Pojďme si dát všichni černou stužku, jako výraz soucitu nad čtyřmi padlými vojáky v Afghánistánu, vyzývá liberecký veterán Pouštní bouře

Foto: Archiv

Popisek: František Gábor

ROZHOVOR, AKTUALIZOVÁNO Otřesen zprávou o smrti čtyř českých vojáků byl vojenský veterán František Gábor z Liberce. V letech 1990 až 1991 se zúčastnil osvobození Kuvajtu, který tehdy napadla irácká vojska. „Ať teď lidé myslí na ty vojáky a věnují jim vzpomínku. Měli bychom se zamyslet jak těm rodinám pomoci. Pojďme si dát všichni černou stužku, jako výraz soucitu,“ vyzval v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz.

Jak vnímáte tragickou zprávu o smrti čtyř českých vojáků v Afghánistánu?

Je to nejtěžší ztráta české armády, která nás postihla za 25 let od revoluce. Je to tragické. Do této doby jsme měli v zahraničních misích štěstí, vojáci se nám vraceli. Ti chlapci sloužili své zemi, padli při plnění úkolu. Také nesmíme zapomenout na hocha, který je těžce raněný. Takhle to cítím od srdce bezprostředně. Ať teď lidé myslí na ty vojáky a věnují jim vzpomínku. Měli bychom se zamyslet jak těm rodinám pomoci. Pojďme si dát všichni černou stužku, jako výraz soucitu.

Jsou sebevražedné atentáty tím nejhorším? Proti čemu se nejobtížněji brání?

Jsou útoky, proti kterým se můžete bránit lépe či hůře. Sebevražedné atentáty jsou jedny z nejhorších. Bojujete s odhodláním nepřítele a máte minimální šanci na nějakou obranu.

Vy sám jste se zúčastnil vojenské operace Pouštní bouře v roce 1990-91 v Kuvajtu, který tehdy napadl irácký diktátor Saddám Husajn. Ocitl jste se také v bezprostředním ohrožení života?

Byl jsem součástí československého protichemického praporu. Zúčastnili jsme se regulérně spojenecké ofenzivy a osvobozovali Kuvajt. Takže určité riziko tam bylo. Díky vývoji situace jsme se vrátili téměř všichni domů. Měli jsme jednoho padlého a 14 až 16 raněných. Proti těmto hochům jsme to měli jednodušší. Věděli jsme, kde je přítel, a kde nepřítel.

Dostali jste se tehdy až na území Iráku?

Nikoli. Měli jsme od Parlamentu mandát na území Kuvajtu a Saudské Arábie.

Ptám se záměrně, protože dnes je Irák v obtížné situaci. Významnou část území ovládli radikální sunnitští povstalci. Jak sledujete tento vývoj?

Té druhé válce v Zálivu jsem až tak dalece nerozuměl. Zúčastnil jsem se té první a myslím, že osvobození Kuvajtu, ke kterému jsme malým dílem přispěli my, bylo správnou věcí. Co se týče dnešního vývoje, nemám dostatek relevantních informací, abych dokázal říci, kdo je správný a kdo ne. Pokud se skutečně jedná, jak se píše v novinách, o samozvanou povstaleckou armádu, je povinností mezinárodního společenství podpořit vládu v Iráku. NATO disponuje v regionu dostatečnými silami, turecká armáda za podpory saudskoarabských sil by mohly pomoci. Možná se otvírá možnost navázat komunikaci s Íránem, který je v izolaci. Dokázal by možná také přispět ke stabilizaci situace. Není to totiž jen věc Iráku. Co se týká povstalců, na základě našich zkušeností z let 1937 až 1938, kdy jsme hájili své hranice se zbraní v ruce a padlo až 500 hraničářů, by měla být maximálně podpořena irácká vláda.

Boje probíhají i na východě Ukrajiny. Jak to podle vás tady dopadne?

Ukrajina je hodně složitá záležitost. Vnímám ji hlavně jako zdvižený prst pro naši zem a Evropskou unii. Ukazuje se, že válka nemusí být jen vzdálenou imaginární věcí kdesi několik kilometru daleko. Tohle už je na hranicích EU. Evropa by měla být dostatečně silná, aby mohla hájit své zahraniční zájmy. Pojďme si říci, jestli chceme Evropu jen ekonomicky silnou, nebo i vojensky. Samotná ukrajinská situace pro mě není úplně jasná. Dle mého soukromého názoru bych nasadil jednotky OSN – ideálně Čechy, Slováky, Španěly, Italy. Mezinárodní neutrální kontingent, který by byl vnímaný pozitivně. Oddělit obě bojující strany, protože nejvíce trpí civilní obyvatelstvo. Je narušeno zásobování, energie, není pitná voda a podobně. Tím by se vytvořil prostor pro klid zbraní. A pak je čas na vyjednání míru přijatelného pro obě strany. Měla by být zachována jednota Ukrajiny, ale za všeobecně přijatelných podmínek. Nechci hodnotit, kdo má a nemá pravdu. Proto modré přilby, oddělit válčící strany a pomoci civilnímu obyvatelstvu. A diplomacie ať vyjedná podmínky příměří. Už to tam mohlo být dávno. 

Symbolické uctění památky proběhne ve čtvrtek 10. července

Vláda ČR na svém jednání dne 9. července 2014 mimořádně jednala o tragické smrti čtyř českých vojáků a přijala toto usnesení:  Vláda České republiky vyjadřuje hlubokou soustrast rodinám a pozůstalým po čtyřech usmrcených vojácích Armády ČR, kteří 8. července 2014 tragicky zahynuli při plnění bojových povinností v rámci mezinárodní bezpečnostní operace pod vedením NATO v Afghánistánu.

Vláda České republiky rozhodla o celonárodním symbolickém uctění památky čtyř vojáků zabitých v Afghánistánu, kteří položili své životy ve jménu boje za demokracii a svobodu. Symbolické uctění proběhne ve čtvrtek 10. července 2014. Vláda proto nařizuje, aby se ve čtvrtek 10. července 2014 ve 12:00 h po dobu 3 minut na celém území České republiky rozezněly sirény, a rovněž vláda doporučuje, aby se ve stejnou dobu rozezněly zvony, a lidé tak měli možnost připomenout si památku českých vojáků.

Oldřich Szaban

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová