Ruské konvoje na Ukrajině, Islámský stát, masakr ve Rwandě. Šéf Českého červeného kříže začal vyprávět a takhle to dopadlo

Foto: repro autor

Popisek: Protesty na Majdanu

REPORTÁŽ Humanita a válka. Jak jdou tyto zdánlivě neslučitelné pojmy dohromady, vysvětloval v rámci cyklu Science café v kavárně Káva v Liberci Marek Jukl, prezident Českého červeného kříže (ČČK). Po hodinové přednášce odpovídal i na dotazy. Vyjádřil se i k ruským humanitárním konvojům na Ukrajinu a připomněl masakr před 20 lety ve Rwandě, kdy za sto dní zemřelo 800 000 lidí.

Války jsou staré jako lidstvo samo. Násilí z nich vzniklé zasahuje i ty, kteří s nimi neměli nic společného. Až do poloviny 19. století platila myšlenka, že v době války právo mlčí. Teprve potom vzniklo mezinárodní humanitární právo. „Impulsem byla jedna z mnoha bitev lidské historie – u Solferina, v červnu 1859. Šlo o bitvu při sjednocení Itálie. Podstatné ale je, že tudy projížděl švýcarský obchodník Henry Dunant, kterému se naskytl pohled na výsledek bitvy,“ sdělil prezident ČČK.

Obchodník spatřil 40 000 umírajících a raněných, kterým nikdo neposkytoval žádnou pomoc. „Což bylo i na tehdejší dobu dost. Dnes by to bylo číslo zcela závratné, lidstvo již odvyklo takovým ztrátám na životech, zvlášť ve dvou dnech na jednom místě. Třeba ukrajinský konflikt si vyžádal doposud pět tisíc mrtvých a jsou ho plná média všude na světě. Do poloviny 19. století to takovou pozornost nebudilo,“ upozornil Marek Jukl.

Péče  bez ohledu na příslušnost k té či oné straně 

Dunantovu pozornost však tento nelichotivý stav probudil, a co je hlavní, jal se jednat. „Začal hned na místě se souhlasem vítězné strany raněné ošetřovat bez rozdílu, ke komu patřili. S místními lidmi zorganizoval lazaret,“ vysvětlil. Tím to však neskončilo. Dunant začal usilovat o založení organizace, která by se raněnými zabývala.

„Napsal brožurku Vzpomínka na Solferino. V závěru knihy předložil dva návrhy. Jednak aby byly založeny společnosti, které by už v době mírové připravovaly personál k poskytování péče raněným bez ohledu na příslušnost k té či oné straně konfliktu,“ řekl Jukl. Dalším nápadem švýcarského obchodníka bylo stanovení zásad, které vytvoří podklady pro tuto činnost. „Nebylo to tehdy tak, že by se nenašel nikdo, kdo by zraněné chtěl ošetřovat. Ale málokdo si přál, aby se přitom na něj střílelo,“ objasnil.

Forem pomoci je celá řada

Proto Dunant předložil návrh na mezinárodní smlouvu, která by zaručila imunitu zdravotníků a raněných. Za pouhé čtyři roky byla realizována první část jeho návrhu, za pět let druhá. „V roce 1863 byl založen Červený kříž, o rok později byla přijata první z řady úmluv, které dnes považujeme za zrod mezinárodního humanitárního práva,“ vysvětlil prezident ČČK.

Mezinárodní výbor Červeného kříže je nezávislou apolitickou organizací. Jejím cílem je působit humanitárně, hlavně pomoci obětem ozbrojených konfliktů a vnitřních nepokojů. „Forem pomoci je celá řada – distribuce potravin obyvatelstvu, revitalizace území, kde se bojovalo, snaha zajistit, aby i v době konfliktu byla lidem poskytována zdravotní péče,“ vysvětlil Jukl. Protože to je jedna z prvních věcí, která se stane nedostupnou.

„Dojde k výpadku dodávky vody, elektřiny – bez toho zdravotnické zařízení těžko funguje. Zároveň se lidé nemohou často v době válečné do zdravotnického zařízení dostat – nelze třeba převážet lidi sanitkou. To se Červený kříž snaží řešit. Tím, že má vlastní zdravotníky, vytváří svoje zdravotnická zařízení a podporuje činnost stávajících. Dodává jim věci, které chybějí – léky, materiál, pitnou vodu či prostřednictvím generátorů a paliva do něj i elektřinu,“ doplnil.

Jak se zachází se zajatci

Červený kříž i sleduje, jak je dodržováno humanitární právo. Jak se zachází se zajatci, s obyvatelstvem na okupovaných územích. „Má právo navštěvovat lidi, zbavené svobody v rámci konfliktů. Toto právo nebývá systematicky zpochybňováno a je respektováno,“ tvrdil Jukl. Návštěvy jsou důležité pro zadržované i z psychologického hlediska, umožňují zjistit, v jakém jsou zdravotním stavu, ale mohou i získat zprávy od svých blízkých.

Znak Červeného kříže vznikl obrácením švýcarské vlajky s odkazem na neutralitu Švýcarska. „Později došlo k určitému neporozumění některých muslimských zemí. Vymohli si ekvivalent s Červeným půlměsícem. V Izraeli je do krystalu vložena Davidova hvězda,“ vysvětlil Jukl. Národní společnosti ČK působí v 189 organizacích světa. Červený kříž má v současné době 80 milionů členů, 17 milionů dobrovolníků a 440 000 zaměstnanců. Řídí se sedmi principy. „Za ústřední pokládám princip humanity a nestrannosti. Principem humanity se myslí, že posláním Červeného kříže je snaha předcházet, nebo alespoň zmírňovat jakékoliv formy lidského utrpení. Nestrannost znamená, že pomoc musí být poskytována bez ohledu na to, kdo je jejím příjemcem,“ uvedl.

Neutralita – nevyjadřuje se k příčinám ani viníkům konfliktů

Červený kříž působí vždy neutrálně. „Nevyjadřuje se k příčinám konfliktů, proč vypukla daná válka, kdo je agresorem, kdo obětí. Červený kříž musí vystupovat neutrálně, aby si uchoval důvěru. Nejen těch, kteří rozhodují, jestli je někam pustí, nebo nepustí, ale i těch, jimž je pomoc určena. Protože v době konfliktu běžný zraněný či nemocný ani někdy nevyhledá pomoc v lékařském zařízení, protože si není jist, kdo je ten, který ho ošetří. U Červeného kříže má jistotu, že je nebude zajímat, ke které straně patří, a ošetřen bude,“ konstatoval prezident ČČK.

Dalšími principy jsou nezávislost, dobrovolnost, univerzalita a jednota. „To je organizační princip, takže v každé zemi najdete jen jednu organizaci Červeného kříže a půlměsíce,“ zmínil.

U šálku čaje dohodneme s islamisty mnohem víc

Po zhruba hodinové přednášce Marka Jukla nastal čas na dotazy. První položil redaktor ParlamentníchListů.cz. Zajímalo ho, zda Červený kříž skutečně respektují všechny strany konfliktu – tedy třeba i bojovníci takzvaného Islámského státu či svojí brutalitou nechvalně proslulé povstalecké skupiny typu Boko Haram. „Žádné strany konfliktu se nevyhýbají kontaktům s Červeným křížem. A jak říká jeden z pracovníků Červeného kříže, na území, které ovládá takzvaný Islámský stát, se u šálku čaje dohodne mnohem víc, než psanými projevy. Takže se Mezinárodní výbor Červeného kříže snaží přesvědčit i tyto skupiny, jak mají postupovat. Daří se to více či méně, to je pravda,“ vysvětlil.

„Je všeobecně rozšířené mínění, že povstalecké skupiny dodržují humanitární právo méně. Podle statistiky ČK se na incidentech proti zraněným, zdravotníkům či zdravotnickým zařízením stejnou měrou podílejí síly vládní i nevládní,“ doplnil. Před deseti lety se podle něj na konferenci sešli islámští teologové. „Vydali prohlášení, že mezinárodní humanitární právo je s islámem slučitelné,“ ozřejmil.

Islámský stát neválčí, ale jen zabíjí

Další tazatel prohlásil, že pochází z oblasti, která je pod kontrolou Islámského státu, takže tamní situaci sleduje. „Myslím, že Islámský stát neválčí, ale zabíjí ty, kdo s ním nesouhlasí. Podle mě nespolupracuje s nikým, ani s Červeným křížem či půlměsícem,“ domníval se. „Mám informace, že ty kontakty tady jsou. Jak moc jsou úspěšné, nemohu hodnotit. Tím bych se pouštěl na tenký led, který si Červený kříž zakázal. Ale rozhodně je s jednotlivými polními veliteli Červený kříž v kontaktu,“ odpověděl Jukl, což se snědému muži z Blízkého východu příliš nezdálo.

Jukl poté odpovídal na dotaz možného zneužití humanitárních konvojů na Ukrajinu ze strany Ruska, o kterém se spekulovalo. Kdo v takových případech poskytne případné důkazy soudu, ptal se mladý muž. Prezident ČČK odpověděl zeširoka. „Cílem Červeného kříže není spravedlnost, ale humanita. Delegáti Červeného kříže nejsou povinni svědčit o věcech, které se dozvěděli. Už Ženevské úmluvy říkají, že jejich rozhovory jsou důvěrné, z toho to vychází. Červený kříž řeší otázku pomoci obětem ozbrojených konfliktů a volí postupy, které pokládá v dané chvíli za adekvátní. Není to tak, že svědectví nesmí poskytnout. Je třeba ale splnit tři podmínky současně – musí se dozvědět informaci o konkrétním válečném zločinu bezprostředně – tedy že ji nemá z médií či z druhé ruky. Byly vyčerpány všechny ostatní prostředky, tedy jednání, které Červený kříž preferuje. Za třetí musí být přesvědčen o tom, že toto zveřejnění prospěje obětem těchto činů,“ vyjmenoval.

Ve Rwandě za sto dní 800 000 mrtvých. Dopis ČK nepomohl

Děje se to podle něj jen velmi zřídka. „Nedávno uplynulo dvacet let od genocidy ve Rwandě. Už v dubnu 1994 zaslal Mezinárodní výbor ČK na základě svých informací dopis Radě bezpečnosti OSN. Těžko říci, jestli by se situace vyvíjela jinak, kdyby ho nezaslal,“ okomentoval. Ve Rwandě tehdy v noci na 7. dubna 1994 vypukla nejrychlejší genocida historie. Hutuští extremisté zmasakrovali za sto dní 800 000 menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů. Teprve v roce 1997 OSN přiznala, že byla o masakru informována předem a mohla mu zabránit...

Následně se prezident ČČK vrátil k ruským konvojům, o nichž se spekulovalo, že v nich mohou být dodávány na území, ovládaná separatisty, kromě humanitární pomoci i zbraně. „Zpočátku v srpnu byla snaha ze strany Ruska, aby byly zaštítěny Červeným křížem. Po prohlídce části kamionů nakonec nedošlo k jejich odbavení. Červený kříž poté k tomu zaujal pragmatické stanovisko, že pokud je na dané území dopravena humanitární pomoc, tak spolupracuje s úřady na jejím rozdělení. A neřeší, jak se tam dostala,“ sdělil Marek Jukl neutrálně v rámci tradic Červeného kříže. Akce skončila po více než dvou hodinách. Těsně před jejím ukončením byla vyhodnocena nejlepší otázka. Ta se týkala historie Červeného kříže. Její autor dostal knihu o historii Červeného kříže.

Oldřich Szaban

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na . 

Vložil: Lucie Bartoš