Dovedl se rvát a chtěl utéct i s letadlem. Pak ale přičichl k pískovci a byl ztracen. Tajnosti slavných
22.05.2019
Foto: repro/horosvaz.cz
Popisek: Josef Smítko
Jeden z nejlepších horolezců-pískařů zmapoval pro horolezce celý Český ráj. Vydání svého díla se však nedočkal. Před nacisty se skrýval ve skalách, nakonec ho ale zajali a popravili jen pár týdnů před koncem druhé světové války.
„Nadějný mladý hoch, hezký, usměvavý, trochu divoký, nezkrotný, kamarádský, přišel mezi nás již jako osmnáctiletý mladík v roce 1937, ale ihned nezdomácněl mezi kamarády, trochu již staršími. Rozdíl nebyl veliký, takže při dobré vůli z obou stran a kamarádském pojetí stal se za krátký čas ‘pilířem‘, bez kterého by se neobešla žádná menší ‘lumpárna‘. Nebyl žádným hromotlukem-silákem, ale dovedl se rvát a bojovat a vždy se uplatnil tam, kde bylo třeba pomoci. A tak vyrůstal mezi námi jeden z nejlepších horolezců-pískařů ve Skaláku,“ vzpomínal na Smítka někdy kolem roku 1970 Antonín 'Harry' Zima v kronice Horolezecké oblasti Turnov.
Táta ho viděl na poště
Legendární český horolezec Josef Smítka, někdy uváděný jako Smítko či Smitko, se narodil 21. prosince 1919 v Turnově. Otec z něj chtěl mít studenta a později svého nástupce na telekomunikačním oddělení na poště, Pepík ale viděl svoji budoucnost jinak. Vystudoval průmyslovou školu a stal se pilotem v rámci akce 1000 pilotů republice. Pak ale přičichl k pískovcovým skalám a byl ztracen. Rodiče mu nebránili, maminka dokonce občas chodívala do skalního města s ním, aby se obdivovala jeho úspěchům, i když se o něj bála. Nosila mu jídlo a tu a tam mu prý i podržela lano.
Smítkova skála v Prachovských skalách, přezdívaná Synáček
(foto – repro/lkp.cz)
Mistr prvovýstupů
Smítkovým horolezeckým působištěm byla především oblast pískovcových skal Českého ráje. Na jejich stěnách zaznamenal několik desítek prvovýstupů vyšší klasifikace a 46 nových objevil. Zapsal se zejména výstupy na Daliborku tzv. Kouřovou cestou, přímou spárou na Rakev v Příhrazech či na Dominstein, který byl později přejmenován na Smítkovu skálu. Byl příznivcem takzvaného čistého lezení, v některých případech odstraňoval skoby nebo kruhy a upřednostňoval jen smyčky z lan a čistá lana. Ze svých cest po Českém ráji napsal knihu Český ráj pro horolezce, která ale vyšla až po válce.
Utéct chtěl i s letadlem
Během základní vojenské služby se v roce 1938 pokusil přeletět s letadlem do zahraničí, byl ale zadržen a odsouzen do vězení. Za druhé světové války se věnoval i mladším horolezcům, které zasvěcoval do tajů hruboskalských skal.Po německé okupaci v roce 1939 už horolezci nemohli jezdit do Vysokých Tater, Českého Švýcarska, Teplických či Adršpašských skal, a tak se horolezecká Praha přesunula do Českého ráje. Jejich centrem se staly malebné lázně Sedmihorky, přitulené k úpatí Hruboskalského skalního města.
Lázně Sedmihorky
(foto – repro/turistika.cz)
Okouzlená spisovatelka
Tehdy se seznámil se spisovatelkou Vlastou Štáflovou. „Joska nevázaný živel, který utíkal ze zaměstnání, aby slézal vrcholky skal, který lezl bosý, v rozervaných kalhotách se záplatami, věčně odřenými do krve nohama, byl pro ni určitou raritou. I když měla svoji společnost v Praze i své ctitele z Prahy, neopomněla vždy vyhledat Josku, který byl pro ni ve Skaláku nepostradatelný. Vykonala s ním několik těžkých výstupů,“ vzpomíná v kronice Zima a dodává: „Joska byl někdy k ní až hrubý, sprostý, ale nedovedla se na něho zlobit. Říkala, že je to takový primitivní kluk a že se jí to líbí.“
Skrýval se ve skalách
Schůzkám se známou spisovatelkou učinil rázný konec Smítkův odvod k totálnímu nasazení do Německa. Joska ale odmítl poslechnout a utekl do skal, kde se ještě s několika dalšími horolezci skrýval. Společně prováděli různé sabotáže a Joska lezl, přestrojen za děvče, po skalách i v zimě. Několikrát byl fašisty pronásledován a podařilo se mu uniknout. Jeho rodina byla pod neustálým dozorem, nacisté sázeli na to, že by mohl chodit domů v noci.
Kouřová stěna na Daliborce
(foto – repro/horosvaz.cz/Aleš Komárek)
Osudové Vánoce
O Vánocích roku 1944 se pronásledovatelé dočkali a Smítka s několika horolezci opravdu zajali. Byl odvezen do Terezína, kde byl popraven 27. března 1945, jen pár týdnů před koncem druhé světové války. „Tak nám z Turnova z řad horolezců odešli bratři Chlumové, velmi dobří lezci, tak odešel i Joska Smitko, lezec-pískař, který se zasloužil o propagaci horolezectví na Turnovsku a za svoji lásku k tomuto Skaláku položil i život,“ dodává Zima. „Měl rád život, nebyl sabotér, ale bojovník čistého ducha, který uměl zápasit tvrdě, ale nebyl zákeřný a nesnášel nad sebou karabáč.“
Vložil: Adina Janovská