Samurajský meč i obraz, který namalovala v době normalizace. Výstavy k nedožitým 80. narozeninám Věry Čáslavské

Foto: Sportfilm Liberec (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Výstava Věra Čáslavská v Malé výstavní síni Liberec

U příležitosti nedožitých 80. narozenin naší nejúspěšnější olympioničky Věry Čáslavské se otevřely hned dvě výstavy. Tu libereckou si můžete prohlédnout v Malé výstavní síni do 26. června, pražskou v Národním muzeu až do 30. září.

Na liberecké výstavě s prostým názvem Věra Čáslavská na vás čekají unikátní fotografie a předměty z její sportovní kariéry. „Uvidíte, co jste ještě vidět nemohli, protože to dosud nikdy nikde nebylo vystaveno,“ uvedl pro Náš Region autor výstavy Jakub Bažant a prozradil, že kromě medailí a samurajského meče budou v expozici k vidění i obrazy, které Čáslavská namalovala v době, kdy jí zakázali trénovat. Chybět podle Našeho Regionu nebudou ani kroniky, které slavné sportovkyni vedly dvě její skalní obdivovatelky z Liberce.

Samurajský meč Věry Čáslavské

Zmiňovaný samurajský meč ze 16. století dostala Věra Čáslavská od japonského fanouška na olympijských hrách v Tokiu v roce 1964 za svůj „nejhorší“ výsledek, 5. místo ve finále cvičení na bradlech. Toho totiž doslova uchvátil moment, kdy Věra po pádu při nejtěžším prvku nic nezabalila a neodešla, ale bez mrknutí oka naskočila zpátky a prvek i sestavu dokončila.

Liberec

Výstava Věra Čáslavská je součástí doprovodného programu projektu Sportfilm, který prezentuje Liberec jako hlavní město sportu. Ve městě se koná již 15 let. Hlavním cílem festivalu je pořádání každoroční multikulturně-sportovní vzdělávací akce a zvýšení i zkvalitnění povědomí o sportu jako významné oblasti života společnosti nejen pro liberecké občany, ale i pro zájemce a turisty z jiných částí České republiky a ze zahraničí.

Dalším cílem je zviditelnění Liberce a Libereckého kraje jako atraktivních lokalit pro sport a aktivní trávení volného času. Jarní výstavu Věra Čáslavská doplní na podzim další, tentokrát velkoplošných fotografií na téma Olympijské hry Peking 2022. Fotografie budou umístěny přímo na náměstí Dr. E. Beneše.

Na výstavu v Liberci láká i velká plachta na radnici.

Vystavuje se i v Praze

Také pražské Národní muzeum připravilo při příležitosti jejích nedožitých 80. narozenin výstavu, na níž můžete vedle unikátních fotografií poprvé spatřit pohromadě i nejucelenější sbírku jejích medailí a ocenění –⁠ jak těch olympijských z Tokia a Mexika, tak z řady mistrovství světa i Evropy nebo republikových šampionátů, ale také řadu dalších ocenění, která jí byla za jejího života udělena, včetně japonského řádu Vycházejícího slunce.

Prohlédnout si budete moci i mnoho dalších osobních předmětů, jako například její svatební šaty či reprezentační dres z olympijských her v Mexiku nebo cenzurované vydání knihy Cesta na Olymp s vlastnoručním dovětkem autorky. Většina vystavených exponátů pochází z pozůstalosti Věry Čáslavské a Nadačního fondu Věra Čáslavská. Fotografie se podařilo zapůjčit jak ze soukromých sbírek, tak od Českého olympijského výboru, který uchovává kolekci snímků fotografa Karla Nováka. Filmové záběry a několik fotografií zapůjčil i Mezinárodní olympijský výbor.

Výstava v Národním muzeu, foto Národní muzeum

Pamětní deska

Na pražském domě v Sokolovské ulici, kde se v roce 1942 Věra Čáslavská narodila a následně zde prožila převážnou část svého dětství, byla 3. května slavnostně odhalena její pamětní deska.

„Myslím, že Věru Čáslavskou není třeba představovat. Kromě obrovských sportovních úspěchů na dvou olympijských hrách prokázala statečné občanské postoje po sovětské invazi v roce 1968 a neohnula se ani v dobách normalizace. Věra Čáslavská se narodila právě tady a prožila tady své dětství, takže si jistě zaslouží, aby to sousedé, ale i přespolní věděli,“ řekl na slavnostním odhalení starosta Prahy 8 Ondřej Gros.

Paměťní deska na rodném domě Věry Čáslavské na Praze 8, foto MČ Praha 8

Kdo byla Věra Čáslavská

Úspěchy Věry Čáslavské († 3. 8. 2016) vydají na pěkný seznam. Je sedminásobnou olympijskou vítězkou, čtyřnásobnou mistryní světa, jedenáctinásobnou mistryní Evropy a čtyřnásobnou Sportovkyní roku Československa. V roce 1968 byla vyhlášena i nejlepší sportovkyní světa, v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 členkou Mezinárodního olympijského výboru.

Ne vždy to ale měla jednoduché. V červnu 1968 podepsala jako jedna ze 70 známých osobností dokument 2 000 slov, který kritizoval poválečný vývoj v komunistickém Československu, a v srpnu protestovala proti okupaci vlasti vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Následně při závěrečném soustředění reprezentantek v tělocvičně Tyršova stadionu v Šumperku byl její známý varován, že po naší nejlepší sportovkyni jde sovětské tajná služba NKVD. Před pronásledovateli se s pomocí náčelníka Horské služby Zdeňka Zerzáně schovala na chatě na Vřesové studánce na Červenohorském sedle a tam absolvovala zbytek přípravy na olympijské hry v Mexiku.

Na výstavě v Národním muzeu lze spatřit nejucelenější sbírku medailí a ocenění Věry Čáslavské, foto Národní muzeum

Kladinu cvičila na kládě, shyby na stromě, prostná na mechu. A na lesní cestě zkoušela rozběh na přeskok. Fyzičku si udržovala tím, že přehazovala uhlí. Byla přesvědčena, že to musí udělat ne pro sebe, ale pro národ. S nadsázkou právě odsud odjela do Mexika, kde získala čtyři zlaté a k tomu dvě stříbrné medaile a stala se v tom roce nejúspěšnější sportovkyní světa, vysvětluje Jakub Bažant.

Vzpomínky

Den před odjezdem na hry v Mexiku zašla na Václavské náměstí k soše sv. Václava: „Jsem takové romantické povahy, chtěla jsem tam poprosit, aby mi dal sílu, abych sovětské závodníky porazila. Pozorovala mě taková babička. Pak se osmělila a zeptala se: ‚Nejsi Věrka Čáslavská?‘ Řekla jsem, že jo. A už jsem čekala otázku, jestli mám, nebo nemám mozoly, na to se mě lidi ptali nejčastěji. A ona povídá: ‚Víte, děvenko zlatá, já se za vás budu modlit. Dejte těm Rusákům pořádně na frak! A budu se modlit, abyste nespadla z tý kladríny!‘ Všichni, kteří jsme měli za soupeře reprezentanty okupantů, tak jsme se hrozně snažili. Třeba kanoista Čtvrtečka se tam málem utopil, jen aby nad tím Sovětem zvítězil. Bohužel prohrál o špičku kánoe,“ uvádí na svých stránkách její vzpomínky web Paměť národa.

Po svém vítězství na olympiádě přidala při sovětské hymně i onen tichý protest proti okupaci, který viděl celý svět v přímém přenosu. „I já jsem chtěla domů něco vzkázat. Mohla jsem udělat ‚V – victory‘, ale to bych asi přišla o medaili. Říkala jsem si, že Československo ji potřebuje. Ale když jsem zaslechla první tóny sovětské hymny, spontánně jsem se odvrátila,“ cituje Věru Čáslavskou Paměť národa.

Slavný citát Věry Čáslavské, napsaný její vlastní rukou

Za své občanské postoje v roce 1968 byla šestadvacetiletá Věra Čáslavská vyloučena z řad tělovýchovné organizace, neměla práci a nesmělo se o ní mluvit. Nejprve se živila jako uklízečka, později jí režim povolil trénovat. O emigraci nikdy neuvažovala.

Do veřejného života se vrátila až jako poradkyně prezidenta Václava Havla a také jako předsedkyně Československého a Českého olympijského výboru. Po rodinné tragédii trpěla depresemi a stáhla se do ústraní, ze kterého vystoupila v roce 2007. Opět začala pomáhat, s její podporou například v Černošicích vyrostla nová sportovní hala. Společensky aktivní byla Věra Čáslavská až do své smrti v roce 2016, uzavírá Jakub Bažant, autor výstavy a člen poroty festivalu sportovních filmů Sportfilm Liberec.

Zdroj: nasregion.cz, Sportfilm Liberec, Národní muzeum, tisková zpráva Prahy 8, Paměť národa

Vložil: Andrea Morkusová