Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chlapi mě fascinují tím, že jsou ztělesněním síly, a když jsou schopni citu vůči jinému chlapovi, je to něco víc… Tanečník a choreograf o své lásce, gayích i práci v USA s Kanye Westem

29.09.2016
Chlapi mě fascinují tím, že jsou ztělesněním síly, a když jsou schopni citu vůči jinému chlapovi, je to něco víc… Tanečník a choreograf o své lásce, gayích i práci v USA s Kanye Westem

Foto: Facebook

Popisek: Yemi se narodil v Liberci a teď pendluje mezi Prahou a LA

FOTO Yemi AD, tanečník a choreograf, kterého si nejde nevšimnout, v posledních letech z Česka tak nějak zmizel. Pendluje totiž mezi Prahou, kterou miluje, a Los Angeles, kde pracuje krom jiných celebrit s kontroverzním raperem Kanye Westem, mimochodem manželem Kim Kardashian. Ono totiž být u nás profesionálním tanečníkem, tedy se tancem opravdu uživit, není žádná sranda. O tom, jaké to je žít jinde a pracovat v L.A. s hvězdami, mluvil v rozhovoru pro DVTV.

Při spolupráci s Westem to dotáhl až na režiséra turné. Znamená to, že tomu šéfoval? „Rozhodně ne. Konkrétně u Westa není režisér ten, který přijde, vymyslí si vlastní nápad a ten si celý zrealizuje. U Westa jsem se stal režisérem na základě toho, že můj navrhovaný scénář show se mezi všemi ostatními návrhy líbil nejvíc. Na turné ale pracuje dalších patnáct kreativců z oborů kostýmní tvorby, videografie, pyroefektů, designu stage a nebo třeba křesťanský kněz, který konzultuje význam symbolů či použití textů z bible. S těmi všemi musím najít společnou řeč a musím také najít prostor pro jejich geniální nápady a představy, aby šly všechny zkombinovat dohromady,“ popisuje svou práci Yemi.

Kanye West už na mě nekřičí

Práce s celebritou ale není jednoduchá. „Nebudu nikoho pomlouvat, každý člověk je nějaký. Naučil jsem se být v životě hodně tolerantní, protože pracuji s klienty pořád. A ti mají vždycky pravdu. Ale přeji si, abychom k sobě chovali vzájemný respekt, a myslím, že ten jsem si u Kanyeho získal. Nekřičí na mě a není na mě nepříjemný jako na ostatní. Ale je neskutečně náročný a při práci s ním zažívám ohromné stresy. Moje asistentka Ashley, tanečnice Beyoncé, kterou můžete znát z klipu Single Ladies, mi řekla, že obdivuje, jak dokážu v takovém stresu pracovat,“ směje se Yemi.

S Kanye Westem

Rozmary celebrit

Vážně se dokáže udržet? „Zvýším hlas, nadávám a křičím jenom, když vím, že mi hoří koudel u prdele. Například Kanye West si často něco vymyslí, ale pak se mu to nelíbí a chce to předělat. Tak to uděláte, myslíte si, že je to dobrý a hodinu před vystoupením vám řekne, že zase ne. V tu chvíli se musí vydávat rozkazy: ty vezmi taxíka, ty obvoláváš tyhle, ty jeď do města…,“líčí stresové okamžiky tanečník.

Američani jsou laciný, tlustý prasata

A co další Evropani, potkal se v LA s někým, s kým si rozumí? „Velkou radost jsem měl ze setkání s Rushkou Bergman. Dělala tři roky stylistku Michaelu Jacksonovi. Je to Srbka a pro Evropany má slabost. Američani jsou pro ni laciný, tlustý prasata. Miluje ten náš přístup k práci a životu. A já se za Evropu chci taky přimluvit,“ říká Yemi.

V Americe ani nemůžete říct slovo černoch

Amerika totiž podle něj není až takový ráj. „Nedokázal bych tam žít trvale. Nabídky dostávám od sedmnácti let pokaždé, když tam jedu. Ale já miluju Prahu a Česko. Líbí se mi tady obrovská svoboda a možná i anarchie. V Americe nemůžete říct ani slovo černoch. Je to takový policejní stát plný byrokracie. Během příprav natáčení pořadu Saturday Night Live jsem zase měl k ruce člověka, kterému jsem musel říkat, co má na scéně kam posunout. Přitom já to chtěl udělat sám, což je v České republice normální, ale zakázali mi to, že se prý můžu zranit.“

Hrál v Letopisech Narnie

Navíc se mu kariéra slušně rozjíždí i u nás. „Měl jsem v Česku možnost pracovat s Craigem Davidem, hrál jsem kentaura ve filmu Letopisy Narnie a casting se konal v Česku, ne v Americe. Lidi jsou v tomhle občas slepí. Samozřejmě, že šoubyznys je v Americe na nejvyšší úrovni, prostě top a za to ji mám rád. Jenže myslím, že jsem tady bohatší jinak než penězi,“ tvrdí.

V Národním se bere 12 tisíc, to je ostuda

I tak ale samozřejmě vnímá problémy, které čeští tanečníci mají. „Talentovaných lidí je v Čechách mnoho, o tom to není. Tanec publikum baví, i to není problém. Ten je v managementu či struktuře, která by mohla těmto lidem pomoci. Po pádu komunismu ztratil tanec ve své tradiční formě zastání v právu, u nových forem nebylo nic popsáno, oficiálně neexistují. Chybí tu profesionální manažeři a agentury, které by nabízely tanečníkům práci. Vždyť i tanečníci baletu Národního divadla, což by měl být vrchol, dostávají kolem dvanácti tisíc korun měsíčně. To je demotivující jak pro tanečníky, tak třeba i pro rodiče, jejichž podpora je pro každého, kdo s tancem začíná, zásadní,“ rozčiluje se Yemi.

Utíkal od domácího násilí

A proč tancuje on? Tenhle míšenec z Liberce to doma neměl lehké. Jako kluk zažil, jak jeho nevlastní otec ubližoval matce. „Tanec a sport pro mě byl únik z domova, kde byly stálé hádky a boje. V patnácti jsem začal chodit na sportovní aerobik. Začal jsem jezdit po soutěžích a po dvou letech přivezl medaili. Na soutěžích jsem si ale začal uvědomovat, že mě omezují. Stále opakující se povinné prvky, malý prostor pro kreativitu, hodnocení porotců, kterému jsem nerozuměl.“ A tak odjel do Prahy, potkal první profi tanečníky, naučil se zvedat holky nad hlavu a zažil své první turné.

Muzikály? Nic pro mě

A přišla popularita. „Později jsem se díky Richardu Hesovi, který mě angažoval do sólové role v muzikálu Hrabě Monte-Christo, naučil pracovat s obřím jevištěm a zažil potlesk někdy i dvoutisícového publika. Pak jsem ale zjistil, že i v muzikálech jde spíš o rutinu, nikoliv o progresivní záležitost. Chodíte prostě do práce a každý den děláte to samé. Neberte mě špatně, jsem za to vděčný, v té době jsem potřeboval získat disciplínu a naučit se pracovat s velkým týmem,“ vzpomíná.

Sestru napadli proto, že jsem gay

Z Liberce utekl i před jinými problémy. Malé město prostě není tolerantní k někomu, kdo je černý a ještě k tomu gay. „Moji sestru před dvěma týdny napadli nožem kvůli tomu, že jsem gay, a plivli na ni. Ať mi nikdo neříká, že tu není za co bojovat. Víte, jde mi hlavně o to, aby se nechoval nikdo špatně k dětem a mladým lidem. Ponesou si to s sebou někdy i po celý zbytek života. Praha je ještě docela v pohodě, ale jsou tu i jiná města,“ říká Yemi hořce.

Smutné dětství a coming out v patnácti

Dospívání na malém městě prý bylo peklem. „Dětství jsem neměl moc veselé, vyrůstal jsem bez přátel, hodně stranou. Byl jsem hodně tichý, samostatný, soběstačný, staral jsem se o sestru. Kamarády jsem získal, až když jsem se přestěhoval do Prahy a začal jsem si budovat vlastní život. Tu bránu, kterou jsem mohl nechat projít svůj temperament, jsem objevil, když jsem se seznámil s aerobikem. V Praze jsem se ale začal samozřejmě chovat jinak. Měl jsem svůj vnitřní coming out. A když jsem se přestěhoval na pár měsíců do Amsterdamu, tak jsem se poprvé zamiloval,“ vzpomíná tanečník.

Rok jsem chodil s holkou

Sám přitom dlouho svou homosexualitu skrýval. „Věděl jsem od patnácti let, že jsem gay, ale chodil jsem s ženskýma a měl jsem rok přítelkyni. Dokážu ocenit ženskou krásu. Ale chlapi mě fascinují tím, že jsou ztělesněním síly, a když jsou schopni citu vůči jinému chlapovi, má to pro mě velké kouzlo. Je to něco víc. Samozřejmě v tom funguje genetika, ale vysvětluji vám, jak to vnímám,“ tvrdí Yemi.

Sebevraždy mladých gayů

Gayové to nemají lehké ani v Americe, kde jsou teď sebevraždy náctiletých homosexuálů velkým tématem. „Teď jsem četl o případu třináctiletého chlapce, kterému někdo vlezl do internetové pošty, zveřejnil ji a on se oběsil. Dalšího kluka natočil jeho spolubydlící na koleji na webkameru, když měl na pokoji přítele a dali to streamovat na internet. Skočil potom z mostu. To je hrůza, to by se nemělo dít,“ zlobí se tanečník.

Nejsme přece v Polsku!

A jak je to u nás? „I tady vidím mladé lidi, kteří se trápí věcmi jako já před deseti lety. A dneska k tomu není důvod. Máme tolik možností, je tu potlačené náboženství, jsme liberální stát. Kdybychom byli v Polsku, tak to chápu, ale nejsme. Využijme toho a žijme naplno v podmínkách, které máme. Proto byla naše ´svatba´ s partnerem veřejná, protože když můžeme být šťastní my, můžou i ostatní.“

Česko je dobrá země

S veřejným přiznáním ve chvíli, kdy měl stálého partnera, neváhal. „Řekl jsem si, že už jsem si jednou prošel tím, že jsem černej a nemohl jsem si vybrat, jestli to řeknu, protože to je vidět. U toho druhého jsem si vybrat mohl, ale nechci žít ve lži. Jsem hrdý na to, jaký jsem, a že se i jako gay uživím a můžu mít úspěch. Česko je dobrá země a věřím, že bude v budoucnu stále lepší,“ říká Yemi.

Pro přítele je prvním chlapem

Pro Jaromíra, se kterým žije v registrovaném partnerství, je prvním chlapem. „Řekl, že když se rozejdeme, tak bude zase s ženskýma, že žádného jiného chlapa nechce.“ Jak se potkali? „My jsme se nebalili, spíš jsme se asi tři měsíce poznávali. Vyměňovali jsme si esemesky a vídali jsme se a pak to vykrystalizovalo, bylo to dost zvláštní.“

S Jaromírem

A kdo že je Jaromír? „Jaromír je ekonom/hokejista/skejťák. Hrál v týmu se Zbyňkem Michálkem (NHL), studoval obchodní akademii a dlouho hulil, nosil dredy až na zadek. Jezdil na skejtu, je to takový pankáč. Má rád nezávislost, alternativní hudbu a to mě hrozně baví. Je to člověk, který mě drží nohama pevně na zemi. Já si totiž občas tak různě lítám,“ směje se Yemi.

A plány do budoucna? „Chceme dítě do dvou let a budeme se snažit najít náhradní matku. Přáli bychom si jedno, dvě vlastní děti, a když nám to půjde, tak později možná i adoptujeme. Musíme si to právně ošetřit, aby vám to dítě někdo nevzal, to by mě asi jeblo,“ končí tanečník, který jde proti proudu. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová