Trojí divoké manželství pohádkového Krakonoše a překvapivě tichá realita. Tajnosti slavných
04.10.2023
Foto: Se svolením Filmové studio Barrandov
Popisek: František Peterka jako Kája Bartáček s Ivou Janžurovou alias manželkou Alenou v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku…!
VIDEO Stejnou partnerku vyfasoval hned třikrát a z jejich domácí „Itálie“ diváci přímo šíleli. Jakmile ale režisér řekl STOP, sotva by někoho napadlo, že bylo rázem všechno úplně jinak.
Za nápadem, který úspěšně baví publikum dodnes, stál režisér a scenárista Petr Schulhoff, který vsadil ve svých komediích na dva populární a skvělé komiky. Temperament, zacházející velmi často za hranu představivosti většiny diváků, hádky, téměř hrozící domácím násilím, a usmiřování tak vášnivé, že nad ním až zůstává rozum stát. Přes půl stoletím proměnil Krakonoše ze slavného Večerníčku Františka Peterku v Káju a přidělil mu jako partnerku Ivu Janžurovou alias Alenu, kteří spolu prošli hned třemi filmy, Hodíme se k sobě, miláčku…?, Zítra to roztočíme, drahoušku…! a Co je doma, to se počítá, pánové…! Stěží by někdo uvěřil, že v přestávkách mezi klapkami bylo rázem všechno jinak. Ona pletla nebo si četla, i on se zabral do nějaké knihy… a nepadlo mezi nimi jediné slovo.
Hodím se k sobě, miláčku…?:
Zamindrákovaná třasořitka
Narodil se 17. března 1922 v Praze do rodiny bankovního úředníka, takže ani nebylo divu, že začal studovat obchodní školu. Čísla, vzorce a tabulky mu ale k srdci nepřirostly, takže předčasně skončil kvůli špatnému prospěchu. Ani trošku mu to ale nevadilo, protože odmalička snil o kariéře profesionálního sportovce. Aktivně se věnoval atletice a toužil vyniknout jako vzpěrač. „Vyprávěl mi, že jako malý hubený kluk trpěl komplexem méněcennosti, takže začal cvičit. A postupně, jak se mu zpevňovaly svaly, stoupalo mu i sebevědomí,“ prozradila režisérka Adéla Sirotková v dokumentu České televize Neobyčejné životy. Nakonec ho o deset let starší sestra Miluna přihlásila na konzervatoř, aniž by mu to řekla. Studium mu sice vůbec nešlo, nakonec ho ale s přece jen dokončil, byť s velkým sebezapřením.
V divadle omylem
Koncem války se nevyhnul totálnímu nasazení, takže studium dokončil až v roce 1946. Začal pracovat jako telefonista v pojišťovně a dál snil o kariéře úspěšného vzpěrače. Pak ho ale administrativním omylem pozvali v roce 1947 do angažmá v Slováckém divadle Uherské Hradiště. Zpočátku ale trpěl obrovskou trémou, k herectví měl nechuť a vážně uvažoval, že tuto profesi opustí. Že jeviště přímo nesnáší, to koneckonců říkával po celý život. Časem se ale z této hlášky stal jakýsi folklór a nikdo mu to nevěřil. Počátkem padesátých let spojil natrvalo svůj život s Libercem, kde hrál až do roku 1987 v Divadle F. X. Šaldy, s krátkou přestávkou v letech 1954-1956 v Olomouci. Vypracoval se mezi opory souboru a vytvořil více než 250 rolí. Jeho herectví částečně vycházelo z jeho zjevu, ale vedle charakterních dokázal ztvárnit i role komediální či tragikomické. Jako člen činohry hrál naposledy v roce 1987 ve hře Turecká kavárna, dál pak ale účinkoval až do poloviny devadesátých let jako host.
Dáma na kolejích:
Chlap jako hora
Před kamerou stanul poprvé v roce 1949 v budovatelské agitce Velká příležitost, po pár letech dostal příležitost i v umělecky hodnotnějších titulech, jako Černý prapor nebo Život pro Jana Kašpara. V roce 1960 přímo zazářil jako vězeň v koncentračním táboře ve válečném dramatu Vojtěcha Jasného Přežil jsem svou smrt. A rozhodně nebyla náhoda, že se jeden z filmů, v němž dostal hlavní roli, jmenoval Chlap jako hora. Zahrál si v několika detektivkách i s Jiřinou Bohdalovou v legendární hudební komedii Dáma na kolejích. V témže roce se pak setkal v kriminálním dramatu Juraje Herze Znamení Raka poprvé před kamerou s Ivou Janžurovou, která se později stala jeho velmi častou partnerkou. Vidět jsme ho mohli i ve slavném americkém válečném filmu Most u U Remangenu, který se v roce 1969 částečně natáčel u nás. Do historie se ale zapsal především jako pohádkový Krakonoš a v této roli byl opravdu monumentální.
Tragická nehoda
V roce 2001 obrátila jeho život vzhůru nohama nepozorná řidička, která ho při jedné z ranních procházek kolem liberecké přehrady srazila autem. Kvůli vážnému zranění nohou prožil celé tři roky v nemocnici, podstoupil třicet čtyři operací, trpěl těžkými depresemi a prosil Boha, aby už konečně zemřel. Nakonec ho zpátky do života dostal sport společně s mimořádně pevnou vůlí. Znovu dokázal zvítězit sám nad sebou a jako by nabral spoustu dalších sil. Později se totiž musel dvakrát vypořádat se zlomeninou krčku, o dobrou náladu a chuť do života už ho ale nepřipravily.
Krkonošské pohádky:
Liberecký čestný občan
Ženatý byl dvakrát, s druhou manželkou, o deset let mladší Miluškou, která se kvůli němu rozvedla, měli dceru Evu a syna Michaela. Vzpírání se nikdy nevzdal a na každé natáčení s ním jela činka, a i ve vysokém věku chodil denně alespoň na dlouhé procházky. Byl zarytý nekuřák, takže s Krakonošovou dýmkou měl problém podobně jako s jedno ze scén v komedii Příště budeme chytřejší, staroušku!, v níž měl ukrást auto a ujet s ním. Nikdy totiž neměl řidičák. V roce 1997 obdržel Medaili města Liberce za občanské zásluhy. V lednu 2016 oznámil, že překonal rakovinu jazyka, a v létě se dobrovolně přestěhoval do hospicu, protože už se nedokázal sám o sebe postarat. Představitel nesmrtelného pána hor Krakonoše z navždy odešel 25. listopadu 2016, pouhý den před jeho smrtí navrhl liberecký primátor, aby mu bylo uděleno čestné občanství. V roce 2020 nechalo město vyrobit na jeho počest bronzovou bustu, která je umístěna v prostorách liberecké radnice.
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Liberec v minulosti a současnosti, Česká televize, František Peterka: Zpověď)
Vložil: Adina Janovská