Bez nohy... I když zázračně přežil střet s vlakem, handicap si nepřipouští. Na svou protézu je Lou Fanánek Hagen ale velmi háklivý. Že ji hodil na koncertě do diváků? Nevěřte tomu
12.01.2016
Foto: František Ortmann
Popisek: Svérázný rocker a frontman kapely Tři sestry Lou Fanánek Hagen žije navzdory svému handicapu stále naplno. V létě 2014 se dokonce podruhé oženil s přítelkyní, která mu porodila páté dítě. A na snímku ho vidíte na velkém prosincovém koncertu Sester v 02 areně...
Hudebníkovi, který píše texty Lucii Bílé a Karlu Gottovi a je frontmanem skupiny Tři sestry, změnil život těžký úraz. Ve dvaceti letech zázračně přežil střet s vlakem a dokázal se vyrovnat i s tím, že při nehodě přišel o nohu.
František Moravec, známý spíš jako Lou Fanánek Hagen, pokračoval po maturitě na gymnáziu ve studiích na stavební fakultě pražského ČVUT, později ještě navíc souběžně studoval žurnalistiku na Karlově univerzitě. Po prvním ročníku si užíval prázdnin a netušil, že jedno červencové ráno navždy změní jeho život.
Kdo Fanánka nezná blíž, jeho handicap ani neodhalí, i když se ho dávno nesnaží tajit
Stačil jeden špatný krok
Neměl za sebou žádný velký mejdan, jak by možná někdo čekal. Šel na schůzku a pak měl odjet na letní studentskou brigádu. Chtěl si zkrátit cestu, a tak přecházel železniční koleje v místech, kde se nemá, ale kde to přesto všichni dělali. Byl ale unavený a to se možná projevilo na jeho pozornosti. Na náspu uklouzl a spadl až na koleje, kde právě projížděla mnohotunová lokomotiva Sergej. Narazil do jejího boku a noha mu sklouzla pod kola. Stroj ho vlekl několik desítek metrů, čímž mu způsobil tržné rány a vážný otřes mozku.
„Šel jsem tehdy nějak na Veleslavíně kolem trati, uklouzl jsem a probral se až za tři dny. Bez nohy. Nepamatuju si z toho vůbec nic, je to prej takovej obrannej mechanismus, že člověk dostane šok a zapomene na ty hrůzy,“ zavzpomínal před časem v jednom rozhovoru. Jeho probuzení považovali lékaři Nemocnice pod Petřínem vzhledem ke zraněním za takřka neočekávané. Léčení ale naštěstí probíhalo dobře. Fanánek vše přežil, zvládl a funguje, jako by byl úplně zdravý. Měl tedy vlastně při vší smůle štěstí. Sice přišel o nohu, na podzim už ale dokázal nastoupit zpátky do školy. Přešel na jiný obor a noví spolužáci dlouho o jeho problému vůbec nevěděli.
Jeho celoživotní láskou jsou rychlé stroje na dvou kolech
Na průkaz ZTP nemá nárok
Své nejtěžší období dokonce zvládl i bez péče psychologa, jen s pomocí blízkých. Školu dostudoval, ale své profesi se nikdy nevěnoval. V době úrazu už totiž vystupoval se skupinou Tři sestry a u hudby už zůstal napořád. Kdo ho nezná blíž, jeho handicap ani neodhalí. Fanánek totiž žije naplno, s protézou se naučil nejen zvládnout prakticky všechny situace, ale také sportovat. Lyžuje, jezdí na motorce, jednou se dokonce připletl do bazénu při soustředění handicapovaných plavců, mezi nimiž měl kamaráda. „To byl jeden z největších mediálních omylů mého života,“ prozradil. „Média pak z toho udělala, že jsem se chtěl přicpat na olympiádu, ale že já mezi sportovce rozhodně nepatřím. To mě trochu naštvalo, tak jsem si řekl, že už nikde pomáhat nebudu, i když postiženým plavcům to tehdy bylo ku prospěchu, protože se o nich nikdy nenapsalo tolik článků jako tenkrát.“
Čtěte také:
Fanánek je živým důkazem tvrzení, že ani těžký úraz s trvalým vážným následkem nemusí nikomu bránit užívat si života naplno. Nějaká ta úleva by se ale i jemu občas hodila, to ale čeští zákonodárci nechtějí slyšet. I když je členem Českého svazu tělesně postižených sportovců, průkaz ZTP mu posudková lékařka nevydala. „Prej kdybych měl tu nohu amputovanou nad kolenem anebo pod kolenem. Ale obě dvě. Jinak mám smůlu,“ šokoval diváky. Průkaz TZ (tělesně postiženého) mu dává nárok na vyhrazené místo k sezení v MHD a přednost při osobním projednávání úředních záležitostí. Obejít se musí i bez invalidní značky, která by mu při jízdě autem umožnila parkování na místech, vyhrazených pro tělesně postižené.
S novou rodinou žije ve dřevostavbě na krkonošské samotě poblíž Rokytnice nad Jizerou
Ze svého handicapu si umí dělat legraci
„Zpočátku jsem to bral jako handicap, ale pomohlo mi, když jsem se stal známým, pak to byla vlastně taková zvláštnost. Že jsem to netajil, je podle mě lepší varianta, protože by se to stejně neutajilo,“ říká. V roce 1996 si nechal namalovat na nohu obrázky, dnes ji má pozlacenou a má na ní i znak Tří sester. Házení nohy do publika by ale nikdy neriskoval, je prý na svou protézu dost háklivý. Svůj handicap ale bere s humorem. „Jednou jsem spadl do lidí. Nebylo to úplně stage diving, ale šel jsem moc na kraji a upadl jsem a lidi mě chytili. Tehdy jsem měl nohu, která se jen nasazovala, a jak mě nesli, tak se mi začala prodlužovat jako Saxáně,“ vyprávěl v pořadu Limunzína na hudebním kanálu Óčko. „Teď mám na noze takový pojistný zobec, který musím odjistit, abych ji sundal.“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská