Na zkrácený úvazek odvádí ženy stejnou práci, jen za menší peníze, říká Alena Herajn. Má recept, jak to napravit
19.12.2017
Foto: Facebook
Popisek: Alena Herajn
ROZHOVOR Trh práce nedává příležitost všem bez rozdílu. Lidem i firmám to pomáhá změnit Centrum Kašpar. Poběhl čtvrtý ročník benefice Kašparovo taškaření. Výtěžek 96 171 Kč pomůže během následujících měsíců v hledání práce lidem z Liberecka. V Oblastní galerii LÁZNĚ bylo vystaveno 499 originálních tašek od milovníků šití a tvoření z celé České republiky. Návštěvníci si z akce odnášeli skvělé kousky a příjemný zážitek ze společně prožitého odpoledne. Navíc odcházeli s pocitem, že podpořili dobrou věc. Hledání práce je totiž práce. V Centru Kašpar to vědí.
Na své práci si nejvíce cení svobody a lidí, kteří ji obklopují. Je pro ni důležité dělat práci, která ji naplňuje a současně umožňuje být s dětmi. Cítí zodpovědnost za svůj podnik a zároveň zažívá velkou míru pracovní i osobní svobody. Na otázky odpovídá Alena Herajn, zakladatelka komunitní dílny ZAŠÍWÁRNA a matka tří dětí.
Co bylo při rozhodováni nejdůležitější?
Už od mala jsem šila. Když přišly moje děti, zjistila jsem, že mě naplňuje práce s lidmi. Chtěla jsem to nějak spojit s šitím. Baví mě předávat řemeslo dál dětem i dospělým. Kamarádky kolem mě, které byly doma s malými dětmi, neuměly šít a chtěly se to naučit. Hledala jsem, jak to celé propojit. Inspirovaly mě šicí kavárny a komunitní dílny. Alespoň malým kousíčkem chci textil v Liberci udržet.
Čeho si na své práci ceníte?
Nejvíce chodí ženy, které jsou doma s dětmi. Místo cvičení jdou tvořit a má to pro ně ř terapeutický dopad. Proberou, co je trápí, a odchází s ušitými kalhotami i s řešením nějakého problému. Zjistila jsem, že lidem chybí tvoření. Nepředali si to v rodině, nebo hledají novou realizaci i třeba lidé v důchodovém věku. Ráda sleduji příběhy, které se v Zašíwárně odehrávají. Minulý týden přišla maminka se synem, který často ničí kalhoty. U nás se naučil ty kalhoty spravovat.
Jak vnímáte postavení mužů a žen v naší společnosti? Jsou rovnoprávnými partnery?
Nemyslím si, že by měli být úplně stejní. Máme na světě dělat každý něco jiného. Na to se často zapomíná. Když to chceme mít stejně, jsou z toho nakonec ženy nešťastné. Nedokáží všechno stihnout. Mají zastat to co muž a ještě k tomu zvládnout rodinu, být s dětmi a večer mít doma útulno. To se zvládnout nedá. Pro mě by bylo fajn, kdyby si společnost začala uvědomovat, že každý jsme trochu jiný a máme jinou úlohu. Na druhou stranu ženy také chtějí pracovat. Pomohly by zkrácené úvazky, i když mají své nevýhody. Často se stává, že na zkrácený úvazek odvádí ženy stejnou práci, jen za menší peníze. Je to opravdu těžká situace pro ty, kdo pečují o dítě. A u nás je to většinou žena. Otázkou je, proč by nemohli pečovat i muži, proč bychom se nemohli vystřídat. Pro muže je to těžké, když nemohou být se svými dětmi a rodinami.
Zdroj: Tisková zpráva
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Štěpán Cháb