Prodavač neviditelných jitrnic dostal svoji nejslavnější roli díky tomu, že kolega vážně onemocněl. Stal se mistrem rozličných komediálních postaviček, vysněného ztvárnění hlavního hrdiny se ale nedočkal. Tajnosti slavných
14.10.2016
Foto: Československý státní film
Popisek: Nezapomenutelný Josef Beyvl v pohádce Obušku z pytle ven!
Kulaťoučký strejček s mimořádně výrazným hlasem je nezapomenutelný, i když mu bylo souzeno hrát pouze ve vedlejších rolích. Nezapomenutelný Josef Beyvl nicméně potvrdil prastaré herecké pořekadlo, že v rukou mistra není žádná role malá.
Už napohled komická figurka, to mu ale nikdy ani trošku nevadilo. Vychytralý hospodský, který v nestárnoucí pohádce Obušku z pytle ven! prodává neviditelné jitrničky, je bezesporu nejslavnější postavou nezapomenutelného Josefa Beyvla. Dostal ji ale úplnou náhodou – jeho kolega František Smolík totiž krátce před natáčením vážně onemocněl. Byl originálním představitelem osobité, robustní a bodré komiky a své postavy podtrhoval zavalitou menší postavou, temperamentem, šibalstvím i zvláštním vysokým hlasem. Výtečně se ale uplatnil také v charakterních, všemi mastmi mazaných komických postavách českého i světového repertoáru.
Jak zloduch Sahula v roce 1952 v budovatelském dramatu Usměvavá zem
Utekl ke komediantům
Narodil se 7. června 1906 v Lomnici nad Popelkou v rodině tamního poštmistra a otec by ho býval nejraději viděl na místě státního úředníka takzvaně pod penzí. Jenže syn to viděl jinak. Už v raném dětství ho okouzlilo divadlo, a tak již jako malý kluk začal hrát s ochotníky. V devatenácti letech se pak odhodlal k radikálnímu kroku a bez ohledu na tatínkův hněv a zklamání utekl z domova ke ‘komediantům‘. Dalších čtrnáct let pak putoval po 'štacích', postupně s několika kočovnými divadelními společnostmi. Hrál například ve společnosti legendárního Karla Želenského, Karla Jičínského či Josefa Burdy.
S Milošem Kopeckým v Nemocnici na kraji města
Zahrál si i v Národním
Ve 30. letech minulého století prošel krátkým angažmá v Lidovém divadle Uranie v pražských Holešovicích, které dnes připomíná už jenom pamětní deska na rohu Ortenova náměstí a ulice U Uranie. Několik sezón pobyl i na jevišti dnes již málem zapomenutého Jiráskova divadla, které působilo od roku 1931 v divadelním sále Husova sboru v pražských Vršovicích. Jeho prvním ředitelem byl právě syn Karla Želenského Drahoš a na plakátech z té doby je divadlo uváděno jako „nejlevnější lidové divadlo v Praze“. V roce 1940 Josef Beyvl zakotvil na dalších jedenáct let v brněnském Zemském divadle a od roku 1951 spojil profesionální kariéru až do své smrti s Městskými divadly pražskými. Jako host ale stanul i na scéně Národního divadla.
S Jiřím Bruderem v seriálu Třicet případů majora Zemana
Jedinečný hospodský
Před filmovou kamerou se poprvé mihl již v roce 1945 v krátkometrážním snímku Bořivoje Zemana Tři knoflíky, první opravdovou roli dostal o čtyři roky později jako soudní rada Vojtěch Štěpán v komedii Karla Steklého Soudný den. Režisér i diváci byli s jeho výkonem nadmíru spokojeni, a tak se mu vzápětí nabídky jen hrnuly. Zahrál si vrchního inspektora Zouplnu v detektivce Dnes o půl jedenácté i budovatelských filmech Vstanou noví bojovníci (Klomínek), Anna proletářka (doktor Bohumír Šmeral), Plavecký mariáš (Jarda Trnka) či Rudá záře nad Kladnem (funkcionář sociální demokracie Dubec). Mnozí si ho ale pamatují především jako zlého hostinského z pohádky režiséra Jaromíra Pleskota z roku 1955 Obušku z pytle ven!
Krátce před smrtí s Miladou Ježkovou v rodinné komedii Úplně beznadějný případ
Jeden dědek za druhým
Od poloviny 50. let se začal na filmovém plátně objevovat pravidelně, vytoužené hlavní role se ale nikdy nedočkal. Místo toho ztvárňoval více či méně komické vrátné a dědky či dědečky všeho druhu a do své filmografie si postupně připsal téměř sto třicet projektů. Naposledy stanul před kamerou krátce před smrtí v dramatu Muž s orlem a slepicí, na němž bylo zřejmě nejcennější to, že k němu složil hudbu Petr Hapka. Zahrál si také v řadě televizních inscenací i v seriálech. Například v Nemocnici na kraji města ztvárnil nemocničního zřízence a právě nyní si jeho herecké umění můžeme připomenout díky repríze Chalupářů, v nichž svým charakteristickým způsobem podal postavu Josefa Brabce. Hojně se uplatnil také v dabingu a měl rád estrády, takže nechyběl v téměř žádném televizním zábavném pořadu. V roce 1966 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Zemřel 10. července 1978 v Praze, měsíc po svých sedmdesátých druhých narozeninách.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská