez řečí dokázala během pár vteřin vycítit, co člověku je. Ať už se jednalo o fyzické neduhy, nebo psychické problémy, ve své diagnostice se prý nemýlila. Zároveň byla podle všeho velmi úspěšná svou bylinnou léčbou, takže není divu, že se u jejího domu neustále srocovaly davy.

Je pozoruhodné, že u svých pacientů dokázala správně určit i nemoci, které nebyly zrakem patrné. A co je ještě mnohem zajímavější. Dělala to, i když měla k dispozici třeba jen fotografii nebo dopis dotyčného. Existují i četná svědectví lidí, jimž předpověděla budoucnost. Například jim detailně popsala, jak bude vypadat jejich partner, zda a kdy se jim narodí dítě atd. Dokonce předpověděla i covid.

Opravdu? Jak to víte?

Na jaře roku 2022, tedy v době, kdy jsme připravovali první výstavu, se na nás nezávisle na sobě obrátili dva svědci. Oba shodně tvrdili, že jim (nebo jejich příbuzným) paní Patočková na konci svého života, tedy někdy v letech 1990-1991, povídala toto: Naši zemi nyní čeká třicet let nadbytku a blahobytu, který jsme dosud nezažili. Pak ale přijde nemoc, s níž si lékaři nebudou umět poradit! A bude to „plicní mor“! Musím se přiznat, že to na mě tenkrát docela zapůsobilo. Aby také ne, vždyť jsme v té době měli za sebou dva roky epidemie covidu, který by se dal dobře nazvat i plicním morem…

Získali jste od pamětníků ještě nějaké další předpovědi, které se týkaly Česka nebo budoucnosti celého světa?

Tato svědectví tvořila drtivou menšinu. Důvod je prostý. Paní Patočková se s lidmi obvykle bavila o jejich zdravotním stavu a o tom, co by jim mohlo pomoci. Nespecializovala se na jasnovidectví, jejím úkolem bylo lidi léčit. Občas ale mezi ní a jejími pacienty docházelo i k hlubším rozhovorům a v nich se mohly, zapojeny do kontextu života daného člověka, objevit i dlouhodobější společenské předpovědi. Od jedné paní ze Semil například víme, že paní Patočková kdysi předpověděla i pád komunismu.

Jak k tomu došlo?

Pamětnice přišla za paní Patočkovou někdy kolem roku 1986 s následujícím problémem. Soudruzi jí oznámili, že sice dovolili dvěma starším dětem studovat na vysoké škole, nejmladší dcera už ale prý musí do výroby a na vysokoškolské vzdělání může úplně zapomenout. Pamětnice nám vyprávěla, že z toho byla velice smutná, dcera se totiž už odmalička projevovala jako ryzí intelektuálka a učení ji moc bavilo. Když se o výhrůžkách nejmenovaných soudruhů dozvěděla paní Patočková, jen se usmála a řekla: „Nic si z toho nedělej. V době, kdy bude tvoje dcera maturovat, už tady komunisti nebudou mít co říkat!“ A měla pravdu. Dívka úspěšně odmaturovala v roce 1990, tedy nedlouho po sametové revoluci. Pak nastoupila na vysokou a v současné době je učitelkou na střední škole.

Dokázali jste vystopovat, jak se paní Patočková dostala k léčitelství?

Narodila se v roce 1912 v Pasekách nad Jizerou do léčitelské rodiny. Za jejím tatínkem Josefem Hajnou lidé s důvěrou přicházeli z mnoha důvodů. Nejen proto, aby jim pomohl s jejich zdravotními problémy, občas chtěli poradit i s něčím jiným. Široko daleko se o něm totiž povídalo, že má velice vyvinuté mimosmyslové vnímání. Jeho dcera Květa je tedy měla od koho podědit…

Přesvědčil jste se na základě rozhovorů s jejími bývalými pacienty, že je skutečně měla?

Tady se samozřejmě dostáváme na velmi tenký led. Já jako historik nemám z hlediska své odbornosti školení na to, abych něco takového mohl s určitostí tvrdit. Ani nemám s paní Patočkovou přímou osobní zkušenost. Mohu ale pevně prohlásit, že existuje velmi mnoho lidí, kteří paní Květoslavu zažili a o jejích nadsmyslových schopnostech jsou pevně přesvědčeni. A mnohé z těch případů jde opravdu nějak materialisticky vysvětlit. Když se na její zvláštní schopnosti někdo ptal přímo paní Patočkové, vždycky odpovídala stejně. Říkala, že tento dar získala od Pánaboha proto, aby lidem pomáhala. Byla až do své smrti hluboce věřící křesťankou.

Patřila mezi „zázračné“ děti?

Její rané dětství je oblast, která je jen těžko vystopovatelná. Můžeme tu vycházet jen z paměti rodiny, která praví, že Květoslava už útlém věku kráčela ve šlépějích svého jasnozřivého tatínka. Také jsme se dozvěděli, že zcela přelomový pro ni byl rok 1946. To už byla dospělá (34 let) a přestěhovaná do Semil. Při porodu jejího třetího dítěte, Josefa, nastaly těžké komplikace a hrozilo, že zemře. Údajně jí zčernaly končetiny a několik týdnů byla upoutaná na lůžko. Vyprávěla, že se tehdy ocitla na samé hranici mezi životem a smrtí. Spatřila nádherné světlo a uslyšela hlas, který jí řekl: „Uzdravíš se a budeš léčit lidi.“ A tak se stalo. Od té doby její léčitelská činnost nabývala na intenzitě, její pověst sílila a lidově řečeno se pak u ní dveře netrhly.

Jak probíhaly návštěvy u ní doma?

Pacient nejprve přijel do Semil, prošel Husovou ulicí okolo budovy našeho muzea a tehdejšího hotelu Okresní dům. Zde dodnes stojí nenápadný dlouhý domek, kde kdysi paní Patočková žila a ordinovala. Pokud jste měli tenkrát namířeno přímo k ní, obvykle jste si nejprve museli vystát frontu, protože za ní denně přicházely desítky lidí. Během čekání, jak se zástup pomalu posouval kupředu, jste se postupně dostávali dál a dál do domu. Za hlavními dveřmi žila obyčejná rodina. Mezi návštěvníky energicky pobíhala vnoučata, v kuchyni se vařilo atd. Dcera Jana totiž často vařila nejen pro celou rodinu, ale i pro Semiláky, kteří byli zrovna v nouzi nebo byli staří. A nakonec, když jste byli trpěliví, jste se dostali do malé léčící místnosti, kde paní Patočková ordinovala.

Jak to tam vypadalo?

Místnost byla vyplněná obrazy a soškami svatých, které měla léčitelka ve veliké úctě. Posadili jste se ke stolku a bez nějakého delšího povídání vám paní Patočková rovnou začala povídat, co vidí a jaké bylinky vám pomohou.

Poskytovala sušené byliny pacientům, nebo jim radila, že si je mají sami natrhat?

Obojí. Nejspíš záleželo na okolnostech a aktuálním ročním období. V době komunismu pochopitelně nebyla v lékárnách tak pestrá nabídka bylinných přípravků, jak jsme dnes zvyklí. Někdy člověk dostal byliny přímo od paní Patočkové. Mívala okolo sebe mladé lidi, kteří pro ni byliny sbírali i sušili, sama na to rozhodně neměla čas. Také jsme zjistili, že do domku paní Patočkové dvakrát týdně přicházela znamenitá bylinkářka paní Hornová ze Železného Brodu. Za menší peníz si u ní zájemci mohli koupit nejrůznější druhy, které paní Patočková předepisovala. A když byli zdaleka, dozvěděli se, na kterou bylinkářku či bylinkáře u nich v okrese se mohou obrátit. Zkrátka paní Patočková měla okolo sebe síť spřátelených dodavatelů, s nimiž úzce a velmi ráda spolupracovala.

Zajímalo by mě, jak její činnost hodnotili soudruzi. Už jste zmiňoval i léčitele Jana Mikoláška (1889-1973), jemuž komunisté zničili život. Jak to bylo s paní Patočkovou?

Rodina nám vyprávěla, že určité pronásledování zažila také. Občas se prý mezi pacienty objevil tajný, který měl za úkol vyzvědět, co se za zavřenými dveřmi odehrává. Jenže paní Patočková prý takové záměry díky své jasnozřivosti vždycky odhalila a vyhnala je pryč. Servítky si přitom nebrala. Mimochodem, s kolegou jsme nechali všechny naše regionální léčitele prolustrovat v archivu bezpečnostních složek, abychom si ujasnili, zda si o nich StB vedla nějaké záznamy.

Zjistili jsme, že nikdo z nich s tajnými agenty spolupráci nenavázal ani nebyl pozorovanou či nepřátelskou osobou. A tím jsme si docela jisti, protože i když některé svazky byly v roce 1989 skartovány, archivní soupisy se dochovaly téměř kompletní. To ale nutně nemusí znamenat, že nižší složky komunistického režimu tady u nás v Semilech paní Patočkovou z dálky nesledovaly. Ať už to byli lidé z SNB, nebo místního národního výboru, vyloučit se to nedá. Spíše bych řekl, že je to dosti pravděpodobné.

Proč ji ale režim nepronásledoval?

To je těžká otázka. Myslím, že v tom velkou roli sehrál fakt, že paní Patočková nikdy nepožadovala od lidí za své služby peníze. Při prozkoumání případů některých dalších léčitelů z našeho regionu se totiž ukázalo, že režim nebyl zaměřen na léčitelské poslání jako takové, ale spíše jej dráždily jakékoliv pokusy o soukromé podnikání, které bylo v příkrém rozporu z ideologií komunismu. Zvláště když se jednalo o podnikání úspěšné. Jakmile si někdo za své služby stanovil taxu, nastal poměrně nemilosrdný kolotoč represí, výslechů a tak dále. A do určité míry mohla paní Patočkovou chránit od nepříjemností ze strany úřadů i její slavnější klientela.

Koho máte na mysli?

Jezdil za ní do Semil nejen náš slavný československý kosmonaut Remek, ale třeba i komunistický ministr zahraničních věcí Bohuslav Chňoupek. A jistě chodili i někteří soudruzi z okresu.

Jitka Svobodová

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Tomáš Chvátal, Květoslava Patočková,