Příběh s dobrým koncem: Liberecké lachtance Amalii už je rok, ještě na prahu letošního jara se ale zdálo, že zoo o toto mládě nenávratně přijde. Kritické časy zvládla jen díky péči ošetřovatelů

Foto: Zoo Liberec

Popisek: Samička lachtana hřivnatého Amalia krátce po narození

Samička lachtana hřivnatého Amalia z liberecké zoo oslavila ve čtvrtek 14. července první rok života. V těchto dnech ji obdivují tisíce prázdninových návštěvníků zahrady a všímají si její neutuchající energie a veselých kreací, které předvádí pod i nad hladinou včetně naučených cviků při komentovaných krmeních. Většina obecenstva u bazénu ale vůbec netuší, jak náročný čas to pro Amálii byl. Ještě na prahu letošního jara se zdálo, že zoo o toto mládě nenávratně přijde.

„Na půl roce věku, tedy počátkem roku 2016, jsme u mláděte pozorovali rapidní úbytek aktivity. Neplavala v bazénu a většinu času trávila na souši. Matka Mano se o ni přestávala zajímat a značně se snížila pozorovaná frekvence kojení mateřským mlékem. Začali jsme horečně přemýšlet, kde by mohl být problém, zdali u mláděte nebo u matky. Na vině mohla být ztráta mléka u samice či cizí spolknutý předmět v žaludku mláděte,“ uvedl k příznakům obtížného období hlavní zoolog Luboš Melichar.

Ke krmení byly potřeba čtvery ruce

Ošetřovatelé s veterináři proto provedli začátkem února odchyt malé lachtanky a byl u ní proveden rentgen, sono a odběr krve. Na žádný zdravotní problém však vyšetření neukázalo. Váha mláděte v té době byla pouhých dvanáct kilogramů, tedy pouze o dva kilogramy vyšší, než byla červencová porodní hmotnost. Nepomohlo ani nasazení antibiotik, vitamínů a přípravku na zvýšení chuti k jídlu. Nestandardně malý přírůstek váhy dokládala i její velmi slabá tělesná konstituce. Mládě na tom bylo velmi špatně a postrádalo i energii, nutnou k plavání.

Amalia při oslavě prvních narozenin

V tomto okamžiku se chovatelé rozhodli, že se pokusí Amálii uměle dokrmovat. „Umělý odchov u lachtanů není vůbec jednoduchý. Už jen uvaření náhražky za lachtaní mléko je složité. Museli jsme do něj mixovat ryby a přidávat různé vitamíny,“ vysvětlil zoolog Luboš Melichar. „Abychom tuto směs do mláděte dostali, museli jsme ji nalévat tlamou do žaludku prostřednictvím zavedené sondy. I když mládě bylo malé a zesláblé, byla u krmení nutná asistence čtyř lidí – jeden, který mládě drží, druhý dává do tlamy roubík, třetí zasouvá sondu do žaludku a čtvrtý nalévá náhražku. Zpočátku jsme krmili jednou denně, ale po týdnu jsme zvýšili krmnou dávku a i denní frekvenci na dvojnásobek. Po celou dobu přikrmování jsme mládě nikdy dlouhodobě neoddělili od matky a vždy zůstávalo v expozici se svým rodičovským párem.“

Rybí dort k narozeninám už zbaštila sama

Každodenní náročná péče naštěstí přinášela výsledky. Důkladné vážení před každým krmením ukazovalo zvyšující se hodnoty a mládě sílilo, což bylo hodně patrné i při krmení - bylostále složitější udržet malou Amálku v klidu. V březnu vážila již okolo 14,5 kilogramu a přírůstky na váze byly větší, a tak jí chovatelé začali dávat do tlamy ryby, aby se je naučila žrát. „Čtvrtého března jsme konečně měli důvod k radosti. Amálka tehdy sežrala dvě ryby bez naší pomoci. Přestože pomalu začala požírat ryby sama, pokračovali jsme v přikrmování se sníženými dávkami a zvyšovali počet ryb.“

Amalia s matkou Mano

Od té doby malá samička prospívá a její aktivita je mnohem větší. Největší díl času nyní tráví plaváním s rodiči v bazénu. V dubnu se hmotnost malé samičky vyšplhala na dvacítku a nyní, v roce věku, váží již více než čtyřicet kilogramů. Přikrmování sondou a lidská asistence již není potřeba. K narozeninám dostala Amalia od svých ošetřovatelů dort ze zmrzlých ryb.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Redaktor KL