Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Do důchodu se těšila, že poprvé pojede k vysněnému moři – a trt! Poslankyni Adamové nabízí čtenářka své bydlení v podnájmu i s důchodem, ať jí ukáže, kde dělá chybu, že nemá pomalu na chleba. Životní K.O.

09.12.2016
Do důchodu se těšila, že poprvé pojede k vysněnému moři – a trt! Poslankyni Adamové nabízí čtenářka své bydlení v podnájmu i s důchodem, ať jí ukáže, kde dělá chybu, že nemá pomalu na chleba. Životní K.O.

Autor: Ilustrační foto

Popisek: Peníze

Článek KrajskýchListů.cz o „bezva životě“ ze životního minima, který si vyzkoušela na pět dnů poslankyně Markéta Adamová, vytočil do nejvyšších obrátek čtenářku Emilii. Nabízí jí, že si klidně může měsíc z jejího důchodu užívat život bez omezení se vším všudy. Ona si na oplátku vezme její plat a konečně vyrazí k vysněnému moři.

Paní Emilii z Jablonce nad Nisou je sice již sedmašedesát, podle svých slov ale má mladého ducha a elán čtyřicetileté. Su děvčica z Moravy, žijící v Jablonci nad Nisou v podnájmu, prozrazuje na sebe čtenářka KrajskýchListů,cz, kterou rozpálil doběla článek o poslankyni Markétě Adamové z TOP 09, která si vyzkoušela na pět dní vyjít s penězi, které zákon stanoví jako životní minimum. A prý jí to šlo přímo skvěle!

Čtěte zde:

Výsměch chudým: Poslankyně žila týden z životního minima, 113 Kč na den. Experiment ukončila s tím, že ještě ušetřila. Zuby si asi čistila vrbovou větvičkou, nádobí drhla pískem z řeky a zadek utírala lopuchem

Po přečtení části článku jsem si dovolila reagovat na tuto ‘skvělou‘ poslankyni, poněvadž jsem se tak nasr… (a to s omluvou za mou neutuchající energii), píše paní Emilie a pokračuje: Dávám jí možnost užívat si měsíc mého důchodu a užívat si život bez omezení se vším všudy. A to myslím vážně. Nejideálnější by byl ROK užívání a plnými doušky žít spokojený finanční důchod. A já si na oplátku vezmu plat dotyčné POSLANKYNĚ a konečně se dostanu na dovolenou, na které jsem ještě ve svých sedmašedesáti letech nebyla.

Místo výletů nekončící kolotoč

Ano, těšila jsem se zamlada na důchod. Při veškeré práci jsem byla vždy poslušná manželka. Ráno do práce , pak jsem doma šila pro lidi, abych mohla nakoupit látky a ušít oblečení svým třem dětem… A ráno zase šup do práce. Ale to nebylo vše. Každý pátek jsme jezdili k rodičům. Zpočátku autobusem, když mne nevzal s kočárkem, tak hajde na vlak. A šup na pole nebo do vinohradu. V neděli domů, zpátky do kolotoče.

V roce 1975 jsme si koupili vinohrad ve Strážnici a roztočil se další kolotoč. Postavili jsme chatu, abychom měli kde spát. Okopávala jsem latifundie u Bzence. Propůjčovali jsme si dílky, takže támhle se vysadily brambory, na jiném místě zelenina – cibule, mrkev, petržel – na jinde okurky, česnek, rajčata. Vše jsme ve velkém odevzdávali do Bzeneckých konzerváren, aby byly peníze. Pak jsme koupili Škodovku 120, a konečně se mohlo jezdit co nejdřív po práci na pole. Makali jsme i v neděli až do 22. Hodiny, prostě dokud bylo světlo. A pak zpět sto kilometrů domů do Otrokovic. Řídila jsem já, za zády tři děti, protože si manžel většinou dal vínečka.

Další práce navíc

Manžel pracoval ve výrobě pneumatik a v roce 1971 se podniku upsal na dalších deset let. A konečně jsme dostali třípokojový byt. Fungovala jsem jako máma na sto procent, takže vše dohromady nebylo nic jiného než každodenní galeje. V roce 1982 už nechtěl muž dojíždět do Strážnice, a tak jsme tam koupili starý domek. Část jsme zbourali a stavěli novou. Mezitím jsme v té staré části bydleli ve dvou místnůstkách. Pro mne to znamenalo zase větší pracovní nasazení. Na jaře 1982 jsem nanosila domů malé dřevěné bedýnky ze zelovoce, vystlala je igelitem, koupila hlínu a nasela semínka rajčat, která jsem si sama rok předtím z rajčat odebrala a usušila. Rostlinek my vyrostlo 175 kusů a manžel se rozčiloval, že chtěl dvě stovky a musí je dokoupit po koruně za kus.

Toho roku jsme kromě rajčat ještě vysadili okurky a padesát kilo česneku. Brambor bylo po vykopání osmdesát pytlů a na vinohradu 1400 hlav. Navíc jsme tam měli i keře, ovocné stromy a dva mohutné ořechy. Práce bylo tolik, že jsem si vzala přes prázdniny dva měsíce neplacené dovolené, abych vše zvládla. Každé dva dny jsem se dvěma staršími dětmi (12 a 11 let) sbírala okurky a mezitím jsme okopávali ostatní latifundie. Děti již od osmi let okopávaly s námi. Večer jsem pak z mužem vytřídila přes šablonu podle velikosti okurky. Odevzdávali jsme je do bzenecké sběrny a za peníze platili zedníky, kupovali maso a stavěli dům. Jooo, vydalo by to na román. Kouzelný jako Harry Potter byl ten můj život!

Těšila se na důchod

Na důchod jsem se moc těšila… že si konečně užiju každoročně u moře… A trt!!! Proto bych paní poslankyni dala své bydlení v podnájmu i s důchodem, aby mi ukázala, kde dělám chybu, abych si lépe užila důchodu se ctí a elánem do sto dvaceti let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace