Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Byl rachitická chudinka, a tak začal cvičit a se svaly mu narůstalo i sebevědomí. Osud mu uchystal velké úspěchy i obrovské trápení a bolesti. A stará cikánka to všechno věděla předem. Tajnosti slavných

27.11.2016
Byl rachitická chudinka, a tak začal cvičit a se svaly mu narůstalo i sebevědomí. Osud mu uchystal velké úspěchy i obrovské trápení a bolesti. A stará cikánka to všechno věděla předem. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Nezapomenutelný Krakonoš František Peterka zemřel 25. listopadu 2016 v Liberci

Urostlý svalnatý chlap, na kterého bylo radost pohledět, býval v dětství vytáhlá zamindrákovaná třasořitka. Tenkrát se František Peterka poprvé v životě zdravě naštval a začal na sobě tvrdě makat. A i když stále dokola říkal, že jeviště nesnáší, nikdo mu to nevěřil.

Jeho vysněným cílem byla sportovní kariéra, toužil vyniknout ve vzpírání. Nakonec se opravdu proslavil, ale v úplně jiném oboru. Právě urostlá vypracovaná postava mu totiž nakonec otevřela dveře do filmových ateliérů. Rozhodně to nebyla náhoda, že se jeden z jeho filmů na počátku kariéry, v němž dostal hlavní roli v roce 1960, jmenoval Chlap jako hora. Do historie české kinematografie se ale zapsal především jako pohádkový Krakonoš a v této roli byl František Peterka opravdu monumentální.

Monumentální vládce hor Krakonoš z úspěšného Večerníčku

Monumentální vládce hor Krakonoš z úspěšného Večerníčku

Celou svou životní dráhu se dozvěděl již v osmnácti letech od staré cikánky, která mu hádala z ruky. „Sdělila mu, že má hodně zajímavou ruku, je v ní prý vepsáno, že se stane umělcem, dokonce že dostane vyznamenání – nikoli coby voják, jak si hned pomyslel, ale právě za umění. Také mu předpověděla smůlu v lásce, počet manželství, dětí, úraz ve stáří – a on tomu věřil. Vše se totiž splnilo, včetně těžké nehody, takže se dávného proroctví po celý život držel. Zastával názor, že náhoda neexistuje,“ citovala jeho krédo režisérka Adéla Sirotková v dokumentu České televize Neobyčejné životy.

Do divadla se dostal omylem

Narodil se 17. března 1922 v rodině pražského bankovního úředníka, takže ani nebylo divu, že začal nejprve studovat obchodní školu. Kvůli špatnému prospěchu ji ale musel opustit, protože mu čísla, vzorce a tabulky nepřirostly k srdci. Měl totiž úplně jiné sny. Aktivně se věnoval atletice a vzpírání a chtěl se stát profesionálním sportovcem, případně učitelem tělocviku. „Vyprávěl mi, že jako malý hubený kluk trpěl komplexem méněcennosti, takže začal cvičit. A postupně, jak se mu zpevňovaly svaly, stoupalo mu i sebevědomí,“ prozradila Sirotková.

Ve válečném dramatu Přežil jsem svou smrt

Ve válečném dramatu Přežil jsem svou smrt

Úplně jinou představu ale měli Františkovi rodiče, a tak se na jejich přání přihlásil na konzervatoř, i když v něm divadlo žádné mimořádné emoce nevzbuzovalo. Koncem války se nevyhnul totálnímu nasazení, takže studium dokončil až v roce 1946. Na hereckou dráhu ale hned nevykročil. Nejprve prošel několika zaměstnáními, až ho administrativním omylem pozvali v roce 1947 do angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Zpočátku trpěl obrovskou trémou, k herectví měl dokonce nechuť a vážně uvažoval, že tuto profesi opustí. Že jeviště přímo nesnáší, to koneckonců říkával po celý život. Časem se ale z této hlášky stal jakýsi folklór a nikdo mu to nevěřil.

Nový domov na severu

Počátkem 50. let spojil natrvalo pracovní i soukromý život s Libercem, kde hrál v letech 1951 až 1987 v Divadle F. X. Šaldy, s krátkou přestávkou v letech 1954 až 1956, kdy působil v Olomouci. V libereckém divadle se vypracoval mezi opory souboru a vytvořil na jeho jevišti více než 250 rolí. Jeho herectví částečně vycházelo z mužného zjevu, ale vedle charakterních dokázal mistrně ztvárnit i role komediální či tragikomické. Jako stálý člen činohry hrál naposledy v roce 1987 ve hře Turecká kavárna, pohostinsky ale účinkoval dál až do poloviny devadesátých let.

S Ivou Janžurovou v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku!

S Ivou Janžurovou v komedii Zítra to roztočíme, drahoušku!

Po prvních úspěších v divadle si ho všiml i film, poprvé stanul před kamerou již v roce 1949 jako dělník v budovatelském filmu Velká příležitost. Po pár letech následovaly nabídky i v umělecky hodnotnějších titulech, jako Černý prapor nebo Život pro Jana Kašpara. Doslova zazářil v roce 1960 jako vězeň v koncentračním táboře ve válečném dramatu Vojtěcha Jasného Přežil jsem svou smrt. Zahrál si v několika detektivkách i s Jiřinou Bohdalovou v legendární hudební komedii Dáma na kolejích. V témže roce se pak setkal v kriminálním dramatu Juraje Herze Znamení Raka poprvé před kamerou s Ivou Janžurovou, která se později stala jeho velmi častou partnerkou. Vidět jsme ho mohli i ve slavném americkém válečném filmu Most u U Remangenu, který se v roce 1969 částečně natáčel v České republice.

Tragická nehoda

V roce 2001 jeho život obrátil vzhůru nohama nepozorný řidič, který ho srazil autem při jedné z ranních procházek. Tehdy devětasedmdesátiletého herce odvezli záchranáři s velmi vážným zraněním nohou, kvůli němuž prožil celé dva roky v nemocnici a další v léčebně dlouhodobě nemocných. Prodělal třicet čtyři operací, trpěl těžkými depresemi a prosil Boha, aby už konečně zemřel. Nakonec ho zpátky do života dostal sport společně s jeho mimořádně pevnou vůlí. Znovu dokázal zvítězit sám nad sebou a jakoby tím nabral spoustu dalších sil. Později se totiž musel dvakrát vypořádat se zlomeninou krčku, o dobrou náladu už ho ale nepřipravily.

Když s ním před čtyřmi lety natáčela Adéla Sirotková dokument u příležitosti jeho devadesátin, žil sám v Liberci, v malém panelákovém bytě. „Starala se o něj paní, která mu chodila vařit, nicméně každý den vyrážel ven, na nákupy, na procházku. Přestože se mu o dvou berlích chodilo špatně, jako sportovec se pořád snažil,“ zavzpomínala dokumentaristka pro server idnes.cz. Byl prý neskutečně skromný. „Tehdy už se hodně dojímal, připadal si taky dost opuštěný, koneckonců do hospicu šel nakonec z vlastní vůle právě proto, aby měl kolem sebe lidi, společnost. Ale žádné poraženecké nálady nepěstoval, právě naopak: celý portrét vyzněl hodně optimisticky,“ dodala.

Při oslavě devadesátin

Při oslavě devadesátin

Poslední dobou se František Peterka potýkal s dalšími vážnými zdravotními problémy, letos v lednu oznámil, že překonal rakovinu jazyka. Čtyřměsíční ozařování bylo nakonec úspěšné, herec ale výrazně ztratil na váze. Do libereckého hospicu se dobrovolně přestěhoval letos v červenci. „Už jsem se nezvládal sám o sebe doma postarat. Teď už si jen přeji, aby si mne vzal Pán Bůh k sobě,“ řekl tehdy médiím. Představitel nesmrtelného pána hor Krakonoše z Večerníčku Krkonošské pohádky navždy odešel 25. listopadu 2016. Bylo mu devadesát čtyři let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace