Nenadávej, že máš blbou náladu, až umřeš, nebudeš mít ani tu. Horká židle Zdeňka Trošky s jeho vzpomínáním na Barbru Streisand

Foto: FTV Prima (stejně jako v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Zdeněk Troška jako host talk show 7 pádů Honzy Dědka, které v létě putují po českých hradech a zámcích. Tentokráte zavítaly na Sychrov.

Na hradě Sychrov zavzpomínal v Pohádkových 7 pádech Honzy Dědka režisér Zdeněk Troška na pohádky Jana Drdy, maminčinu přísnou výchovu i oblíbené větrníky hollywoodské hvězdy Barbry Streisand. Zdeněk Troška už nechce natáčet, vyprávění historek mu ale pořád jde.

Na Sychrově točil Zdeněk Troška pohádku Nejkrásnější hádanka, stejně jako jeho další dvě pohádky vznikla podle Českých pohádek Jana Drdy. Ty režisér miloval od dětství, a dokonce se kvůli nim dopustil krádeže. „V šesti letech, když jsem byl na pionýrském táboře na Kubově Huti pod Boubínem, kde moje maminka pracovala jako zdravotní sestra a brala nás s bratrem s sebou, jsem si tam v knihovně vypůjčil České pohádky od Drdy, celé dva měsíce je četl, a to pořád dokola. Tak jsem si ji zamiloval, že když jsme skončili pobyt, neměl jsem to srdce knížku vrátit. Strčil jsem si ji do kufříčku a odvezl domů,“ vzpomíná na klukovský lup, který doma bohužel nezůstal utajen. Odhalila ho babička, když mamince chválila, jak mají hodného Zdeněčka, který si pořád čte, místo aby jako jiní kluci lítal a lumpačil po vsi. Maminka poznala knížku z tábora a hodného Zdeněčka seřezala. Babička ovšem nařídila, aby přinesl „knížku hříchů“, sešitek, do kterého si malý ministrant měl zapisovat, když udělal něco proti božím přikázáním. Mezi „těžké“ hříchy, jako bylo odmlouvání nebo pozdní příchod domů, se ale babičce jaksi nehodilo napsat, že kradl. Tak dlouho přemýšlela, jak to zapsat, až z toho byl „Vypůjčil si knihu z tábora,“ což nebyl ani hřích ani zločin.

Zdeněk Troška miluje léto, od jara do podzimu chodí v kraťasech a sandálech.

Ani farář, ani učitel

Zdeněk Troška se podle přání jedné babičky měl stát farářem, podle druhé učitelem. Jenže on měl jasno už od páté třídy – bude filmovým režisérem. „V šesté třídě jsem si z knihovny ve Volyni vypůjčil všechno, co tam měli o tom, jak se natáčejí filmy. Zároveň jsem si ale uvědomil, že když budu filmovým režisérem, nějaká matika, fyzika, chemie, množiny nebo další takové kraviny… Proč? Na co, když to nikdy nebudu potřebovat? Tak jsem tyhle předměty pustil ze zřetele. Chudák maminka nestačila chodit do sborovny, kde jí dávali najevo, jestli by mě neměla představit psychologovi. Když jsme v sedmé třídě měli napsat, čím chceme být, napsal jsem, že budu filmovým režisérem. Doma z toho byl poprask, babička lamentovala. K filmu, jo? Do toho čubčince? Ukazujou pořád v televizi, jak se to spolu válí v posteli, a ty bys do toho šel? Opovaž se! No a když se v osmé třídě ptali, čím chci být, napsal jsem opět, že filmovým režisérem. Pak jsem si podal přihlášku na střední filmovou školu do Čimelic.“ Maminka se se synovým povoláním smířila, až když dokončil FAMU a začal režírovat vlastní filmy.

Režisér je skvělý vypravěč.

Letní skřivan

S hrůzou vzpomíná Zdeněk Troška na své začátky, kdy asistoval režisérce Šimkové-Plívové při natáčení filmu Krakonoš a lyžníci. „Tři měsíce v zimě na Benecku, v závějích sněhu, mráz a led,“ oklepává se ještě dnes. „Od té doby jsem se zařekl, že nikdy nebudu natáčet zimní film. Jsem totiž letní člověk, na jaře si natáhnu kraťasy a vietnamky, a tak chodím až do říjnového ochlazení. Navíc v létě se může natáčet celé dlouhé dny. V zimě vám začne světlo v deset, ve dvanáct se jde na oběd, pak se do tří čeká, jestli bude trochu dobrého světla a za chvíli je tma. To není nic pro mě, já v létě vstávám v půl čtvrté a celé ty dlouhé dny si užívám. Jsem letní skřivan,“ vypráví, proč například odmítl scénář k pohádce Anděl Páně. „Otevřel jsem to a začetl se do scény, kde se anděl s čertem brodí hlubokým sněhem přes pláň. Tak jsem to zase zaklapl a poslal to zpátky, ať si to natočí Zelenka nebo třeba Strach,“ nelituje vůbec toho, že se vzdal scénáře, který nakonec s úspěchem realizoval Jiří Strach. Všechny Troškovy komedie v sobě mají vůni léta, počínaje filmem Slunce, seno, jahody. Ale kde jsou v tom filmu ty jahody? „Vystřihli je. Z toho filmu mi vystřihli deset minut. Ale o to přece nejde, je to prostě letní film, je plný slunce a vůně sena a jahod, které k létu patří.“

Diváci se bavili.

Pravá a levá ruka Barbry Streisand

V roce 1982 natáčela na Žatecku slavná hollywoodská hvězda film Yentl. Zdeněk Troška jí dělal asistenta za českou stranu. „Když nás představovali, zvolala: Oh, you look like Mandy!“ Mandy Patinkin v tom filmu hrál a Barbře Streisand se zdálo, že Zdeněk Troška je mu hodně podobný. Povolala maskérku a nechala ho namaskovat „na Patinkina“. Pak herce zavolala a představila mu jeho dubléra. „Musel jsem pak za něj hrát všechno, co se jemu nechtělo – běhat, skákat, natáčet s koňmi, kterých se bál. Já se jich teda bál taky, ale to jsem nikomu neřekl,“ líčí, jak mu k asistování režisérce přibyla další práce na tomto natáčení. „Tenkrát zlí kapitalisté řekli, že v našem mase a kuřatech jsou jedy, takže všechno jídlo pro Američany se vozilo z Mnichova nebo z Vídně. Barbra si ale oblíbila české větrníky, takové ty poctivé, s vanilkovým a kakaovým krémem, žádný pudink, jako se tam dává dneska. Její asistentka ji hlídala a zakazovala jí jíst cokoliv z českého cateringu. Tak ona na mě vždycky potají udělala takové domluvené gesto a já už běžel pro dva větrníky. Natáčelo se kolem synagogy v Žatci, tam byly vybydlené cikánské baráky. Schoval jsem se za dveře jednoho z nich, ona tam přiběhla, stála v tom binci a prstem vylizovala krém z větrníků,“ popisuje Troška kuriózní historku s držitelkou několika Oscarů. „Někdy snědla i ten vršek s polevou, spodky zbývaly pro mě,“ dodává se smíchem.

Na Sychrov si kromě oblíbeného lidového režiséra Tročky pozval Honza Dědek i dvě princezny, Mariku Šoposkou a Míšu Kuklovou, která je přímo Troškovou princeznou z milované pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Šest let čtenářem v důchodu

Před šesti lety Zdeněk Troška oznámil, že už natáčet nebude. „Ano, je to tak. Jsem v důchodu a užívám si to. Mám nakoupeno za život spoustu knih, které jsem odkládal „až budu v penzi“. Tak je teď konečně čtu. Už se prostě na režírování necítím v kondici. Taky nejspíš začal někde obcházet Alzheimer,“ říká s trochou nadsázky, že možná bude číst už jen Honzíkovu cestu pořád dokola. Nevypadá to na to, paměť mu zatím evidentně slouží, historky sype z rukávu a pohotově reaguje i na doplňující otázky moderátora. Zachovává si svěží mysl i dobrou náladu, protože se řídí heslem: „Nenadávej, že máš blbou náladu, až umřeš, nebudeš mít ani tu.“

Vložil: Ela Nováková