Narodila se ve Francii, zažila brutalitu okupace, muže jí deportovali… Příběhy našich sousedů v Semilech
13.06.2018
Foto: Příběhy našich sousedů
Popisek: Tým z Gymnázia Ivana Olbrachta zpracoval dobrodružný životní příběh paní Karešové
Ve středu 30. května se hlavní sál kina Jitřenka stal dějištěm slavnostního vyhodnocení letošního ročníku projektu Příběhy našich sousedů v Semilech. Projekt pořádá nezisková organizace Post Bellum, semilské školy se do něj zapojily již počtvrté. Počtvrté na tomto zajímavém a unikátním projektu, mapujícím vzpomínky lidí, kteří jsou leckdy v pokročilém věku a je tedy možná poslední příležitost je vyzpovídat, pracoval i žákovský tým z Gymnázia Ivana Olbrachta v Semilech pod vedením profesora Stanislava Ulvera.
Jako již čtyři roky předtím, od září 2017 navštěvovaly žákovské týmy ze Semil zajímavé osobnosti vzpomínající na válku či éru komunismu, natáčeli jejich vzpomínky a vedli vzpomínkové rozhovory. Natočený materiál pak měli za úkol zpracovat, ať už formou video či audioreportáže a v rámci slavnostní prezentace pak příběh svého pamětníka představit na velkém plátně kina Jitřenka. Studenti Petr Flössel, Anna Marie Jelínková, Robert Nechanický a Pavlína Petráčková z navštěvovali v domě seniorů paní Marian Karešovou, její životní story by vydala na román. Takto její příběh zpracovali žáci gymnázia.
Z Avionu do Semil
Paní Karešová se narodila se v severní Francii ve městě Avion nedaleko velkého města Arras. V roce 1940, kdy byla ve 4. třídě, vtrhli do Francie němečtí vojáci. Němečtí vojáci byli velmi suroví vůči školákům i místnímu obyvatelstvu. Ve škole byli nuceni zpívat německou hymnu místo křesťanských modliteb. Roku 1943 Němci postříleli tři její spolužáky kvůli pomoci partyzánům, paní Karešová a zbytek školy byl nucen se na tento akt dívat. V roce 1944 se američtí vojáci vylodili v Normandii. Kvůli tomu nemohla dokončit osmou třídu. Po válce dokončila tříleté gymnázium a vystudovala dva roky medicíny. Poté pracovala 12 let jako lékárnice.

Marian Karešová ve své rodné Francii
Ve dvaceti letech chodila do tanečních, kde potkala polského pianistu, za kterého se později provdala. Narodily se jim dvě děti. V šedesátých letech jejího manžela deportovali do Polska za údajné šíření komunismu ve Francii. V roce 1962 rodiče jejího manžela napsali dopis, že manžel je vážně nemocný a že má dovézt léky. Paní Karešová tedy nakoupila potřebné léky a vydala se s dětmi do Polska. Neuměla ani řeč ani polským způsobům. Jenže polské úřady jí zabavili doklady, tudíž nemohli vycestovat zpět. Bydleli u rodičů jejího manžela a pracovala jako sanitářka. Po půl roce její manžel umřel.
Od SNB dostala nabídku pracovat v Československu v čokoládovnách u Lomnice nad Popelkou, kde pracovala 10 let jako vedoucí internátu. V osmdesátých letech se znovu provdala, vzala si pana Kareše. Pan Kareš po třinácti letech manželství zemřel. V roce 1991 a 1992 pracovala jako tlumočnice při privatizování čokoládoven. Ve výrobě čokoládoven pracovala až do roku 1997. Poté pracovala dva roky na LDN v Lomnici. Po roce 2000 si podala žádost do domu s pečovatelskou službou v Lomnici nad Popelkou, kde byla 17 let. V lednu 2017 si nešťastně zlomila krční obratle, to byl impuls k tomu, aby dala zlikvidovat celý pokoj, věci rozdali na charitu, jen její osobní věci si nechala a přestěhovala se do domova seniorů v Semilech. A její moudro na závěr je: „Učit se, učit se, kolik jazyků znáte, tolikrát jste člověkem“.
Zpět do semilského kinosálu v (doufejme) lepších časech
Koordinátorkou pro Semily se stejně jako v posledních letech stala Anežka Navrátilová, která přítomné v sále přivítala a krátce představila samotný projekt. Žáky, učitele i jejich pamětníky přivítala také zástupkyně Post Bellum Magdalena Benešová a starostka města Semily Lena Mlejnková, celým programem pak prováděli Julie Dvořáková a Jakub Vít, hudební doprovod patřil Pavle Bartoňové a Lee Murbach.

Žákovský tým z Gymnázia Ivana Olbrachta v Semilech s paní Marian Karešovou
Příběhy, které by neměly být zapomenuty
Jako první svého pamětníka představil tým ZŠ Dr. Františka Ladislava Riegra pod vedením Jany Hejdukové. Josef Zdražil se narodil za války v chorvatském Vukovaru, ale zakrátko po válce s rodiči emigroval do tehdejšího Československa. Povstání proti Němcům v závěru války v nedaleké Chuchelně prostřednictvím dalšího z pamětníků, Rudolfa Daníčka, divákům představil tým Gymnázia Ivana Olbrachta pod vedením Jana Hortvíka. Další příběh patřil Aloisu Melichovi a jeho vzpomínkám na zabrání rodinného statku a následné zatčení tatínka. Jeho příběh zachytil tým ze ZŠ I. Olbrachta pod vedením Ivany Bělkové a Hany Hlouškové.
Díky práci žáků Waldorfské základní a střední školy pod vedením Mgr. Jany Mejsnarové a prostřednictvím nápaditě zpracované animace jsme se seznámili s životním příběhem Jana Bayera, který své dětství prožil v Semilech, ale na prahu dospělosti musel spolu s rodiči před komunistickou perzekucí emigrovat do zahraničí… Život Miloše Kvapila, muže, který se narodil v Semilech, ale doslova obletěl celý svět, představil tým ZŠ Dr. Františka Ladislava Riegra pod vedením Denisy Šimonové. A o vzpomínky na svého tatínka, skláře a výtvarníka Miloslava Janků, který v roce 1948 odmítl podepsat souhlas s trestem smrti pro Miladu Horákovou, se s námi prostřednictvím rozhlasové reportáže podělil Miloš Janků, jehož příběh zaznamenal nesoutěžní tým z Waldorfské základní a střední školy pod vedením Petra Stříbrného.
Stanou se součástí sbírky Paměť národa
Po zhlédnutí všech prezentací nastal čas práce pro porotu ve složení Petra Luňáková, absolventka Mediálních a komunikačních studií, zaměstnankyně Městské knihovny Semily, Marcela Matějcová, pedagožka na ZŠ Skálova Turnov a Pavel Jakubec, odborný rada Státního okresního archivu Semily.
Na prvním místě se v tomto ročníku umístil tým Waldorfské základní a střední školy pod vedením Jany Mejsnarové s příběhem Jana Bayera, místo druhé získal příběh Mgr. Josefa Zdražila, který zaznamenal tým ze ZŠ Dr. Františka Ladislava Riegra a na místě třetím se umístil tým ze ZŠ Dr. Františka Ladislava Riegra s příběhem Miloše Kvapila.
Všechny žákovské výstupy jsou již dnes uloženy na www.pribehynasichsousedu.cz, a natočená svědectví se stanou součástí sbírky Paměť národa. V rámci projektu dostali účastníci projektu také možnost navštívit a zpracovat natočený materiál v Českém rozhlasu.
Vložil: Markéta Vančová