Kdo neviděl kvést v Botanické zahradě v Liberci viktorii královskou, největší leknín na světě, jako by nebyl

Foto: Pixabay

Popisek: Victoria regia – viktorie královská

Okolí nejkrásnějších skleníků rozkvetlo jarními květinami. Botanická zahrada v Liberci ale zve k návštěvě po celý rok: obrovské skleníky s tropickými, subtropickými i pouštními rostlinami obklopuje zušlechtěný park s různými sekcemi, kde se můžete procházet i v zimě. Ohřát se pak jdete do skleníku. Tu pravou krásu ale předvádí naše nejstarší botanická zahrada od jara do podzimu, kdy postupně rozkvétají nejrůznější domácí i cizokrajné rostliny.

Letošní jaro zahájila liberecká botanická zahrada slavnostně. Rozkvetl totiž unikát původem až z daleké Austrálie, žlutokap šedý. Dlouhověký keř, který se ve své domovině dožívá až 300 let, se do Liberce dostal tak trochu náhodou. Pěstitelé ho koupili v obyčejném zahradnictví, kam doputoval přes oceán a evropské prodejce exotických dřevin, protože v Austrálii byl vykopán kvůli stavbě silnice. Tehdy mu bylo asi 80 let, dnes je to tedy víc než stoletý stařík, má se ale stále čile k světu. Umí toho totiž přežít hodně, doma nejčastěji vykvétá po požárech, jeho dřevo jim totiž dokáže zázračně odolat. Na zčernalém kmínku rychle vyraší nové větvičky a ty se obalí záplavou bílých kvítků. U nás s kvetením žlutokap šetří, vykvétá jen jednou za pár let, a tak není divu, že liberečtí zahradníci pak na tento unikát lákají k návštěvě botanické zahrady i zprávami v celostátním tisku.

Rozkvétající žlutokap šedý, foto Botanická zahrada Liberec

Kvetení žlutokapu jste už letos propásli, v dubnu, květnu a červnu ale uvidíte v zahradě jiné pestré záplavy, protože teď budou bujně rozkvétat sbírky konikleců, cibulovin, pak se přidají nádherné rododendrony a azalky doplněné dalšími kvetoucími keři. V červnu pak vyvrcholí jarní sezóna květy růží v rozsáhlém rozáriu. Liberecká kotlina mezi Jizerskými a Lužickými horami je chladný kraj, sezóna kvetení v parku botanické zahrady končí letními měsíci, dál se ale můžete kochat krásou sbírek jehličnanů i proměňující se zelení listnatých keřů. A samozřejmě návštěvou skleníků.

Vzpomínky na Liberec

Prožila jsem idylické dětství v Bedřichově v Jizerských horách. Do Liberce je to zkratkou po lesních cestách asi osm kilometrů. Dolů se to běží hezky, nahoru je to ale pořádný výstup. Moje babička byla ovšem zapálená zahradnice, a tak jsme do botanické zahrady podnikali každoročně celodenní výlet. Vždycky se čekalo, až v Lidové demokracii, každodenním babiččině kontaktu se světem, vyjde článek o tom, že v Liberci právě rozkvétá Victoria regia – viktorie královská. Tenhle největší leknín na světě je chloubou skleníku v botanické zahradě už desítky let a spatřit jeho květ, který vydrží jen pár dní, patří k libereckým rituálům. Dnes si správný čas můžete ohlídat na webu botanické zahrady, ale tak jako před mnoha lety je tato zahradnická událost stále i v pozornosti médií a zprávu o ní zachytíte většinou i v televizním zpravodajství.

Liberecká botanická zahrada časně zjara. Foto Botanická zahrada Liberec

Do Liberce se pak sjíždějí senzacechtiví turisté ze široka z daleka. Pro nás to byl ten úžasný dětský výlet. Se svačinou v batůžku jsme shopkali z hor do města, dopoledne navštívili zoologickou zahradu a odpoledne se šlo do botanické. Honem jsme pak chytali poslední autobus, který nás vyvezl alespoň do Rudolfova, od České chalupy do Bedřichova už se muselo vystoupat pěšky. Nám, dětem, zvyklým lítat celé dny po stráních a lesích, to stoupání nijak dramatické nepřišlo, dospělí toho ale měli za celý den plné zuby. Zkrátka výlet za krásou botanické zahrady byl celkem fyzicky náročná akce, ale o různých rostlinách se pak mluvilo ještě dlouho. Navíc babička vždycky ukořistila v prodejním koutku nějakou tu sazeničku, pro kterou pak vymýšlela správné umístění na svých nádherných skalkách. Kvetlo jí na nich všechno možné, její chloubou ale byla alpská protěž, vzácná horská kytička, kterou milovala císařovna Sisi. A modře kvetoucí hořce, také původem z Alp. Dosáhnout toho, aby tyhle rostlinky v Jizerkách kvetly, vyžadovalo velkou péči.

Babička ovšem čile korespondovala nejen se zahradníky z liberecké Botanické zahrady, ale také s mistrem zahradníkem a odborníkem na skalničky Čestmírem Böhmem starším, aby zjistila, kam přesně rostlinky horských květin zasadit, jakou jim dát půdu a jak dosáhnout toho, aby každý rok kvetly. Z její nádherné zahrady cestovat do botanické v Liberci nám dětem nepřipadalo zas až tak mimořádné, doma nám toho kvetlo a bujelo víc než dost. Vždycky jsme se ale těšily do skleníků. Ten zvláštní hutný vzduch vonící zeminou člověk vdechoval jako cestu do vzdálených krajů, o kterých jsme si tenkrát mohly leda číst.

Koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), foto Botanická zahrada Liberec

Dnešní park má ušlechtilou podobu

Botanickou zahradu založil liberecký Spolek přátel přírody už v roce 1876. Nejdříve soustředili zakladatelé pozornost na místní bohatou flóru. Na dnešní místo se pak pěstitelé přestěhovali v roce 1895, první velký skleník s tropickými rostlinami byl ale postaven až v roce 1926. Pohnutá historie Sudet málem zničila i botanickou zahradu. V roce 1954 se ale město rozhodlo přebudovat pozůstalé zahradnictví na samostatně fungující výchovné zařízení. Pod vedením prvního ředitele Pavla Smrže začala zahrada spolupracovat s podobnými institucemi po celém světě, vyměňovala se semena i sazeničky u nás vzácných rostlin. Byly postaveny skleníky, jejichž chloubou se brzy stala nejen viktorie královská, ale také unikátní sbírka kaktusů a orchidejí. Přibylo i velkorysé akvárium sladkovodních ryb a rostlin. Zahrada se rozvíjela postupně, stárnoucí dlouhověké rostliny ji zdobily, ale budovy začaly chátrat. V roce 1990 se vedení zahrady ujal Miloslav Studnička, kterému se podařilo získat prostředky na kompletní modernizaci unikátního botanického parku. Staré skleníky byly zbořeny a místo nich vyrostl architektonicky skvostný areál devíti expozičních a devíti pěstebních skleněných budov s 3000  metry čtverečními přístupnými návštěvníkům.

Zásadní proměnu doznal i okolní park, který je nyní rozdělen do několika sekcí.  Liberecké klima je podhorské, vlhké. Tomu je přizpůsobeno řešení venkovních expozic. Dominuje jim rozsáhlé alpinum s horskou květenou. Počátkem června vynikají sbírky pěnišníků (rododendronů), zahrnující novinky, odrůdy archaické, miniatury i odrůdy opadavé, tzv. azalky. Vzápětí, koncem června navazuje květnatým aspektem sbírka plaménků (Clematis). K nejnavštěvovanějším sektorům zahrady potom patří oddělení mokřadní flóry. Parková vstupní část Botanické zahrady je vlastně prostorem pro sbírku jehličnatých i kvetoucích keřů, tzv. fruticetum. Ke konci června tam mimo jiné rozkvétají ušlechtilé růže, uspořádané ve formálním rosariu. V jeho okolí je ještě sbírka divokých růží z různých koutů světa, a také málo známých tzv. růží sadových. Dojem ze zahradní architektury dokreslují střídající se kvetoucí záhony trvalek, vždy z mnoha vynikajících, dlouho vybíraných odrůd.

Kvetou i kaktusy rodu Mammillaria, foto Botanická zahrada Liberec

Den s rostlinami vás osvěží

Procházka botanickou zahradou v Liberci je mimořádný zážitek. Od průvodců i z informačních tabulí se dovíte mnoho zajímavého nejen o rostlinách zde pěstovaných, ale i o celosvětové ekologii rostlin, o vzácných a mizejících druzích, i o těch, které se díky své přizpůsobivosti dokážou uchytit téměř všude. Otevřená buňkovitá architektura skleníků ohromuje svou interiérovou rozlehlostí, okouzluje specifickou vůní a pestrostí exotických druhů. Při procházce parkem pak můžete odpočívat na některé z množství laviček, občerstvení vám nabídne řada automatů na nápoje i drobné mlsání, takže můžete popíjet kávu a těšit se pohledem třeba na rozkvetlé skalky. V zahradě tak můžete strávit krásný odpočinkový den.

Zdroj: Botanická zahrada Liberec, Wikipedie, Ekolist.cz, Liberec rozhlas, Liberecký deník, Město Liberec

Vložil: Ela Nováková