Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Popravili třináct kluků, protože se dívali na fotbal. Radikální islamisté dělají často řadu věcí v rozporu s Koránem, říká liberecký religionista. A přečtěte si Starý zákon, dodává

30.01.2015
Popravili třináct kluků, protože se dívali na fotbal. Radikální islamisté dělají často řadu věcí v rozporu s Koránem, říká liberecký religionista. A přečtěte si Starý zákon, dodává

Autor: Facebook

Popisek: David Václavík

ROZHOVOR Nejen o islámu si ParlamentniListy.cz povídaly s religionistou z brněnské Masarykovy univerzity a libereckým zastupitelem Davidem Václavíkem (Starostové pro Liberecký kraj). „Radikální islám je okrajový proud, který představuje jedno, dvě, tři procenta muslimské populace. Vyvolává děs nejen v Evropě. Kdo se jím cítí reálně ohrožen, jsou i samotní muslimové. Když čtu vyjádření některých radikálních proudů jako je Islámský stát nebo hnutí Boko Haram, tak celá řada věcí je proti Koránu - viz kupříkladu poslední exces, kdy popravili třináct kluků, protože se dívali na fotbal," vysvětluje v rozhovoru.

Čím si vysvětlujete vzestup té nejradikálnější odnože islámu v posledních dejme tomu 20 letech? Proč k němu dochází? A je to vůbec islám, v jehož jménu se páchají různé zločiny?

S touto radikalitou se setkáváme jen v určitých částech světa. Na Blízkém a Středním východě a Evropě. Těžko ji ale najdete v jiných částech muslimského světa. Včetně třeba USA, kde žije početná muslimská komunita. Záleží, jak je tato komunita v případě neislámských zemí integrovaná do společnosti. Pokud je integrovaná dobře, radikální proudy nemají šanci.  V případě islámských zemí je radikální islám na vzestupu tam, kde je nějaká politická krize. Ať už vnitřní, nebo vnější. Takže to nesouvisí až tak s islámem, jako spíše s politickou a sociální situaci v daných regionech. Co se týče toho, jestli je to islám, nebo není? To je úplně stejné jako kdybych se zeptal, jestli Ku-klux-klan, který vychází z radikálního křesťanství, je křesťanství, nebo není. Je to prostě okrajový proud, který představuje jedno, dvě, tři procenta muslimské populace. A který vyvolává děs nejen v Evropě. Kdo se jím cítí reálně ohrožen, jsou i samotní muslimové. Když čtu vyjádření některých radikálních proudů jako je Islámský stát nebo hnutí Boko Haram, tak celá řada věcí je proti Koránu - viz kupříkladu poslední exces, kdy popravili třináct kluků, protože se dívali na fotbal. To je naprostý nesmysl. Mám možnost se bavit s kolegy ze zahraničí. Někteří z nich jsou muslimové, experti v muslimském právu. A ti konstatují, že rozhodnutí a tvrzení, o která se oni opírají, jsou v naprostém rozporu s principy islámu, islámského myšlení a práva.

Evropané si nicméně teď kladou otázku, jestli islám nemá násilí v sobě obsažen?

Každé náboženství má v sobě obsaženo násilí. Protože každá činnost, která je spojena s člověkem, má v sobě obsaženo násilí. Není to tak dávno, kdy v Barmě, která je většinově buddhistická, probíhaly pogromy, v jejichž čele byli buddhističtí mniši. Likvidovali nebuddhistické, v tomto případě islámské obyvatelstvo. V nedávné historii se v Severním Irsku likvidovaly dvě náboženské skupiny. V Indii probíhaly střety mezi Hindy a Sikhy, na Srí Lance mezi buddhisty a hinduisty, a tak by se dalo pokračovat dál. Přečtěte si Starý zákon. Těch výzev ke genocidě se tam z dnešního pohledu najde celá řada. Je potřeba si uvědomit, že tyto texty vznikaly v nějaké době a reflektují určitou situaci. Často mají spíše symbolické vyjádření než faktické. Takže zkratkovité tvrzení, že jenom islám má v sobě zakódované násilí, je nesmysl. Násilí najdete v nějaké podobě přítomné v každém náboženství.

Nejsou ale třeba u křesťanství – na rozdíl právě od islámu - ty radikální násilné proudy spíše již otázkou minulosti?

Myslíte? Existuje celá řada radikálních skupin, která se odvolává na křesťanství. Třeba v Africe takovou vede Joseph Kony, což je vůdce ugandské partyzánské skupiny Boží armáda odporu (LRA), která se násilně snaží nastolit teokratický režim založený na Desateru, který chce založit dokonalý křesťanský stát, a jejich počet obětí jde do mnoha tisíců a je jich možná ještě výrazně více. Bohužel nikdo nezná přesná čísla, neboť se pohybují na území několika států a v oblastech, které nemají ústřední vlády příliš pod kontrolou. Nebo když se podíváme do nám bližších oblastí, třeba jih Spojených států. Tam je celá řada radikálních skupin. Vím o případech, kdy v některých okresech jižních států USA se křesťané snaží zakazovat některé oblečení - minisukně, krátká trička. Velmi tvrdě vystupovali proti publikování Harryho Pottera, kterého považují za čarodějnickou literaturu. Zásadním způsobem vstupují do toho, co se má učit na základních školách. Odmítají evoluci, prosazují svůj biblický pohled na svět. Tvrdí, že svět byl stvořen v sedmi dnech před šesti tisíci lety. Takovýchto příkladů najdeme celou řadu. Představa učesaného křesťanství a barbarského islámu je zcestná. Existuje samozřejmě učesané liberální a velmi kultivované křesťanství, ale také učesaný kultivovaný a velmi liberální islám. Najdou se ale i velmi brutální  barbarské proudy, které o sobě budou tvrdit, že jsou křesťanské. A ve své krutosti si nezadají s Islámským státem. 

Po tragédii v Paříži nepochybně přibude radikálních hlasů i z druhé strany. U nás třeba existuje sdružení Islám v ČR nechceme. Co si myslíte o jejich názorech? 

Je to taková zvláštní situace. Do jisté míry mohu chápat napětí v zemích, kde je velká islámská komunita jako je Francie, Velká Británie, Německo. Byť si myslím - a mám to podloženo řadou studií i rozhovorů s lidmi, kteří tam žijí - že je to mnohem více problém sociální než náboženský či kulturní. Situace v České republice je radikálně odlišná. Islámská menšina je u nás malá. Maximálně kolem deseti tisíc lidí. Což je jedno promile všech obyvatel. Naprostá většina těchto muslimů jsou plně integrovaní lidé. Kteří u nás vystudovali vysoké školy před rokem 1989 a částečně ještě na začátku devadesátých let. Oženili se tady, založili rodiny, mají tu byznys. V mnoha ohledech mi situace muslimů v České republice připomíná situaci muslimů v USA. Kde naprostá většina muslimů představuje vyšší nebo střední třídu. Jsou to doktoři, inženýři, učitelé. Velmi podobné je to u nás. Proto je to u nás nafouknuté. Spíše se hledá obětní beránek. Může se stát, že při jeho hledání se mladší část muslimské komunity - dokonce si troufnu tvrdit, že spíše ti, kteří nejsou původem z muslimských zemí, ale rodilí Češi - může radikalizovat pod tímto tlakem. Někteří dnešní kritici islámu, jako je pan Lhoťan, byli jistou dobu členy muslimské komunity. Lhoťan, mladý bílý muž, patřil svého času k nejradikálnějším muslimům u nás. Včetně toho, že některé jeho výzvy hraničily směrem k džihádu. Jeho radikalita byla velká. Dokonce vyzýval muslimy, aby zakoupili pozemky na opuštěných místech na severní Moravě a tam si vytvářeli vlastní komunity. A dnes je to velký kritik islámu. Je to ultrakonzervativní katolík, který kritizuje islám z pozice konkurenčního náboženství a poukazuje na nebezpečí islámu. Byť on vlastně byl představitelem toho v uvozovkách nebezpečného islámu. Trošku to v českém kontextu vnímám jako politické zneužití této problematiky. Něco, čemu se v jiných zemích říká antisemitismus bez Židů. Naprostá většina Čechů nemá žádnou osobní zkušenost s muslimy, natož negativní. Jediné co znají, je mediální obraz, který je v mnoha ohledech zkreslený. 

Prezident Zeman v rozhovoru pro Deník muslimům vzkázal, že pokud nedokážou přijmout pravidla hostitelské země, ať se vrátí domů do původní vlasti. Souhlasíte s ním? A je to v rámci Evropy, kde žijí desítky milionů muslimů, vůbec reálné?

To je typický populismus. Kdyby měl pan prezident základní povědomí o tom, co je islám, věděl by, že jedním ze základních pravidel pro muslima je, že musí respektovat zákony své země. Je jejich povinností být loajálním občanem a respektovat zákony své země. Jsem přesvědčen o tom, že 99 procent muslimů v České republice toto dělá a chce dělat. Myslím, že s tímto nemá problém ani většina muslimů v Evropě. Pro tu malou část radikálů - ve Francii, Velké Británii, Německu - je islám formou protestu, který vyjadřují z politicko-sociální frustrace, v níž se ocitli. Pan prezident bohužel používá populismus i v jiných ohledech. On rád štěpí společnost. Velmi často na základě informací, které jsou nedostatečné, zkreslené, někdy i cíleně manipulované. Když to trošku přeženu, tak je u nás více nepřizpůsobivých blonďáků než muslimů. Mám z toho statisticky vyvozovat, že blonďáci jsou nepřizpůsobiví? 

Jak má Česko postupovat v přijímání uprchlíků? Hodně se o tom debatuje. Přijali jsme 15 syrských rodin postižených válkou. Máme přijmout další, nebo raději podporovat finančně a materiálně uprchlické tábory v Turecku či Jordánsku? Nebo kombinaci obojího?

Nejsem odborník na imigraci. Je to velmi citlivá otázka, do které vstupuje celá řada faktorů. Osobně bych se asi klonil k té třetí variantě, kombinaci obého. Úplně nejlepší je asi uprchlíkům pomáhat co nejblíž jejich regionu, aby se mohli zase zpátky integrovat do svých zemí. Na druhou stranu si je třeba uvědomit, že někteří z nich jsou opravdu ve velmi vážné situaci. Na příkladu těch patnácti syrských rodin je vidět, jak se u nás nesmyslně vede debata. Strašilo se tím, kolik k nám přijde muslimských radikálů. Zapomnělo se ale říci, že jsou to rodiny syrských křesťanů s nemocnými dětmi. Myslím, že je naprosto v pořádku, že se těmto lidem azyly dávají. Vzpomeňme, jak před rokem 1989 Evropa pomáhala našim uprchlíkům. Byť nutno říci, že v okolních zemích postoj obyvatel k emigrantům byl také často negativní. Třeba ne všichni Rakušané vítali české emigranty úplně s otevřenou náručí. Po roce 1990 tyto nálady ještě narůstaly. Když jsem byl tehdy poprvé v Rakousku, tak se mě velmi dotýkaly cedule typu Češi nekraďte.  

Oldřich Szaban

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace