Končíme s předstíráním, názorově se mi nehodíte, tak vypadněte. Komentář Štěpána Chába
komentář
07.06.2018
.jpeg)
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Hampl
Plánovaná přednáška na téma knihy sociologa Petra Hampla, která se měla odehrát v Krajské vědecké knihovně Liberec, se nekoná. Zrušila ji uvědomělá paní ředitelka Blanka Konvalinková s tím, že nechce množit ve společnosti nenávist. Paní Konvalinková napsala: „Je mi líto, ale vaši plánovanou akci o knize pana Hampla rušíme. Obsah knihy a názory, které jako 'Naštvané matky' prezentujete na FB, se neslučují s názory zastávanými knihovnou. Omlouvám se, že je to takto na poslední chvíli, ale byla jsem delší dobu v zahraničí a neověřila jsem si řádně všechna fakta.“
Krátká anotace knihy Prolomení hradeb, která vyvolala u paní Konvalinkové kontroverze: „Proč Západ podléhá islámu? Kde hledat příčiny toho, že se Evropa není schopna bránit muslimské expanzi? Co stojí za vítězným tažením levicové a neomarxistické ideologie západními společnostmi?“ Přičemž při pohledu na hodnocení knihy na knižním serveru Databáze knih přisoudili čtenáři knize 82 % ze 100 %. Komentáře jsou pochvalné, diskusní, zajímající se.
Čtenáři a nečtenáři
A to je nejspíš základ. Čtenářská obec se zajímá, témata rozebírá, snaží se s názory autora knihy polemizovat, zahrnout je do historických souvislostí. Čtenářská obec totiž v lecčems přesahuje obec pouze internetovou, která čte jen nadpisy, maximálně perex, pak běží zase dál, a tudíž jsou její schopnosti rozeznat manipulaci omezenější.
V čem paní ředitelka pochybila?
Paní ředitelka nevede soukromý podnik, nýbrž veřejnou instituci, která má být studnicí vědomostí, má být prostorem pro diskusi, má být k dispozici všem. A pokud kniha Petra Hampla nenaplňuje skutkovou podstatu pro trestní oznámení (a tu nenaplňuje), nemá paní Konvalinková právo přednášku zrušit z důvodů, které uvedla. Knihovna, jako veřejný prostor, totiž nezastává politický postoj, knihovna je - nebo má být - prostorem, kde se myšlenkové (i politické) pochody prostě potkávají a hledají se východiska či nová řešení. Je to společný prostor, kde se mají myšlenky střetávat, nikoliv zakazovat. Protože zákaz vede k deficitu svobody. A ten vede k nesvobodě. Zajímavé je pak v této souvislosti připomenout akci, kterou knihovna pořádala před měsícem a kterou si pojmenovala: ´Knihovna – věc veřejná´.
Dejme příklad. Kuchař v restauraci je vegetarián. O masu si myslí své. Ví o zdravotních rizicích pojídání masa, zároveň ale vědomě odmítá informace o zdravotních přínosech pojídání masa. A své přesvědčení dává i do své práce, kdy si host objedná řízek a za asistence facek a pohrdání je kuchařem vyhnán od stolu. A to i přesto, že menu v restauraci hostům nabízí i ten řízek. Ale kuchař se rozhodl, že neuvaří. Co s takovým kuchařem? Na hodinu vyhodit, protože neplní řádně svou funkci. Stejně jako paní ředitelka Konvalinková. Ta má být správcem, nikoliv imperátorem. Vedení restaurace může své menu postavit na vegetariánství. Knihovna nesmí už z podstaty své existence zastávat jakýkoliv politický postoj. A ředitel nemá právo svůj osobní postoj promítat do chodu knihovny.
A pokud už by k takovému zákazu mělo dojít, tak jedině po referendu registrovaných čtenářů knihovny, kdy by museli všichni přednášku a diskusi nad knihou Petra Hampla odmítnout. Pokud by byl byť jediný čtenář proti zákazu, knihovna by akci měla uskutečnit a povolit. Protože knihovna není, opakuji, není soukromým podnikem paní ředitelky Konvalinkové, knihovna je věcí veřejnou. A tou by měla zůstat. To ovšem s paní Konvalinkovou nepůjde, protože ta se postavila k věci jako ideolog, nikoliv jako moudrý správce.
Vložil: Štěpán Cháb